První díl souboru znovu vyšel česky, do konce roku má vyjít celkem osm svazků v překladu Felixe Tauera. Překlad svého učitele doprovodil obsáhlým doslovem profesor Jaroslav Oliverius, doyen české arabistiky.
LN Čím Tisíc a jedna noc stále omamuje? Proč je to nejvýznamnější orientální povídkový soubor?
Obrovskou sumou příběhů a jejich velikou rozmanitostí, jak tematickou, tak žánrovou. A příběhy jsou skutečně dodnes nesmírně poutavé, zajímavé i zábavné. A mimo to se dozvídáme, co si lidé v arabském světě po staletí vyprávěli. V souboru převažují realistické příběhy, které dobrodružně líčí život různých společenských vrstev v Bagdádu, v Basfře či v Káhiře. Sbírka se formovala postupně, a to hlavně v městském prostředí. Takže tam figurují představitelé různých společenských vrstev, vládci, řemeslníci, soudci, námořníci, vojáci a ovšem nejrůznější podvodníci. A možná že nám ty příběhy i trošku poodhalují, jak je ustrojená duše současníků. V arabském světě tyhle příběhy zná opravdu každý.
Jaroslav OliveriusNarozen 1933. Vystudoval arabistiku na FF UK, kde učí jako emeritní profesor. Autor četných studií, např. Moderní literatury arabského východu (Praha, 1995) |
No, skutečně bych řekl, že některé z příběhů se nehodí nejen pro mladé dívky, ale vůbec pro děti. Jsou prostopášné a někdy dokonce lascivní. Týkají se intimních styků mezi mužem a ženou, a to bez vytáček a přímo, i když vždy s půvabem. Proto byla některá vydání, zvláště ta, která pořizovali jezuité v Bejrútu, trochu pročištěná a choulostivější příběhy jsou tam vynechány.
LN Dnešní děti jsou ovšem běžně, třeba v trafikách, vystaveny tvrdému pornu.
Nic takového tyto příběhy však neobsahují! A text, který přeložil profesor Tauer a který nyní vyšel, je samozřejmě úplný.
LN Kdy soubor vlastně vznikl?
V Íránu, tedy v Persii, v sásánovské době, což je období od 3. století do poloviny 7. století. Tehdy vznikla už psaná sbírka příběhů pod názvem Hazár Asán, což znamená Tisíc příběhů. Tato sbírka se dostala do Iráku, kde byla už v 8. století přeložena do arabštiny pod názvem Tisíc nocí. Obsahuje dvě stě příběhů, které se dál větví a jsou rozděleny do tisíce nocí neboli vyprávěcích úseků. Krásná a vzdělaná Šahrazád králi vypráví každou noc jeden příběh, ale nedokončí ho. Takže král nemůže ortel smrti vykonat, je totiž zvědav, jak se příběh dál vyvíjí. A Šahrazád vyprávěním, kterému nelze odolat, naplní všech tisíc nocí a nakonec to vlastně skončí velikým happy endem. Vždyť ta úchvatná vypravěčka s vladařem zplodí děti a on se s ní ožení. Takže soubor vznikl z těchto magických nocí vyprávění. Je známo, že už v předislámské Arábii se vyprávěly podobné příběhy, které také přicházely z Íránu a z Indie. Ty byly ovšem vyprávěny třeba na trzích nebo kdesi na cestách u ohňů.
LN Existovali už tehdy profesionální vypravěči?
Tehdy v té předislámské Arábii zřejmě byli. Ale nepochybně si lidé dál předávali příběhy mezi sebou, takže ta látka stále žila, doplňována a měněna.
LN Neexistovalo autorské právo, ale nutnost, aby vypravěč jako Šahrazád zaujal. Když byl nudný, tak lidé odešli.
No jistě. Ale období vypravěčů je dávno pryč, v arabském světě a zvláště v Egyptě je období telenovel. Egypt sám řadu let vyrábí velice sledované televizní seriály, které se promítají i ve většině okolních zemí. Nemohu je kritizovat, aniž je všechny znám, ale ovšemže jsou zaměřeny na divácký vkus a že ten chce jaksi vyhovět požadavkům nejširších vrstev.
LN Šahrazád také musela vyhovět vladaři, nebo by ji zabil. Nejde vlastně o to samé?
Šahrazádiny příběhy nikdy nejsou laciné či podbízivé. Ona umí vyprávět a činí to tak silně až uhrančivě, že vladař naslouchá. Nežádá ji, aby vyprávěla tak či onak, on je tím příběhem uchvácen.
LN Čím se my jako konzumenti telenovel lišíme od poutníků, kteří seděli někde u ohně a za příběhy platili vypravěči?
Ovšemže jsme na jiném civilizačním a kulturním stupni než ve starověku. Ale žádná z těch změn potřebou příběhu vlastně nepohnula. Skutečně to vypadá, že touha po dobrodružných a poutavých příbězích je lidem vrozená.
