Film Cesta ven přináší znepokojivý obraz české společnosti

Příběh mladé romské ženy začíná v lékařské ordinaci. Lakonická medicínská rekapitulace jejího života není zrovna radostná: těžká nemoc v dětství, první prodělaný potrat v patnácti letech, další následovaly. Potíže se srdcem, kterými Žaneta trpí, jsou nejspíš i důsledkem stresu, v němž mladá matka žije – a ten má být zakrátko ještě mnohem větší.

Žanetin partner David nevydělává, také proto, že přišel o řidičský průkaz: David je přesvědčený, že proto, že je "černý", zatímco Žaneta je toho názoru, že proto, že je debil... Není to jediný rozpor mezi nimi. Rodina přichází i o dávky a David se nechává lapit do lichvářské pasti. Běžně vybavená česká domácnost se postupně mění v holobyt, Žaneta s malou dcerou a mladší sestrou, zvanou Kukačka, se pokouší uniknout přicházející katastrofě. Obtížně shání práci i ubytování, jednoduchý není ani její vztah s otcem. Ten se dal před mnoha lety, po smrti Žanetiny matky, na pití, nyní se sice drží, ale zdravotní následky jsou na něm patrné. Jeho nová partnerka Žanetu nemůže vystát, a tak ani tady není možné nalézt trvalejší azyl.

Žanetina sousedka Andrea se v drsném světě naučila chodit po svém: živí se jako prostitutka. Mezi její klienty patří i bohatý Čech, proslulý svými protiromskými výpady (tahle linie je jeden z mála případů, kdy Petru Václavovi děj ujel do dost povrchního schématu). Andrea spolu s Davidem a jeho bratry spřádá plány, jak zákazníka obrat. A ačkoliv Žaneta Davida zapřísahá, aby se nenechal zatáhnout do žádné kriminální činnosti, lákadlo zisku je mocné...

Balancování na hraně

Hrdinové filmu Cesta ven vesměs balancují na hraně: mezi dobrem a zlem, odvahou a rezignací, vztekem a pokorou, v některých momentech i mezi životem a smrtí. Vykreslený obraz je tísnivý, latentně je tu přítomna nejedna velká tragédie, k níž by stačil jen nepatrný krůček. Že se tak ještě nestává, je spíše šťastná náhoda, která se příště nemusí opakovat.

Ve filmu si jednu z menších rolí zharál i Milan CIfra, něktejší představitel...

Síla filmu spočívá především v přesvědčivém vykreslení hlavní hrdinky. Žaneta v podání neherečky Klaudie Dudové je realistka, která netrpí sebelítostí ani iluzemi. Odmítá se smířit s rolí oběti a neklade si zdánlivě nijak velké cíle – stačilo by jí žít tak, jak to většina lidí považuje za normální. Hrdinka je tu plasticky zobrazena ne pouze jako příslušnice skupiny, ale jako jedinečný člověk. Vede svůj malý boj za důstojnou existenci, snaží se v souladu se svým svědomím vypořádat s těžkostmi, které sama nezavinila, ale překážky, na které naráží, se často zdají být nad její síly.

Díky poctivému přístupu Petra Václava jsou klíčové situace, v nichž se Žaneta ocitá, velmi věrohodné. Nenajdeme tu laciný obrázek primitivního rasismu: jsou to uměřené studie daleko obtížněji postižitelné směsi nedůvěry, odtažitosti, pohodlného nezájmu, strachu z potíží. Stejně tak Romové rozhodně nejsou vykresleni jako bezproblémové oběti arogance "bílých". Titulní hrdinčina cesta ven je dlouhá, klopotná a kdo ví, jestli vede ke šťastnému konci. Přesto Žaneta nemá jinou možnost než se po ní ubírat a věřit sama sobě.

Z filmu Cesta ven - hlavní hrdinka Žaneta a její sestra, přezdívaná Kukačka.

Cesta ven ale není určena jen intelektuálně přemítajícímu publiku filmových klubů. Petr Václav ji evidentně natočil také (a možná nejvíce) pro Romy, kterým chce podat obraz jejich života, jenž by pro ně byl věrohodný a k němuž by se mohli vztahovat i při svém konání v reálném světě. To se pozitivně projevuje v autenticitě prostředí i v přirozenosti mnohých, z velké části improvizovaných, dialogů.

Spornějším důsledkem snahy promluvit k romským divákům je někdy trochu dojemná, jindy už přece jen rušivě naléhavá snaha vyvracet stereotypy, modelovat didaktické scénky a nabízet pozitivní vzory: tolik se tu potřebuje zdůraznit, jak normální je, že Rom nemusí nutně utopit každou hořkost v alkoholu nebo že nezletilá romská dívka nekouří, až to z výsledku poněkud násilně trčí. Lze samozřejmě rozumět i tomu, proč se Petr Václav vyhnul výjevům, jimiž by se Romové (v kinosále i před kamerou) mohli cítit pohoršeni. Vede to ovšem třeba k paradoxu, že romská prostitutka provozuje své řemeslo i v té "nejchoulostivější" situaci oblečená.

Z filmu Cesta ven. Andrea (Mária Ferencová-Zajacová) se živí jako luxusní...

Dříve než v České republice se Cesta ven představila ve francouzském Cannes. Tam ji vidělo ještě jiné obecenstvo: nepochybně si díky ní vytvořilo ne právě idylický obrázek o zdejší společnosti. Určitě nelze říci, že nepravdivý. Samozřejmě není úplně vyčerpávající, jistě by se dal natočit podobně poctivý film o problematickém soužití Čechů s Romy zaměřený na jiné aspekty a s jiným sdělením. Petr Václav však pozvedl hlas, který má znít. Neměl by zůstat sám.