Tak například agentura Median vypracovala pro MfD specifický průzkum o popularitě stranických lídrů a politických stran. K hlavním otázkám patřilo, kdo by měl být po volbách premiérem a kdo by měl naopak zmizet z politiky. V obou žebřících suverénně vede Jiří Paroubek. Vyvstává problém, jak oběma přáním lidu vyhovět najednou. Jiří Paroubek by měl být premiérem, ale vystupovat zásadně oděn v burce. To je ovšem nedostatečné, bylo by třeba mu ještě zacpat slušně řečeno ústa, ale pak by nemohl vykonávat funkci premiéra. Nabízí se další možnost: ČSSD jako celek přejde do ilegality a bude vládnout odtamtud. Myslím, že bychom tak získali světový primát, stinnou stránkou řešení je, že trochu připomíná minulý režim.
Události Bohumila Doležala
Další komentáře Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz
Další otázka zněla: kdo by dostal nejvíc, kdyby se ve volbách hlasovalo nikoli pro strany, nýbrž proti stranám. Pořadí je lehce šokující: na prvním místě je suverénně ODS (24,1%), druhá KSČM má ztrátu 2%, třetí TOP09 a čtvrtá ČSSD jsou s velkým odstupem vzadu (není samozřejmě vyloučeno, že podobně jako v případě lídrů by pořadí v "pozitivním" hlasování dopadlo podobně).
Sdělnost ankety by se pak projevila jako nulová. Pozoruhodné je za prvé to, jak se pěkně zaintegrovala do našeho politického systému KSČM. A dále - průzkum sděluje: než ODS, to raději KSČM. Patřím nejspíš k cca pětiprocentní menšině, která sice nijak zvlášť nežere ODS, nicméně tohle jí připadá děsné. V MfD alibisticky poznamenávají, že ODS "z tohoto pohledu příliš nepomohla nedávná výměna lídra a mnozí lidé jí nemohou zapomenout řadu skandálů z Topolánkovy éry", zapomněli jen dodat, "které jsme coby samozvaní a drzí spolutvůrci české politiky horlivě pomáhali co nejvíc nafukovat". Podle vývoje preferencí od března t.r. (CVVM) se zdá, že hradní křídlo v ODS a jeho tisková lobby (pro spravedlnost, nejen v MfD) si svržením Topolánka moc nepomohly. Paroubek dobře ví, proč se najednou solidarizuje s Topolánkem a vede řeči o vlčí smečce. Zdá se, že to zabírá, a zabírá to proto, že je na tom hodně pravdy.
Konečně je třeba se zastavit u fenoménu Věcí veřejných a Radka Johna. Jen minimum lidí si přeje, aby z politiky zmizel (což je celkem pochopitelné, protože se v ní zatím ani pořádně neobjevil), ale zase ne až tak moc by ho chtělo za premiéra. Odpovídá to poněkud rozpolcené situaci v jeho straně. Kdesi jsem četl, že podle vnitrostranického referenda (VV je stranou přímé demokracie) je 40% členů pro spolupráci s ČSSD, kdežto 60% pro spolupráci s ODS. Nechme teď stranou otázku, kolik těch členů je, a věnujme se otázce, jak tuto vůli lidu realizovat. Jsou v zásadě dvě možnosti: za prvé, zástupci strany v PS podpoří 40% návrhů ČSSD a 60% návrhů ODS. To je poněkud neohrabané. Transparentnější by bylo, kdyby se klub hned na počátku rozdělil s tím, že 60% bude hlasovat s ČSSD a 60% s ODS. Čili: to, co se našim politickým stranám (např. KDU-ČSL, zelení) stávalo samovolně. by tu byl výsledek řízeného procesu.
Úplně nejjednodušší by ovšem bylo konstatovat, že podobné průzkumy, ankety a referenda nemají žádný jiný smysl, než zblbnout ve finiši volební kampaně ty voliče, kteří ještě zblbnutí nejsou.
