Letošní ročník se pyšnil tak významnými hosty, jako je česko-americký režisér Ivan Passer, který zde osobně uvedl svou retrospektivu. Třiaosmdesátiletý tvůrce po každé projekci poctivě debatoval s diváky a odpovídal na všechny více i méně invenční otázky. Během zahajovacího večera obdržel Výroční cenu AČFK za celoživotní boj o zachování umělecké svobody jak v československé, tak exilové tvorbě. „Viděl jsem už hodně festivalů, ale tento je jeden z nejsympatičtějších,“ uvedl režisér.
Další Výroční cenu si z festivalu odvezla slovenská herečka Emília Vášáryová, která prohlásila, že je šťastná, že je zase tu. „V Uherském Hradišti jsem byla už třikrát. Ve městě, které je plné filmových fanoušků a mají film rádi. Dnes mám krásný večer,“ uvedla Vášáryová při přebírání ceny.
Na Letní filmové škole nejde o „hvězdy“, ale právě o zajímavé hosty a filmy. Svou tvorbu letos kromě Passera a Vášáryové představila například americká režisérka Julie Taymorová, kterou znají diváci především díky životopisnému snímku Frida. I ona byla oceněna Výroční cenou, a když ocenění ve tvaru zmrzliny přebírala, olízla ji a řekla, že „je úžasné být na místě, kde lidé filmy milují a kde si udělají čas na to, jít do kina, a nesedí jen doma u televize.“ Taymorová má za sebou pět filmů. Kromě nejznámější Fridy jsou mezi nimi například shakespearovské adaptace Titus (1999) a Bouře (2010) nebo muzikál Napříč vesmírem (2007) postavený na skladbách legendárních Beatles. Režisérka míní, že peníze na nové projekty shání obtížně zejména proto, že její filmy jsou umělecké a pro Hollywood neobvyklé. Nyní by chtěla natočit tři snímky, první podle knihy Juan Darién klasika magického realismu Horacia Quirogy.
Julie Taymorová
Emília Vášáryová
Letošní ročník LFŠ uvedl klasické filmy i novinky, rozdělené do čtrnácti programových bloků, z nichž některé uvedly filmy, které byly u nás k vidění vůbec poprvé. Jednalo se například o sekci filipínských snímků, která představila jak tvorbu klasiků této kinematografie, tak i žánrový film a současný filipínský art.
Na specifický směr současného amerického filmu zvaný „mumblecore“ se soustředila sekce z řady Spektrum. Mumblecore se zrodil v roce 2003 v USA a termín poprvé použil režisér Andrew Bujalski, když tak víceméně z legrace označil svůj snímek Funny Ha Ha. Jednás se o opravdu nezávislé filmy vzniklé s nízkým nebo téměř žádným rozpočtem, a o tvůrce jako Joe Swanberg nebo bratři Duplassové. Filmy vznikaly v letech 2003 až 2008, od nízkého rozpočtu v řádech tisíců dolarů se odvíjela také estetika. „Je to točeno ruční digitální kamerou, je tam velká míra improvizace, ne třeba úplně kvalitně sejmutý zvuk, takže někdy těm postavám není rozumět, je tam ten ́mumble ́, to mumlání. Je tam ta komunita, ta spojitost těch tvůrců, kteří si navzájem v těch filmech vypomáhali,“ uvedl dramaturg Jan Jílek.
Lahůdkou pro milovníky klasického filmu staré školy byla retrospektiva Luchina Viscontiho oslavující narození i úmrté toho významného filmového tvůrce a zakladatele neorealismu (1906 - 1976). Klasiku předvedla i sekce INVENTURA, letoss zaměřená na první němé sci-fi filmy doprovázené živou hudbou.
Sekce Půlnoční delikatesy přinesla přehlídku krále braku Rogera Cormana, sekce Filmová čítanka se letos zaměřila na slavné Ealing Studio - nejstarší dosud funkční filmové ateliéry na britské půdě. Pozoruhodný pohled ukázala sekce SPEKTRUM | WTF: Point of View (Shot) / Hlediskový záběr, která představila filmy natáčené z perspektivy jejich protagonisty (anebo rovnou vícera hrdinů), například Dámu v jezeře režiséra a herce Roberta Montgomeryho nebo Slepou uličku s Humphrey Bogartem a Lauren Bacallovou v hlavních rolích.
Programová ředitelka festivalu Iva Hejlíčková, shrnuje 42. ročník slovy: „Letošní Letní filmová škola patřila k nejpříjemnějším, jaké jsem zažila. Jsem velmi šťastná, že do Uherského Hradiště přijelo vnímavé publikum se skutečným zájmem o film ve všech jeho souvislostech. Připravovat festival pro takové diváky je velká radost a já jim ze srdce dekuji.“
