Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Česko

Jak zastrašovat na síti. Muslimům v Česku chodí výhrůžky z ‚manuálu‘

Ilustrační foto: Muslimské ženy. foto: Shutterstock

Původní zpráva
PRAHA - Pište jen to, co byste jim přáli a buďte umírněnější, přímé výhrůžky o fyzickém násilí raději vynechte. Pomyslný manuál, kterým se navzájem poučují islamofobní útočníci schovaní za virtuální identitu, pozměnil tón urážek a výhrůžek na sociálních sítích. Třebaže je jejich efekt stejný. Obětmi nenávistných útoků jsou převážně ženy. Server Lidovky.cz některé z nich vyzpovídal.
  5:00

„Ku**o... aby Ti rozervaly tu Tvoji muslimskou p**el až k lopatkám... Tebe bych chtěl potkat... hned „bejzbolkou“ do ksichtu, ty ku**o,“ přečetla si v komentáři na začátku tohoto týdne muslimka s českými kořeny Kateřina Gamal Richterová. Před několika dny totiž v internetové televizi DVTV vyslovila názor k rozruchu, který spustila na sociální síti zveřejněná fotografie žen, které se v akvaparku v Čestlicích u Prahy koupaly v burkinách.

Podobně laděných zpráv jí přišlo více. „ Z toho, že mi chodí vulgární vzkazy, už nejsem ani překvapená. Po každém vystoupení na veřejnosti tak už to vlastně tak trochu i očekávám,“ uvádí v rozhovoru pro server Lidovky.cz Richterová.

Podle aktivistky (redakce zná identitu ženy, ale nezveřejňuje ji celou- pozn. red.) pomáhající uprchlíkům na Balkáně, která se sama setkala s výhrůžkami, je však problém v tom, že internetoví útočníci jsou už poučeni o tom, co si na sociální síti mohou dovolit.

Zejména poté, co policie obvinila protiislámského politického aktivistu Martina Konvičku z podněcování k nenávisti vůči muslimům za jeho příspěvky v diskuzích v polouzavřených skupinách na Facebooku mezi lety 2011 a 2014, jsou opatrnější ve formulacích.

„Lidé, hlavně kolem hnutí Islám v ČR nechceme, už se naučili vyhrůžky psát tak, aby neměli problémy se zákonem. Takže píší například: ‚Přeji si, aby vás někdo znásilnil‘ nebo ‚Přeji si, abyste skončili v Osvětimi‘, nepíší, co by sami provedli. Na to jsou už naučení,“ vypráví, s čím se setkala na sociální síti.

V záplavě urážlivých komentářů na její adresu totiž sama zaznamenala debatu mezi nenávistnými uživateli o tom, jak formulovat výhrůžky. Sama jej popsala jako jakýsi „manuál“, kterým se navzájem poučují o tom, jak urážet ostatní lidi, aby se nedopustili protiprávního jednání. „Pro oběť takových útoků v tom ale není žádný rozdíl,“ dodává aktivistka.

Důkazem toho mohou být právě i velmi ostré vzkazy pro muslimku Richterovou. Všechny jako by byly napsané právě podle tohoto „manuálu“. Lidé se do ní strefují pod jejími příspěvky na Facebooku, ať už zrovna píše o burkinách, nebo zveřejní například žertovný status o svých dětech coby nejúčinnější antikoncepci. Někdy stačí třeba jen zveřejnění nové profilové fotky se šátkem na hlavě.

Když vařím oběd, přijde mi vzkaz, že jsem nacistka..

„Ani nad tím už se nepozastavuji. Přeci jen mě na tom ale stále zaráží dvě věci. Nedávno mi přišel vzkaz od jednoho muže. Psal cosi o ‚muslimské špíně‘. Když jsem se podívala na jeho profil, zjistila jsem, že má manželku a děti. Zaráží mě proto, že je táta od dětí schopen napsat něco takového ženě, která také vychovává děti,“ říká.

Nadhled prý neztrácí, a to i přesto, že ji často lidé srovnávají třeba i s nacisty. „Někteří stále používají paralelu mezi muslimy a nacisty. A velmi rádi. Mně to ale přijde jak z jiného světa. Starám se o své děti a zatímco jim třeba připravuji oběd, přijde mi zpráva, v níž mě někdo srovnává s nacisty,“ podivuje se.

S vulgárními vzkazy i výhrůžkami nejen fyzickou likvidací se setkávají také další muslimky žijící v Česku. Terčem násilí z nenávisti jsou mezi muslimy podle analýz organizací, jako je například HateFree či In Iustitia, nejčastěji právě ženy. Zejména pro svou rozeznatelnost kvůli šátku. „To je ale paradox, když si uvědomíme, že řada lidí, kteří se vůči muslimům a islámu vymezují, argumentují právě porušováním práv žen. Nakonec to jsou ale opět ženy,“ komentuje tento jev koordinátor projektu HateFree Lukáš Houdek.

Negativní zkušenosti nasbírala například i muslimka Julie Lerari, která žije v Teplicích.„Vulgární zprávy mi chodí dlouhodobě,“ líčí, aniž by nějak zvlášť brala na zřetel, že se některé komentáře na adresu muslimů vyostřily kvůli snímku burkin na veřejném koupališti v Čestlicích.

„Islamofobové mi ve zprávách nadávají konstantně. I mým dětem přejí smrt. S tím už jsem tak nějak smířená a není to pro mě nic nového. Buď takové zprávy rovnou mažu nebo je zkrátka nevnímám. V podstatě jde o to, že lidé si na sociálních sítích dovolí více než v reálu,“ říká klidným hlasem.

Některé její kamarádky-muslimky prý tak klidné nezůstávají. „Stává se ale bohužel, že když mi moje přítelkyně okomentují nějaký status na Facebooku, automaticky pak nenávistní lidé začnou nadávat i jim. Chápu, že když se s něčím tak ostrým setkají prvně, vykolejí je to,“ líčí dále. Ona nicméně v minulosti čelila i výhrůžkám o fyzickém násilí.

Ačkoli bere takové zprávy s rezervou, postoje islamofobů jí někdy ovlivňují život. „Pokud jde přímo o mně, v burkinách bych se klidně koupat šla. V tom nevidím žádný problém. Neporušuji tím žádný zákon. S dětmi bych to ale nepodstoupila, protože bych měla strach, že budou svědky nějakých ataků. To bych vážně nechtěla,“ líčí.

Nešlo by o první případ, kdy by se nenávist projevila i mimo prostředí sociální sítě. O své negativní zkušenosti s útokem v reálném prostředí se rozpovídala muslimka žijící v Praze s iniciálami S.R. „Potkala jsem na cestě z Kobylis do Holešovic skupinku lidí zřejmě pod vlivem alkoholu. Nejdříve na mě něco pokřikovali. Nevšímala jsem si toho. Pak mě ale dívka z té skupinky lidí začala kopat do nohy. Nakonec mě chytla za košili a začala mě vystrkovat z vozu. To už jsem to nevydržela, ohradila jsem se a řekla jsem jí, že na ni zavolám policii,“ vypráví žena, jež si ze strachu z dalších útoků nepřála zveřejnit celé jméno. Redakce ale její identitu zná.

Nenávist vůči muslimům je podle Houdka z HateFree jev, který nenabírá na intenzitě. Je prý konstantní. „Uměle živené kauzy, jako ty s burkinami v akvaparku, pak takové nálady samozřejmě eskalují. Muslimky v mém okolí se ale shodují, že oproti dřívější době se útoky - slovní, a někdy i fyzické - vůči nim objevují častěji. Některé z nich z toho důvodu nechtějí chodit ven, nepoužívají MHD, kde k těmto většinou slovním útokům dochází. A nechodí se koupat na veřejná koupaliště, protože se právě obávají reakcí okolí,“ komentuje náladu ve společnosti.

„Útok z nenávisti, ať už slovní, nebo fyzický, je pro mnoho lidí velmi traumatizující - jak pro jednotlivce, tak celou skupinu. Vzbuzuje strach a snižuje kvalitu života. Oběti si takový zážitek v sobě nesou velmi dlouho a je proto důležité, aby takové činy nahlásily. U nás funguje například organizace In Iustitia, která poskytuje bezplatnou právní i psychologickou podporu obětem,“ dodává.

Nenávist se ale netýká jen muslimek. Nenávist se snáší i na ty, kteří pomáhají uprchlíkům či se o migrantech nevyjadřují stejnými slovy jako jejich odpůrci. Také někteří novináři se objevují na webu jako je například white-media.cz. Objevují se tedy v „nepřátelském“ seznamu s urážlivými popisy.

„I já se s tím setkávám pravidelně,“ říká již zmíněná aktivistka pomáhající uprchlíkům na Balkáně. „Zejména loni na podzim to bylo takové období, kdy jsem těch vzkazů a výhrůžek měla hodně. Podávala jsem kvůli tomu i trestní oznámení. Teď se to ale trochu uklidnilo, protože se snažíme být neviditelnější,“ uvádí.

„Neřekla bych ale, že ta nenávist ustála. Spíš si takoví lidé najdou v danou dobu nějaký terč a na něj útočí. V prosinci jsem to třeba byla já, teď jsou to zase lidé, kteří vystoupili kvůli té záležitosti s burkinami,“ myslí si.

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!