Japonská rezidenční architektura je na míle vzdálená té evropské. Odvážné a konceptuální projekty si zatím v našich končinách nenašly mnoho příznivců, a tak nám rodinné domy z dálného východu stále ukazují svá minimalistická záda. A přitom bychom si z nich v mnohém mohli vzít příklad.
Kompozičně strohé bydlení je energeticky méně náročné, plně vyjadřuje silně praktický přístup a je syrovým odrazem osobnosti majitelů - skutečně platí úsloví „můj dům, můj hrad“. Zatímco české uniformní holobyty jsou obyčejně pouze prázdnou nádobou pro další vybavení, čekající na drahou designovou sedačku či dekorativní obrazy, které uměle vyrobí prestiž pánovi domu, nová vlna japonské rezidenční architektury funguje na základě zcela jiných principů. Samotná stavba i bez jakéhokoli mobiliáře je dokonale promyšlená a sama o sobě funguje jako architektonická jednotka, která stojí za pozornost. Jasné a srozumitelné plány interiérů dávají možnost dokonale se zde zabydlet a začlenit do připraveného prostoru mnohem více věcí. A byť celé domy obvykle nezaujímají přemrštěnou plochu, je v nich cítit velkorysá dávka otevřeného prostoru, jsou v nich jasně definované základní obytné zóny a hemží se originálními nápady.
Japonci se zkrátka dokázali vymanit ze stereotypů a představ o tom, že vila svým výrazem musí zapadat do estetiky satelitních městeček. Ve východním pojetí je důležitá originalita, odvaha, silná myšlenka a jednoduchá vize dotažená do detailu.
Mladí sobě
V tomto duchu byl postaven i projekt Koja No Sumika v japonské prefektuře Šizuoka. Studio mA-style Architects, jmenovitě duo Atsuši Kawamoto a Majumi Kawamoto, vytvořilo konceptuální objekt, který skvěle zapadá do jejich portfolia netypických projektů. Jednopatrová stavba je v podstatě přístavkem stávajícího rodinného domu, určeným pro mladý pár. Majitelé v něm skloubili potřebu samostatného života mimo přímý dosah rodičů, kterým přesto chtěli zůstat nablízku. A protože v hustě zabydlené oblasti bylo komplikované najít vhodný pozemek, rozhodli se obětovat 200metrů čtverečních zahrady a vytvořit útočiště pro sebe a plánované potomky. Na začátku byla idea tichého bydlení, kde si mladí lidé budou moci užívat svou emancipaci a každý z páru si zde najde svůj kout k relaxaci.
Přístavba je propojena se západní stranou hlavního domu koridorem. Obyvatelé obou jednotek tak nemusí vyjít na zahradu a obcházet novostavbu, ale při přesunu chodbou z místa na místo mají dostatek času si uvědomit, že se mění pravidla chodu domácnosti. Zajímavostí je, že osamostatnění mladé dvojice není v praxi úplné, protože v novém křídle nenajdete koupelnu nebo dětské pokoje. V běžném provozu se život novostavby dělí na dvě různé části. Ta jedna je téměř meditativní a zenová, majitelé zde pracují a odpočívají, ta druhá je rušnější. Tam se schází příbuzenstvo a přátelé na společenské dýchánky, k nimž je dispozice domu přímo předurčena.
Velkorysý prostor
Hlavní obytná plocha domku má obdélníkovou kompozici a představuje volně průchozí prostor, který člení pouze v řadě postavené výklenky. Na tyto dva metry vysoké nosníky navazuje panelová střecha svírající pravý úhel. Kontrast mezi bělostnými stěnami a tmavým obložením střechy dodal prostoru velký vertikální nádech a opticky ho zvětšuje. Denní světlo sem proniká dvěma velkými okny ze severní a jižní strany a pozoruhodný je systém cirkulace vzduchu, jenž se zde rovnoměrně převaluje v pomalých vírech po celé výšce prostoru.
Koridorem vejdete do střední otevřené části objektu a po pravé ruce najdete skromnou kuchyni s jídelním stolem pro šest strávníků. Naopak na levé straně je do prostoru zakousnutá galerie. V přízemní části ze stěny vykukují pouze jednotlivé schody, vedoucí do patra. Zde najdete ložnici s výhledem na celý dům. Jednotlivé výklenky ve tvaru „u“ pak pojímají úložné prostory, dvě minipracovny nebo relaxační kouty s policemi na knihy. Veškerý mobiliář je na míru vyroben ze světlého dřeva a jeho křivky opisují přísně pravoúhlé linie.
