Právě koprodukce s francouzskou stranu byla zásadní co do obsahu, ladění i stopáže díla, které má největší osobnost novodobých českých dějin představit divákům i mimo Českou republiku.
Film, komentovaný od prvních záběrů neumělým hlasem samotné režisérky, vyvolává nejprve dojem, že půjde o osobně laděný portrét muže, který byl pro autorku filmu, jak sama přiznává, hrdinou a vzorem. Sedláčková si však Havla nijak nepřisvojuje a přestože se s ním sama několikrát setkala, své osobní historky do filmu nezařadila. Svou osobní výpověď sice nevložila do komentáře, ale prostupuje jasně filmem jako celkem - výběrem a řazením záběrů, celkovým vyzněním. V podání Sedláčkové je Václav Havel dramatická, hrdinná a dojemná postava, osobnost tvořící dějiny a zároveň jimi vláčená.
Z archivu Ivana Havla. Film Život podle Václava Havla se věnuje i jeho dětství.
Představit Havla komplexně patrně není v lidských silách, což ostatně platí pro jakoukoliv osobnost, která vstoupila do dějin a měla i pohnutý osobní život. Esence osobnosti je věc prchavá a nezachytitelná, zobrazit lze pouze její stopy, představu o ní, dokumenty a hlasy, které zůstaly. Sedláčková zvolila oproti jiným dokumentům metodu, která portrétu velmi přidává na autenticitě – nepoužívá „mluvící hlavy“, ale skrze dobové záznamy nechává promlouvat jen samotného protagonistu snímku, kterého vede chronologicky po stopách vlastního života. Díky pečlivé práci s archivními materiály – k dispozici měla 600 hodin materiálu – vyvstává před divákem plasticky působící obraz osobnosti od narození až do smrti.
    |
Žádný nudný pomníček
Havlův život sám, zvlášť je-li podaný ve zkratce, má dramatičnost a patos antického dramatu a potenciál hollywoodského spektáklu (kterého se doufejme nikdy nedočkáme): chlapec z bohaté rodiny se vlivem dějinných události propadne mezi proletariát, z něhož vzápětí vystoupí jako nadějný dramatik a progresivní myslitel. Další události ho vženou do politické opozice, kde vytrvale, až s nasazením života bojuje za své morální principy, poté s podporou dosud tiše mlčící většiny iniciuje převrat a stane v čele nového státu. Je hrdinou nejen doma, ale i po celém světě. Jeho kriminálem silně podlomené zdraví a pozdější smrt ve věku, kdy jsou ještě mnozí plni sil, přidává jeho postavě nádech mučedníka, jeho pohřeb se stal událostí světového významu. To je obraz, který snímek Andrey Sedláčkové předkládá, a nutno říci, že velmi působivě a emotivně. Snímek má sklon k patosu, který můžeme vidět jako upřímnou poklonu velké osobnosti, jež byla hrdinou nejen pro režisérku. Nejde však o žádný nudný pomníček, čemuž brání důraz i na jiné zásadní stránky Havlovy osobnosti, od sympatií k undergroundu a dělnickému plebejství, až k jeho milostnému životu, k němuž patřily paralelní vztahy s různými ženami.
Václav Havel se členy kapely Rolling Stones.
Hlavní devizou filmu, který provází životem Václava Havla doslova od kolébky až po hrob, jsou archivní záběry, včetně těch dosud neviděných, i pozapomenutých. Raritou jsou jistě rané záběry z rodinného alba rodiny Havlů, které poskytla BBC, a na kterých je malý Václav zahrnován pozorností významných osobnostmi tehdejšího kulturního života doslova jako malé princátko. Svůj archiv včetně nikdy nezveřejněných záběrů poskytl pro film také dlouholetý spolupracovník a přítel Andrej Krob, Originální videojournal, Dagmar Havlová a další.
Sedláčková nenabízí analýzu Havlova života ani zasvěcený osobní vhled, její komentáře jsou spíše konstatováním obecně známých faktů a souvislostí, často více než stručných. Určité zjednodušování je patrně vhodnou formou pro zahraniční publikum, kterému má být Havel takto naservírován, nabízí se ale otázka, zda by nebylo vhodné vyrobit třeba delší verzi filmu pro české, přeci jen zasvěcenější publikum. Nevyzýváme nutně k mnohahodinovému opusu, ale sedmdesátiminutová stopáž snímku je už vhledem k množství materiálu, který byl k dispozici, možná přehnaně krátká.
