V Kodani ale šlo o nepoměrně vážnější věci, než kdy přesně se z nebe snese Barack Obama. Šlo o to, jestli se Západ zaváže zdražit si konvenční elektřinu do té míry, aby sám sebe přinutil přecházet na takzvané čistší zdroje, a jestli pošle bezprecedentní sumy peněz rozvojovým zemím, aby se po něm ještě jednou opičily.
Tak dalekosáhlé kroky mohou dávat smysl někomu, kdo je o správnosti svého konání definitivně přesvědčen. Vědecká debata o klimatu, jejíž konec byl už mnohokrát vyhlašován, je ale patrně stále v plenkách. Těsně před Kodaní na veřejnost unikla e-mailová korespondence mezi klíčovými klimatology z Británie a Spojených států, z níž si nezaujatý čtenář odnese poznání, že k prosazení oficiální teorie se v klimatologii používá síla a že se glajchšaltují vědecké časopisy.
Na summitu šlo v první řadě o peníze, ne o vědu. Jeho neúspěch nicméně nabízí oddychový čas a příležitost vážně se zamyslet nad povážlivým stavem, do něhož zpolitizovaná věda o globálním oteplování patrně zdegenerovala. A to je šance.
Západní společnosti jsou zvyklé opírat se o úsudek expertů, jimž se poštěstilo, že zrovna jejich hypotézu si osvojili politici a média. Experti na klima se tvářili, že pokud se OSN nedohodne podle jejich podkladů, bude konec světa. Teď tito moderní jehovisté stojí před úkolem stanovit nějaké příští datum, kdy opět – a teď už doopravdy – půjde o všechno. Na důvěryhodnosti jim to asi nepřidá.
