23. února 2012 7:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Ucpanej systém: Hra, z
níž sprosťárny jen kapou

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Ivan Trojan v inscenaci Ucpanej systém | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Ivan Trojan v inscenaci Ucpanej systém | foto: Dejvické divadlo - Hynek Glos
Divadelní adaptace povídek Irvina Welshe z knihy Acid House (Barevnej svět) v pražském Dejvickém divadle je mistrovský kousek. Autorovi antihrdinové, kteří se všemožně snaží přebít prázdno svých životů, nejenže neztratili nic ze svých ostře pojatých charakteristik, ale ještě jako by získali důvěrně milou tupost domácího kolbiště.

Ta zaplivaná hospoda se špinavými okny, kde se povaluje výkvět místních pitomců, může totiž stát v kterékoliv vesnici či periferii u nás.

V Dejvicích se tentokrát sešel slovenský tým – režisér Michal Vajdička, dramaturg a autor adaptace Daniel Majling a scénograf Pavol Andraško. Je skoro neuvěřitelné, s jakou lehkostí hosté vklouzli do specifického a vlastně i stylově vyhraněného prostředí dejvické scény. A kombinace empatie a citu pro výše zmíněné a zároveň vlastního tvůrčího vkladu zrodila mimořádnou inscenaci, která se pohybuje hned na několika ostrých hranách, ale perfektně se udrží. Herecky do jisté míry pokračuje v řádu vybroušeného psychologického realismu a v geniální souhře, kterou jsme mohli obdivovat třeba v Marberově Dealer’s Choice.

Zde je ale vše rafinovanější a významově mnohoznačnější. A také tématicky titul zapadá do celkové dramaturgie, opět jde o pohled na ztracené existence, které už dávno pozbyly sílu cokoliv podnikat a v marasmu si libují.

Adaptace povídek Irvina Welshe v Dejvickém divadle

Majling mimořádně zdařile propojil Welshovy povídky do kompaktního celku. To je skutečně husarský kousek, ale autor našel dramatický potenciál v jednoduché metodě: intuitivně vyhmátl společné téma, kterým je zoufalá neschopnost najít smysl života a prorazit krustu vše obklopujícího primitivismu a rezignace. Všechny figury svedl do jednoho místa – hospody a poskládal je tak, aby se jejich děje vedle sebe mohly téměř paralelně odehrávat a v příslušných místech se i přirozeně propojit. Tyto švy jsou téměř neviditelné, a tak se před divákem odvíjí původní a přece trochu jiná černá groteska s výrazně vypointovanými situacemi, zlomy a překvapivými východisky.

Měkkejš s babyvakem

Například výtečně je do děje zakomponovaná postava Johnnyho, který v knize (povídka Měkkejš) vede ublíženou samomluvu nad svým osudem – nechá se totiž doslova smýkat svou bývalou přítelkyní Katrionou, která mu uteče, nechá mu na krku mimino, spí s jeho kamarádem, oba ho okrádají a ona ho ještě nechává průběžně zmlátit svými bratry. Apřesto v závěru, jen co Katriona (Klára Melíšková) pohne malíčkem, přileze za ní jako zbitý, ale šťastný pes. Jaroslav Plesl, který Johnnyho hraje, větší část inscenace stráví zády k divákovi pohroužen do hry na automatu. Jeho záda a kňučivé mumlání jsou tak výmluvné, stejně jako mimino zavěšené na břiše, které je zdrojem drobných až nenápadných, ale úžasných gagů – tu a tam ho někdo pohladí do hlavičce nebo ono samo různě komicky překáží při hádkách a tahanicích.

Adaptace se jmenuje Ucpanej systém podle povídky o partě neschopných instalatérů poflakujících se v domově důchodců a neschopných opravit cokoliv, natož kanalizační potrubí. Z té si tvůrci vzali některé motivy a vznikl určitý rámec pro celý děj. Je to ovšem rámec příznačně fekální, neboť jeden z návštěvníků hospody (Ivan Trojan) přichází ohozen exkrementy, jelikož ucpaná kanalizace vylétla jeho záchodovou mísou do celého bytu. Nejprve si jen tak „zahovněn“ čte Nietscheho u kamen a v závěru se z něj vyklube Bůh, který je z lidstva a jeho neschopnosti a lenosti otrávený stejně jako sám ze sebe.

Pán Bůh na střídačce. Ivan Trojan po nehodě s kanalizací.

Fekální ladění maně připomene Wernera Schwaba a jeho metafyzické Prezidentky, a i když je zde forma sdělení přímočařejší a syrovější, působivá je i tak dost. A Ivan Trojan jako vševědoucí Bůh v podělaném pyžamu je nesnesitelně zarputilý a sarkastický a svou oběť, na níž se hodlá pomstít, dokáže zdeptat jen pohledem. Obětí je trouba Boab (Václav Neužil), tvor bezcílně přežívající v podmínkách, jež mu byly nastaveny. A není schopen ani rozeznat, kdy jde do tuhého; v Neužilově podání střídá slabomyslné a mnohomluvné rozklady s brečlavou ublížeností.

Jeho otec (Miroslav Krobot) je další hereckou ozdobou inscenace, tentokrát však není jen pasivním pozorovatelem a suchým glosátorem, ale i tak - v nezvyklé poloze - vynikne jeho úsporný civilismus a autenticita. Otec občas vyvine neobyčejnou energii, odhalí své podivné city a erotické touhy týkající se servírky Marge (Jana Holcová) a pak zase zvadne jako lilium. Zvlášť podařený je pak vpád dvou univerzitních profesorů do tohoto hájemství (Martin Pechláta Martin Myšička), kteří se ovšem velmi rychle (byť zprvu z donucení) zadaptují a na pokyn se servou do krve.

Vstup od 15 let

Další stylotvorným pásmem je jazyk, přímo napěchovaný vulgaritami. Ale jak! Ať už jsou to chrlivé výrony nebo vršení sprosťáren samozřejmé jako dýchání. Nejfrekventovanější je milé oslovení vole a píča. To druhé zde hraje funkci znaku, jímž lze vyjádřit prakticky vše od charakteristiky až po konání, závisí jen na příslušném emotivním zabarvení. Způsob, jakým herci tímto znakem „nakládají“, je impozantní. Třeba tupec Gary v podání Hynka Čermáka střídá obě slova s neobyčejnou virtuozitou a vytváří jakýsi metajazyk, kterému se v prosté sdělnosti nic nevyrovná.

Irwine Welsh: Ucpanej systém

Režie: Michal Vajdička
Divadelní adaptace: Daniel Majling
Dejvické divadlo, premiéra 20. 2. 2012

Z inscenace ale nenápadně odkapává cosi vražedného. Vajdička vytvořil panoptikum přiboudlých existencí, mravních deviantů, kteří vše řeší jen agresí a netuší, že svět může vypadat i jinak. Ani ho nepotřebují. Welshovy povídky už byly zfilmované, ale jeviště tu má oproti plátnu velkou výhodu: zatímco u filmu si udržujeme určitý odstup, divadlo nás i přes stálou nadsázku, zdůrazňovanou ironii a bizarnost dění nepříjemně vtahuje. Ucpanej systém je inscenace s mimořádně depresivní a naléhavou výpovědí, byť je tato režií rafinovaně překryta různými rovinami komiky a nadsázky. A herecky je opět naprosto mimořádná, v partnerské souhře nemá dnes soubor prakticky konkurenci.

  • 0Diskuse
Jana Machalická

Autor

Jana Machalickájana.machalicka@lidovky.czČlánky




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Najdete na Lidovky.cz