Kdyby přišel premiér Jiří Paroubek v sobotu ráno před ostravskou radnici, byl by tam velmi vítaným hostem. Do obřadní síně tamní radnice totiž vstupovala vůbec první dvojice mužů v republice, která uzavřela registrované partnerství.
„Děkujeme Paroubkovi a jeho vládě. Splnili něco, co si každý z homosexuálních párů přál - mít plnohodnotný vztah,“ opakovaně prohlašoval starší z dvojice registrovaných mužů, dvaačtyřicetiletý železničář Karel. Mladší z dvojice, šestadvacetiletý kuchař Josef, jej doplňoval: „Konečně nejsme já a on, ale už jsme jenom my,“ usmíval se. Zákon umožňující homosexuálním párům úřední registraci začal platit právě uplynulou sobotu.
Vše kolem registrace připomínalo běžnou svatbu, jen bez nevěsty. Doprovod registrovaných mužů přijel s klasicky nazdobenými auty, nechyběly kytice, snubní prstýnky, fotografové, ani dary. Oba muži jsou z Havířova a žijí spolu již sedm let.
„Pokaždé, když se o zákonu o registrovaném partnerství v parlamentu diskutovalo, byli jsme nervózní. Za tu dobu jsme si už našetřili nějaký společný majetek, dobré pro nás bude i společné zdanění,“ pochvaloval si možnosti vyplývající z nového zákona Karel.
Matrikářka Jana Stančíková přiznala, jak moc jí dal nový úřední úkon zabrat. Obřad je podobný jako při běžné svatbě na úřadě včetně svatebních melodií, výměny prstýnků, polibku a tradičního „ano“. „Svůj projev jsem ještě večer celý překopala a napadlo mne do něj vložit čtyři slova, dříve tak hodně používaná: Už je to tady,“ smála se úřednice.
Už teď leží na ostravském úřadě dalších deset žádostí o registrované partnerství. A další páry se podle Stančíkové v posledních dnech na tuto možnost informují. „Dá se očekávat, že registrovaných partnerství přibude,“ odhadovala matrikářka. Přesné pokyny pro zájemce o registrované partnerství vyvěsil na svých internetových stránkách již také Úřad Moravskoslezského kraje.
První registrovaný pár v republice doufá, že legislativa se stane pro podobné páry v budoucnu ještě příznivější. „Například nám ještě chybí možnost pozůstalostního důchodu, kdyby se náhodou s někým něco stalo. Věřím, že nový parlament tyto detaily ještě opraví,“ prohlásil optimisticky Karel.
Často diskutované téma, zda by podobné páry měly mít možnost vychovávat děti, oba zaregistrované příliš nezajímá. „Chlapi by dítě vychovávat neměli,“ tvrdili muži, a shodně dodávali, že o adopci vůbec nemají zájem.
Obě jsme nevěsty
To další, tentokrát ženský registrovaný pár, který přišel na ostravskou radnici, by o takovou možnost stál. „Možnost adopce bychom si moc přály,“ prohlašovaly sedmadvacetiletá Štěpánka a třicetiletá Vendula.„Jsme spolu tři roky a milujeme se,“ říkaly shodně o důvodech, které je do obřadní síně dovedly.
Obě si musely nechat svá příjmení, protože u registrovaných párů se příjmení nemění. „Obě jsme dnes nevěsty, žádná z nás nebude ženatá ani vdaný,“ smály se ženy, které obě pracují v hypermarketu. I u nich obřad probíhal prakticky stejně, jako by šlo o běžnou svatbu. A i v jejich případě matrikářka Stančíková pronesla v obřadní síni oblíbené heslo z listopadu 1989: „Už je to tady.“
