Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Jsem sobec s geniální pamětí, říká o sobě spisovatel Jiří Černý

Lidé

  19:20
Hudební kritik, spisovatel, novinář s nezaměnitelnou dikcí a hlasem, kterým před čtvrt stoletím moderoval sametovou revoluci. Také velký sportovec a sportovní reportér, milovník historie a dobrých vztahů. K tomu všemu mu slouží geniální paměť a letos vydává soubor svých textů ze 60. a 70. let.

Hudební kritik a spisovatel Jiří Černý. foto: MAFRA - Jan Zátorský

Vyprávěl mi Vlastimil Třešňák, jak vám volal z emigrace ve Frankfurtu...´
...myslíte kvůli té sázce? To si pamatuju, že prý je to pro něj strašně důležitý, protože se vsadil o tisíc piv, že písničku In the Year 2525 nesložili Simon a Garfunkel. No, nesložili, říkám mu, a Vlasta vyhrál. Na tom bylo legrační, že lidi v tý frankfurtský hospodě uvěřili, když to říká Černý. Žádný pivo z těch tisíci jsem ale nevypil.

Dobrou paměť máte.
Už ne tak dobrou, co je například tohle za kytku, nemůžu si vzpomenout.

Levandule.
Jasně, tu má ráda Hana Hegerová, nejenže o ní má písničku.

Předurčil někdo vaši kariéru novináře?
Ani ne, spíš všichni chtěli, abych byl řemeslník. Jen mi jednou, tak v deseti letech, vepsal do knihy dědeček Papež věnování: Jiřímu Černému, redaktorovi periodického tisku. Já nevěděl, co je periodický tisk, ačkoliv už jsem v deseti letech vydával třídní časopis, který jsem celý napsal, pak ho nechal rozmnožit ve Společenstvu krejčích, protože můj biologický otec byl jeho předsedou. To moje spisování nikdo z rodiny nebral vážně.

Hudební kritik a spisovatel Jiří Černý.

Biologický otec byl jiný než matriční?
Ano, moje maminka byla vdaná za Pavla Černého, měli spolu moji sestru, ale mě měla s Antonínem Krejčím, ještě když byla vdaná s Pavlem Černým. Až později se rozvedla a v roce 1953 si vzala mého skutečného tatínka Antonína Krejčího.

Drželi vás doma zkrátka?
Vůbec. Maminka měla Salon Černá a věnovala se krejčovině a mně dávala totální volnost, což moji sokolští strýčkové neradi viděli, nejen proto, že jsem se coural po nocích a chodil do divadel, ale k tomu jsem necvičil, nevyšplhal jsem na nic.

Vždyť máte pověst velkého sportovce.
Měl jsem rád míčové sporty, ale na nářadí jsem neuměl nic, cvičení prostná jsem nenáviděl. Dědeček Papež tedy aspoň kontroloval moje znalosti ze zeměpisu a historie. Jeho návštěva u nás začínala tím, že mě hnal k atlasu a zkoušel, kde co Rusové komu zabavili, co zabavilo carské Rusko a co Sověti.

Až tak? Nejen, jaké je hlavní město Pobřeží slonoviny?
No, to bych si vůbec nemohl dovolit nevědět. Dědeček si asi všiml, že mě to leze do hlavy a to mi tedy lezlo. Na své vědění jsem byl hrdý a ještě víc na svůj charakter – to jsem měl vyčtený z Rychlých šípů a z Jiráska, kde jsem si udělal představu, jak by se měl mužský chovat, a bylo to samozřejmě trošku směšný.

Jakých svých vrozených vlastností si kromě paměti považujete?
Myslím, že jsem hodně pracovitý, i když teď po operaci páteře jsem dost zpomalený. Taky mě baví všecko možný, což může být pro novináře výhoda i nevýhoda: ve všem se vyznám trochu a v ničem pořádně. Taky netrpím mindrákama, že už třeba nemůžu běhat a jezdit na kole, a že se belhám s nordickými hůlkami. Ne že by mě to bavilo, ale že bych se tím žral? To vůbec. Nebo že jsem se nikdy nenaučil pořádně anglicky, přestože angličtinu přes padesát let používám. No, co? Mindráky z toho nemám.

V magazínu Pátek si také přečtete:

  • Ranní teror. Dvěma třetinám Čechů nevyhovuje brzké vstávání. Proč vstáváme tak brzo a jaké potíže to může způsobovat.
  • Sny českých architektů. Knihovna Jana Kaplického není jediný projekt, který zůstal na papíře. Přinášíme několik příkladů nikdy nedokončených architektonických nápadů.

A co slušnost?
Hrozně rád bych byl slušný, ale vím o sobě, že jsem sobec. To někdy jde proti sobě.

On vám někdo říká, že jste sobec?
Málokdo mi to řekne, ale vím to o sobě už z mládí, jak jsem se dokázal vylhat z domácích prací, jenom abych mohl jít něco hrát nebo do divadla. A bylo by to se mnou ještě horší, kdybych nedělal kolektivní sporty, protože v basketbalu, v házené nebo ve fotbalu jsem nemohl hrát jen na sebe.

Je pro vás důležité čisté svědomí?
Ze sobeckých důvodů ano, protože když ho nemám, tak se žeru ukrutně.

Kdy jste si zasel do svědomí něco sžíravého?
V některých vztazích jsem se nechoval dobře, což samozřejmě ví jen ten člověk nebo ta člověčice, o které šlo, a já. Takový vnějškový dojem ze mě, který byl odvozovaný z toho, jak jsem se choval vůči minulému režimu, ten má většina lidí dobrý.

Celý rozhovor s publicistou Jiřím Černým o tom, jaké je to napsat krutou kritiku, i o kvalitách Hany Zagorové si přečtěte v magazínu Pátek LN, který vychází v pátek 29. srpna jako příloha Lidových novin.

Autor:

Rozdáváme hygienické pomůcky ZDARMA!
Rozdáváme hygienické pomůcky ZDARMA!

Hledáte udržitelnou a kvalitní hygienickou péči pro sebe i vaše miminko? Už dál nemusíte. Zapojte se do testování a vyzkoušejte produkty ECO by...