Debata o dalším kole daňových změn začíná včerejší zprávou, podle níž v lednu stouply výnosy z daní zaměstnanců oproti loňskému roku o 200 milionů korun. To je pozitivní informace, která jistě potěší nejen ministra financí, ale i všechny pravicové ekonomy, kteří chtějí prosadit hlubší reformy. Teď však nastane bitva o pojetí reformy, kde půjdou mnohé racionální argumenty stranou a hlavním kritériem bude, aby před volbami na reformách nikdo neprodělal. Tím se otevírají dveře k tomu, abychom - slovy Richarda Sulíka -znovu promarnili šanci.
Kalouskův tým už pracuje na několika variantách reformy, které počítají například se snížením sociálních odvodů nebo s dalším poklesem sazby daně z příjmu fyzických osob z patnácti na 12,5 procenta. Lidovci se budou snažit prosadit co největší zvýhodnění rodin s dětmi, ODS bude trvat na snížení daňové sazby a zelení se obvykle zajímají jen o ekologické daně. Pro Vlastimila Tlustého bude jakýkoli kompromis paskvilem, a to tu ještě máme přeběhlíky Melčáka s Pohankou, které zajímají jen daňové úlevy dle aktuálního zájmu veřejnosti.
Jistou zárukou v této situaci je slušně sehrané trio Kalousek-Nečas Topolánek, které už jednou dokázalo, že se v kritické situaci dokáže shodnout a kompromis prosadit.
Tato zkušenost by měla vládním reformátorům dodat větší odvahu a připravit daňové změny tak, aby vedly k radikálnímu zjednodušení daňového systému. Odbourávání daňových výjimek, které zaplevelují formuláře, komplikují daňové přiznání a přidělávají práci berním úředníkům, bude bolet.
To se ukazuje i na pokusu zrušit daňovou úlevu na stravenky. Proto je dobré přijít s návrhem, který zruší velké množství výjimek najednou. V nastalém řevu lobbistů nebude slyšet žádného, což ostatně ze slovenské zkušenosti radí i Richard Sulík.
