Film Krycí jméno Krtek: Minulost, která odmítá skončit

Syžet Lewandowského filmu v něčem může připomínat Hřebejkovu Kawasakiho růži. Pawel (Borys Szyc) pracuje se svým otcem Zygmuntem (Marian Dziedziel), vozí z Francie secondhandové oblečení a dodávají ho do polských tržnic. Jejich vztah je téměř idylický – Pawel tátu obdivuje také proto, že byl významným představitelem Solidarity ve Slezsku, v době výjimečného stavu byl dokonce vězněn.

Po návratu z jedné služební cesty vidí Zygmuntovu tvář na titulní straně bulvárního deníku, z někdejšího hrdiny se stal zrádce, prý donašeč tajné policie, který měl hrát neblahou úlohu v masakru stávkujících horníků policií komunistického Polska. Pawel předpokládá, že se otec bude bránit, Zygmunt se ale zdráhá. Na scéně se objevuje Stefan Garbarek (Wojciech Pszoniak), movitý někdejší policista, kterého ještě po letech baví pohrávat si se svými dávnými oběťmi. Pawel je ale odhodlaný bránit svou rodinu za každou cenu...

Z filmu Krycí jméno Krtek

Lewandowski začínal jako dokumentarista a asi největší hodnotou jeho filmu mohou být pro diváka hlouběji neobeznámeného s polskou realitou obrazy ze všedního života současného Polska. Jeden se dozví, jak to funguje na tržnici, může studovat exteriéry polského města v zimě. V přemrštěně dlouhé sekvenci se dostane na návštěvu k lidem z polské komunity ve Francii, kteří jako kdyby žili v nějaké časové smyčce, ve světě, v němž osmdesátá léta ještě neskončila.

Příliš obecný démon

Na Lewandowského filmu je sympatická snaha věrně zachytit nějaké sociální prostředí, zatímco české snímky, které chtějí řešit závažná společenská témata, se často odehrávají v aseptických prostředích obydlených „nóbl lidmi“. Spor o minulost je také prezentován vyhroceněji, odpovídá to polským poměrům, kde debata o minulosti byla ostřejší a odehrávala se za většího zájmu veřejnosti než tady. Střet mezi aktivisty Solidarity a režimem v osmdesátých letech také nebyl bitvou mezi početně zanedbatelnou skupinou disidentů a státním aparátem, v různé míře se jí účastnily statisíce.

Politická rovina Lewandowského filmu ale není zvládnutá nějak výrazně dobře. Vyprávění je vedeno ve značně pomalém tempu, které ale není podepřeno silou tajemství. Některé situace působí příliš modelově (například Pawlova manželka Ewa je značně idealizovaná „superžena“), ani formální stránka filmu není příliš vynalézavá, občas dojde na ždímání emocí pomocí trochu tuctových prostředků.

Wojciech Pszoniak (mimo jiné Robespierre z Wajdova Dantona) v roli bývalého důstojníka tajné policie působí sice náležitě démonicky, jeho postava je ale opět spíš vyjádřením nějaké obecně sdílené a jednoduché představy než figurou, jíž by v žilách snad mohla proudit krev. Závěrečná konfrontace, dohnaná autorem do skutečné krajnosti, je k filmu spíš přilepená, než aby z něj a z postav vyrůstala.

Je to škoda, protože vážnost Lewandowského filmu je ve zdejších poměrech docela neobvyklá. Krycí jméno Krtek jistým způsobem staví na hlavu tady rozšířenou představu minulosti jako možná tíživého dědictví, které se zároveň vzpírá soudu. Staví do středu postavu, jež se na těch dávných dějích nemohla nijak podílet, zároveň s nimi ale je svázaná poutem krve, otcův příběh se do určité míry stává i příběhem Pawlovým – je to příběh rodiny. Současný protagonista Lewandowského filmu není zástupce generace, jež se rodičů „ptá“, aby pochopila, jak to kdysi bylo. Žije ve světě, kde minulost neskončila a kde i on je jí tažen k činům, na něž se ho jeho potomci možná budou jednou ptát.