Drsný Das Filmfest: Ukřižovaná školačka a krvavá lázeň v horách

Snímek Křížová cesta si získal pozornost už na letošním Berlinale. Třiatřicetiletá Anna Brüggemannová a její o pět let starší bratr Dietrich tam za své dílo obdrželi Stříbrného medvěda za scénář. Jejich snímek je velmi sugestivní, do hloubky prožitý a, pravda, zároveň svou vypjatostí také trošku manipulativní.

Ve čtrnácti kapitolách zarámovaných názvy zastavení skutečné křížové cesty se odehrává krátký úsek života čtrnáctileté dívky jménem Maria, vychovávané v hluboké katolické víře. Na počátku jsme svědky diskuse společenství podobně starých děti s mladým knězem, který je připravuje na biřmování, vstup do křesťanské dospělosti. Pozitivně působící, nekonfliktní sdílení katolické věrouky začne být divákovi trochu podezřelé ve chvíli, kdy se kněz pustí do tepání „zlořádů“, jako je moderní hudba. Záhy zjistíme, že nejde o jen tak ledajaké katolíky: jsou součástí komunity, jež odmítá principy druhého vatikánského koncilu, který podle obecného mínění církev otevřel pokroku - podle těchto „pravověrných“ ovšem zkáze.

Maria na cestě k sebeobětování...

Mše tak kněz slouží v latině a zády k věřícím, důraz je kladen na vypjatou mravopočestnost, skromnost a oběť. Právě to je Mariino velké téma: touha obětovat se ji ovládá stále více. Když po setkání společenství zavede sama s knězem řeč na možnost obětovat Bohu svůj život, je zřejmé, že tu půjde o dost vážné věci. Však se také první kapitola filmu jmenuje Kristus je odsouzen k smrti.

To, zač by Maria ráda odevzdala Bohu vlastní život, je uzdravení jejího čtyřletého bratra. Ten je sice skoro po všech stránkách v pořádku, ale ve svých čtyřech letech ještě nepromluvil. Ostatně muži toho v Mariině rodině vůbec mnoho nenamluví: upozaděný tatínek je zcela ve vleku dominantní matky, která pevně třímá prapor pravé víry, o jejíž jediné správné podobě naprosto nepochybuje.

Maria navzdory vlastní hluboké víře ještě není tak vypjatě uzavřená světu. Když ji spolužák, katolík z běžné farnosti, pozve na zkoušku pěveckého sboru, ráda by šla - i když se tam zpívá nejen Bach, ale také soul a gospel. Pro matku je ovšem něco takového přímou vstupenkou do pekla - konflikt, který kvůli tomu v rodině vzplane, je obludně bizarní, zároveň velmi uvěřitelně podaný. A je to závora, která Mariině mysli definitivně uzavírá jakoukoli jinou cestu, než právě tu křížovou.

Snímek Křížová cesta lze číst různými způsoby, a právě to z něj dělá výjimečné dílo. Samozřejmě je tu zjevná obžaloba fanatického dogmatismu (která se dá pochopitelně vztáhnout mnohem šířeji). Patologický vliv zaťatého puritánství na dítě hledající svou životní cestu je tu zobrazen velmi názorně. Hlas rozumu reprezentovaný lékařem nebo (věřící) tělocvikářkou zní příliš slabě na to, aby něco změnil a divák je odsouzen sledovat dívčino „dobrovolné“ martyrium až do hořkého konce.

Nebo je to ještě jinak? Do Říma totiž vedou různé cesty, jak se ve filmu praví (byť si to třeba Mariina matka rozhodně nemyslí). Mystika oběti přece nakonec skutečně může být jednou z nich, nabízejí tvůrci filmu k úvaze. Nakonec Ježíšův příběh je přece také sledem událostí, při nichž člověk může svírat pěsti v bezmoci nad přehlídkou nespravedlností a zaslepenosti, která vede k utrpení a smrti nevinného.

Zcela jistě je ovšem Křížová cesta bolestnou studií tragicky deformovaného vztahu matky a dcery, kde byla v dobré víře vytěsněná přirozená láska a porozumění a nahrazena dogmaty. Stephen King na podobném základě vystavěl proslulý horor Carrie - sourozenci Brüggemannovi se obešli bez pouťových efektů, mrazení je však stejné, ne-li větší.

Temná odplata v Alpách

Je nošením dříví do lesa, když Rakušané nabízejí Američanům do oscarového klání svůj vlastní western? Ne tak docela. Snímek Temné údolí je totiž podávan v originální, tísnivé ledové krustě alpské provenience.

Bez Američana by to ovšem také nebylo ono. A tak do malé vísky vysoko v Alpách přijíždí právě z Ameriky tajuplný cizinec. Hodlá se ubytovat na celou zimu a - fotografovat. Nový vynález vzbudí mezi obyvateli jistý zájem, ne však přehnanaý. Komunita ovládaná mocným klanem Brennerů navzdory jistým pochybám nakonec s cizincovou přítomností souhlasí. Tím je ovšem podepsán ortel všech zúčastněných...

Temné údolí - rakouský kandidát na Oscara.

Příběh, jehož vypravěčkou je místní dívka Luzi, postupně vyjevuje temnou minulost i současnost izolované horské výspy. Pravidla, která tu platí, dobře zapadají do později odhalené tradice rakouských sklepů... Snímek natočený podle románu Thomase Willmanna samozřejmě hovoří právě o těchto kostlivcích v rakouské skříni. Zároveň je ale plnokrevným westernem, kde sledovat čistotu žánru a preciznost zpracování je radostí čirou jako horská bystřina. Nechybí očistná krvavá lázeň ani happy end - ten ovšem s velkou výhradou a trpkostí.

Z Tobiase Morettiho se podařilo udělat skvostného hlavního padoucha a Sam Riley je neméně působivý coby nelítostný mstitel s tváří truchlícího anděla. Dokonale zvládnutou atmosféru podtrhuje vynikající soundtrack. Oscarové vítězství Temného údolí by sice překvapilo, ale do světa si tohle tíživé dobrodružství jít rozhodně zaslouží. Teď je na skok v Česku!