Dělám v byznysu s iluzemi, říká nejvíc sexy muž planety

V půli prosince mu Akademie svěřila moderování oscarové show, měsíc před tím mu časopis People udělil sledovaný titul Nejvíc sexy muže roku. Ale především – znovu ho můžeme vidět v kinech, v nepřehlédnutelném eposu Austrálie. Tento rozhovor vznikl jen krátce po jeho evropské premiéře.

* LN V Austrálii kromě jiného najdeme příběh Ukradené generace. Kolik jste původně věděl o problémech původních obyvatel Austrálie? V mládí jste prý strávil nějaký čas v rezervaci pro Aboriginály.

Ano, když mi bylo 19 let. Byl jsem zrovna nešťastný, protože moje přítelkyně, do níž jsem byl šíleně zamilovaný, se rozhodla jet s kamarádkou na pár měsíců do zámoří. Já jsem to udělal rok předtím a přesně jsem věděl, co se stane. Když jsem odjel, tak nějak jsem se tam odmiloval, pak když jsem se vrátil a byl s ní, zase jsem se zpátky zamiloval. Ale věděl jsem, že když ona pojede, tak se ode mě odmiluje. Aby mě z toho kamarádi dostali, vzali mě do té rezervace, stavět domy. Bylo to tam neuvěřitelné, nakonec jsme tam zůstali tři měsíce. Na moji střední školu nechodilo žádné aboriginálské dítě, nikdy jsem předtím neslyšel o Ukradené generaci. Věděl jsem o Aboriginálech, jak vypadají, že si malují tváře, takové to, co se naučíte ve škole na exkurzi, všechno velmi akademické a suché, bez zkušenosti. V té rezervaci se mi tak líbilo, že jsem se pak málem nevrátil. Ale když jsem odjel zpět na univerzitu, začal jsem se o ně zajímat. A dozvěděl jsem se o Ukradené generaci i o farmářích, kteří úmyslně nakazili Aboriginály neštovicemi, aby se jich zbavili, a všechny tyhle věci, které mě naprosto šokovaly. Ale díky práci na tomto filmu, s lidmi, kteří jsou z Ukradené generace, a v jejich části země, jsem do jejich historie pronikl ještě hlouběji.

* LN Myslíte si, že Austrálie už se s touto neslavnou minulostí vyrovnala?

Oficiálně ano. Myslím, že dneska byste nenašli nikoho, kdo by veřejně vyjadřoval opak, což by bylo možné ještě před několika měsíci. To je velký krok dopředu. Ale jsem si jistý, že soukromě s tím spousta lidí pořád nesouhlasí, pořád vnímám hodně rasismu. Taky strach. K oficiální omluvě nedošlo tak dlouho kvůli penězům. Lidé se báli, že v okamžiku, kdy se veřejně omluví, Austrálci je budou žalovat a chtít odškodnění. Takže všichni říkali: jasně, bylo to špatné, ale já jsem to nedělal, tak proč bych za to měl platit? Takhle se rozhodli vlastníci půdy a pak ostatní. Viděl jsem tu premiérovu omluvu, byla to krásná řeč, dojemná, upřímná, uvážená. Zdála se mi velmi důležitá. Mám dvě děti a sám také říkám svému synovi: Oskare, omluv se své sestře. Jak se můžete pohnout dopředu, když někdo neřekne promiň za to, co udělal?

* LN Režisér Baz Luhrmann sice říká, že Austrálie není o Austrálii, myslíte si ale, že takto nazvaný film diváci mohou chápat i jako znovuvytváření mytologie vaší země?

Ano, ale Baz právě bere klasickou australskou mytologii a pak ji neustále podrývá. Třeba klokany. Nebo představu klasického australského muže, který je tady na konci zranitelný. Je trochu nebezpečné myslet si, že vytváříte něco mytologického. Jsem si jistý, že nikdo, kdo dělal na Krokodýlu Dundeem, si nemyslel, že se ten film stane součástí představ o Austrálii.

* LN Ale Luhrmann se vyjádřil, že chtěl vytvořit mytologické obrazy.

Aha. Tak to asi udělal. Velmi efektivně, co se týče Aboriginálů a jejich příběhu. To je vlastně hlavní příběh, nejsilnější část filmu. On věděl, že už o tom existuje několik snímků, jako Rabbit-Proof Fence. Ale když chcete udělat film, na který se mají přijít podívat masy, tak natočíte něco jako Jih proti Severu, velkolepou zábavu, hostinu, na niž pozvete všechny. Ten pravý příběh, to, o čem chce Baz mluvit, je vlastně příběh malého míšence. Taky s ním film začíná a končí. On spojuje oba hrdiny dohromady jako rodinu. A jeho příběh je taky to, o čem se v Austrálii nejvíc mluví, to, co má největší dopad hlavně na Aboriginály.

* LN Jste rád, že jste dostal příležitost točit zase doma, a ještě k tomu velkolepý film?

Jistě, jsem hrdý a nadšený. Jako herec máte velké štěstí, když můžete být součástí něčeho podobného. Něco, co děláte, baví lidi, což je v pořádku. Ale tohle je jeden z těch filmů, který se může publika dotknout, ovlivnit jejich způsob myšlení. Jak Baz říká, to je moje definice umění – umění dojímá srdce diváků. Viděl jsem ten film s diváky, na konci byli dojatí. A to je fantastické.

* LN V Austrálii hrajete s Nicole Kidmanovou, kamarádkou vaší ženy. Jak moc jste se znali před natáčením?

Točili jsme spolu předtím jeden film, ale tam jsme byli tučňáci (animovaný Happy Feet). Poznali jsme se docela brzo, moje žena dělala takové ty schvalovací večeře, aby jí kamarádi řekli, co si myslí o jejím novém příteli. S Nicole a Tomem Cruisem to bylo trochu nepříjemné, říkal jsem si: když se jim nebudu líbit, tak a) tenhle vztah se nikam nevyvine, b) nikdy už nebudu pracovat v Hollywoodu. Nicole a moje žena Debbie byly vždycky kamarádky, takže jsem ji znal. Ale znáte to, někdy, když potkáte kamarády svých partnerů, tak se stanou i vašimi přáteli, ale většinou zůstanou kamarády vašeho partnera. Takže když jsme pořádali nějakou party, Nicole a Deb seděly vedle sebe a pořád si povídaly, zatímco já si s Nicole řekl tak akorát: ahoj, jak se máš. Ale když jsme pracovali na tomhle filmu, opravdu jsme se spřátelili.

* LN A jak vám seděla spolupráce s Bazem Luhrmannem?

Baz je úžasný režisér, protože jde nejdřív po těch nejkurážnějších věcech. To nedělá mnoho režisérů a pravděpodobně ani ne tolik lidí je takových, většinou si radši najdou snadnější způsob, jak něco zvládnout. Ale on hned po ránu na vás přijde s něčím jako: co si skočit z desetimetrového prkna. Nejspíš pak skončíme na třech metrech, ale schválně nejdřív zkusíme to desetimetrové a uvidíme, co se stane. Navíc – kdykoliv pracujete s Bazem, tak vás může natáčet a to pak může být ve filmu. Vím, že Nicole říkala, že v Moulin Rouge jsou záběry z jejích kostýmních zkoušek, o nichž ani nevěděla. Prostě zkoušky kostýmů, herecké zkoušky – jakmile vejdete na plac, tak jste postava a filmují vás.

* LN Honák, kterého hrajete v Austrálii, je poměrně fyzicky náročná role. Bál jste se jí?

Já se vždycky trochu bojím. U každé role.

* LN Přijal jste ji, aniž byste četl scénář jako Nicole Kidmanová?

Ano, ani jsem nevěděl, jakou roli hraju, když jsem to podepisoval. To, co na tomhle filmu nejvíc miluju a co mě taky nejvíc děsilo, byla jeho ambice smíchat všechny možné žánry a styly herectví. Nemůžu si vzpomenout na žádný film z poslední doby, který by se o tohle snažil. Pro herce je docela vzrušující, když si uvědomí, že vlastně nemá žádné záchytné body. Prostě musí věřit svým instinktům.

* LN Natáčení muselo být zvlášť těžké, spoustu času jste strávil v sedle, hnal dobytek...

To opravdu bylo!

* LN Prý jste také skoro umřel?

Myslím, že jsem přišel s touhle historkou já sám, protože se mi zdálo, že jsem skoro umřel. Tedy, omdlel jsem první den natáčení.

* LN Jak to?

Bylo asi 52 stupňů, natáčeli jsme uprostřed dne a v tom původním kostýmu bylo hrozně horko. Měl jsem na sobě bundu, vlněnou košili, vlněné tílko, kožené kalhoty a seděl jsem na koni přes hodinu, připravený na natáčení. Nemohl jsem sesednout, protože jsme čekali na skot, až se dostane do té správné pozice, kamera byla připravená. Snažil jsem se nad sebou držet slunečník, abych byl ve stínu, ale můj kůň ho nad sebou nesnesl, hned se vzepjal na zadních. Bál se ho, pro koně je trochu nezvyklé mít něco podobného nad hlavou, to se jim nestává každý den. Pak jsem najednou cítil ruku na svých zádech a pamatuju si, že jsem řekl: co to děláte? A oni se zeptali, co já dělám, že sedím pětačtyřicet stupňů ke koni, a než jsem se vzpamatoval, drželi mě čtyři chlapi a snažili se mě sundat. Pak mi raději změnili kostým.

* LN Jak dobrý jezdec jste byl před natáčením?

Jezdil jsem rád, ale tak dvakrát za rok. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli umím na koni, řekl bych nejspíš jo, ale kdyby někdo řekl, vezmeme si den volno a pojedeme se projet, řekl bych ne, protože jsem z toho měl trochu strach. A trvalo mi asi dva měsíce, než jsem se svého strachu doopravdy zbavil. Můj trenér mi dával tipy. Říkal: jak s koněm můžeš navázat vztah, když ho jenom osedláš, kopeš do slabin a mlátíš? Můžete koně ovládat silou a on bude poslouchat, ale nebude to šťastný kůň. Takže mi řekl, abych na začátku, první dva týdny, nechal toho koně jít, kam bude chtít on. Párkrát jsem sice spadl, ale pak jsem se třeba naučil poznávat, jaká noha zrovna vede, protože jedině tak můžete koni laskavě dávat instrukce. I já pokud stojím na levé noze a někdo mi řekne, abych šel doprava, nemůžu. Takže takové věci musíte znát a já o nich neměl ani tušení. Ale jakmile jsem tomu porozuměl, ztratil jsem strach. Taky jakmile spadnete asi desetkrát, představa pádu už není tak děsivá jako poprvé. I když pokaždé mi blesklo hlavou – můžu spadnout a zabít se, rozseknout si hlavu. Neměli jsme žádné přilby a všude byly kameny.

* LN Jaký nejděsivější okamžik z natáčení se vám vybaví?

Je tam scéna, kdy má postava přijede s dvěma sty divokých koní. A na place bylo opravdu dvě stě divokých koní, které našli, ani nevím kde. Samozřejmě nemůžete tolik koní kontrolovat sám. Teda ve filmu to honák dokáže. Ty koně měli přijet a vběhnout do ohrady. Točilo se to z vrtulníku, který je děsil. Navíc koně, když jsou ve stádu, mají stádní mentalitu. Můj trenér mi říkal: „Nebudeš schopný svého koně zastavit. Koně jsou o dost silnější než my. A teď ještě budou opilí vzrušením. Představ si dvě stě podnapilých osmnáctiletých ve dvě hodiny ráno a ty se jim snažíš říct, aby byli zticha – takhle to bude vypadat, když se budeš snažit zastavit svého koně. Takže jdi s ním a prostě leť. Leť.“ Na to nikdy nezapomenu. Bylo to dost děsivé, protože v tom momentě už jsem tu jízdu absolvoval asi desetkrát a věděl jsem, že tam jsou tři příkopy, aspoň jedna jáma a že nic nevidím a kůň vedle je tak blízko, že do něj narážím kolenem. Všude kolem byli koně a já si říkal, že jeden z nich určitě spadne do toho příkopu. Pak jsem koutkem oka uviděl, že část koní se trhla a běží jinam. Ten můj se zastavil. Nevěděl, co má dělat, všude byl prach a já byl v tunelu mezi plotem a budovou. Proti nám se řítili čtyři jiní. Můj kůň se vzepjal a pokoušel se otočit. Já jsem s ním škubal. Nakonec ale zastavil a ti ostatní proběhli těsně kolem mě. Uf, pořád se třesu. Dva dny trvalo, než se z toho ta zvířata vzpamatovala. Já jsem nevěřil, že pořád stojím. A tak jsem nadával. Vlastně mám kopii toho záběru. Baz se mi smál a říkal: jestli někdy budeš muset být ve filmu vystrašený, tak tohle je tvoje laťka.

* LN A co jste si myslel, když za vámi režisér přišel s tím, že natočíte komickou scénu, kde se svléknete do půl těla a vylijete na sebe kýbl vody?

To vám řeknu přesně. A taky jsem to řekl Bazovi. Řekl jsme mu: kamaráde, já vím, o co ti jde. To je takové pomrkávání na diváky, chceš z toho mít komedii, měníme ty pozice a necháme ženu, aby okukovala muže, ten záběr trvá tak dlouho, protože chceš, aby se lidi smáli. Dáváme divákům najevo, že to je zábava. Já to vím, ale! Myslíš si, že si publikum nebude o mně myslet, že jsem namachrovaný blbec? A on odpověděl: musíš to zahrát tak, aby diváci pochopili, že se ti můžou smát. Samozřejmě jsem nevěděl, že to točí na 48 záběrů, takže to je zpomalené. Ale když se na tu scénu dívám, rozesměje mě. Trochu se teda u ní červenám. Ale to je prostě Bazův styl. Například scéna, kdy se Nicole rozplývá nad klokany, jak jsou tak moc krásní, a pak je najednou odprásknou, tak to lidem říká: aha, to je vtipné, tohle není jako Vzpomínky na Afriku, můžeme se u toho bavit.

* LN Myslíte si, že vám ten záběr vynese druhý titul Nejvíc sexy muže?

Ano, pošlu to příští rok do časopisu People. Abych jim připomenul, že bych rád zase vyhrál.

* LN On ten záběr opravdu vypadá jako z kampaně na sexy titul.

Celý film jsme vlastně natočili, abych dostal titul. To je přece všechno to, za co stojí na tomhle světě bojovat, ne?

* LN Žebříček je spíš soutěž v popularitě a vy jste vyhrál ještě předtím, než do kin přijdou dva vaše velké filmy. Takže to vypadá, že všichni se těší, až vás konečně uvidí v Austrálii a Wolverinovi.

To je zajímavé. Skvělé. Udělám cokoliv, aby se lidi dívali na mé filmy.

* LN Je těžké nebrat vážně všechny ty otázky kolem Nejvíc sexy muže?

Ale ne. Já dělám v byznysu s iluzemi. Lžu pro práci. Celý svůj profesionální život. A baví mě to. Když se jdeme podívat na nějakou show, tak chceme lež. Nejhorší věc je ta obyčejná rutina. Toho se bojím. Nebojím se proher a výher, ty jsem zažil, všechno přijde a odejde. Víc mě děsí, že si to nebudu užívat. Je to jako v té písničce: vesele, vesele, život je jen sen.

* LN Takže si užíváte i to, že trávíte hodiny maskováním, sezením uprostřed pustiny na koni v horku...

Ano, je to trochu divné a bláznivé, ale zároveň fantastické.