Děj Prázdného místa zasadila J. K. Rowlingová do Pagfordu, typického anglického maloměsta. Její román má v počátku dobře našlápnuto a vypadá slibně. Pomyslný zlomový bod zařadila autorka na začátek, prakticky hned do prvních vět. Zcela náhle umírá oblíbený radní Barry Fairbrother a boj o moc může začít. Vidina volného místa v radě je totiž pro některé obyvatele opravdu lákavá.
Román je bohatý na hlavní postavy, kterým Rowlingová věnuje úvodní kapitoly knihy. Nikam nespěchá a pečlivě je svým čtenářům představuje. Pozornost upřela na pět rodin, z nichž je každá charakteristická a snadno rozpoznatelná. Kromě příběhů každé rodiny se Rowlingová věnuje i generačnímu boji rodiče versus děti, např. celkem dobře popsala neshody pubertálních dětí s nemožnými rodiči. I přes zmíněné velké množství postav se Rowlingové povedlo, že se čtenář v ději neztrácí a její popis je srozumitelný.
Román s prázdným obsahem
Hrdiny a hrdinky Prázdného místa ale vykresluje natolik podrobně a tak vyčerpávajícím způsobem, že nemáte možnost si k postavě vytvořit vlastní vztah. Tento vztah totiž Rowlingová jasně nadiktuje: řekne vám, zdali budete postavu milovat, či nenávidět. Rowlingová se nechala unést a až moc okatě popisuje, co vše ji na soudobé společnosti štve.
Škoda je to hlavně kvůli tomu, že z počátku román vypadá jako věrohodný příběh o neřestech maloměšťáků, trochu ironický, ale slibný. Postupem času se ale z Prázdného místa stalo parodické líčení anglické střední vrstvy, které ve výsledku působí velmi lacině.
Vzhledem k tomu, že Rowlingová staví na poměrně stereotypním zobrazování jednotlivých postav (mocichtivá a nafintěná panička, násilnický manžel, uťápnutá manželka, feťačka snažící se abstinovat), čtenář jaksi automaticky očekává, že v dalších aspektech své knihy přijde s něčím novým a neotřelým.
To se ale bohužel nestalo, jelikož od smrti Barryho Fairbrothera se v románu už nic zajímavého ani méně zajímavého neděje. Rowlingová pokračuje v parodickém líčení chování obyvatel v situaci, kdy Pagford čeká na nové volby do rady města. Děj místy působí utahaně a Rowlingová ho zbyteně natahuje. Ani po 200 stranách totiž nejsou zřejmé obrysy pevného příběhu, které by vás nutily číst dál. A pak máte za sebou 400 přečtených stran, konec se blíží a Prázdnému místu stále chybí spád. Název knihy jakoby nenápadně vypovídá i o obsahu.
Prázdné místo zklamalo
Rowlingová několikrát zdůraznila, že román Prázdné místo nemůže být srovnáván se ságou o Harrym Potterovi. Je to zcela logický požadavek, ovšem úplně vyhnout se tomu nemůže. Z literárního hlediska je totiž možné posoudit, kam se Rowlingová jako autorka posunula. V případě Prázdného místa bohužel nikam, možná udělala i pár kroků zpátky. Příběhu chybí propracovaný děj, nápaditá myšlenka a hlavně spád. Překlad se také moc nepovedl (některé přezdívky postav jako Bednasýr či Přihrádka působí zkrátka směšně).
Rowlingová si za to vlastně může sama. To ona nasadila laťku hodně vysoko, protože Harry Potter má vše, co Prázdnému místu chybí, byť příběh o čarodějnickém učni není nikterak velkým literárním dílem. Prázdné místo zklamalo, ale třeba se Rowlingové bude dařit na poli detektivních románů pod falešnou přezdívkou Robert Galbraith.
