Drama se inspiruje takzvaným Opičím procesem v americkém státě Tennessee v roce 1925, kde zákon zakazoval učit jakékoli teorie odporující doslovnému výkladu bible. Za jeho porušení byl obžalován učitel John Scopes, který učil žáky Darwinovu teorii. Hájil ho slavný advokát Clarence Darrow, žalobu zastupoval neméně známý bývalý prezidentský kandidát William Jennings Bryan.
Celou aféru zdramatizovali Jerome Lawrence a Robert Edwin Lee v roce 1955 a podle jejich hry byl natočen známý stejnojmenný film. Hlavní roli advokáta Williama Drummonda, jehož předobrazem byl Darrow, hrál Spencer Tracy. V Old Vic si tuto úlohu zahrál Spacey a rovnocenným spoluhráčem mu je David Troughton v úloze žalobce Mathewa Harrisona Bradyho inspirovaného Bryanem.
Především jejich herecký souboj ocenili londýnští recenzenti, kteří ve většině případů ocenili poněkud doslovnou inscenaci čtyřmi hvězdičkami z pěti. Podle The Independent má hra svá hluchá místa, ale všechny nedostatky přebíjejí výkony dvou skvělých herců. The Daily Telegraph napsal, že inscenace potvrzuje, že "jen málo věcí funguje na divadle tak spolehlivě jako staré dobré soudní drama".
Kritická katastrofa
Stejně příznivé ocenění ale není za Spaceyho éry v Old Vic pravidlem. Padesátiletý herec, který se proslavil v řadě filmových rolí a za Americkou krásu dostal v roce 2000 Oscara, převzal nejstarší souvisle hrající anglickou divadelní scénu v roce 2003. A i když kritici nezpochybňovali jeho divadelní herecké umění, jeho dramaturgie měla smíšené ohlasy.
Kritickou katastrofou byla jeho první hra - britská premiéra hry nizozemské autorky Marie Goosové Cloaca, kterou i sám režíroval. Nezdarem skončila i inscenace poslední hry Arthura Millera Blues zmrtvýchvstání, přestože hru slavného autora režíroval rovněž slavný filmový režisér Robert Altman a hrály v ní hvězdy Neve Campbellová a Matthew Modine. Po zkouškách plných problémů inscenaci strhali kritici a diváci na ní přestali chodit během pár neděl.
Pochyby vzbudilo i letos uvedené drama Joe Suttona Complicit (Spolupachatel) líčící morální dilema novináře, který za Bushovy éry nechce prozradit své zdroje. Přes upřímnou snahu nezachránila prvoplánovou hru Spaceyho režie, ani hvězdné obsazení hlavních rolí Richardem Dreyfussem a Davidem Suchetem.
Temná tvář křesťanství
Spacey si naopak britské kritiky získal v roce 2005 třeba svou první shakespearovskou rolí v Británii - Richardem II. v režii Trevora Nunna. Úspěchem byl i Osborneův Komik s Robertem Lindsayem a v roce 2006 dobyl Spacey Londýn hlavní rolí v Měsíci pro smolaře od Eugene O'Neilla. Zařazení hry Kdo seje vítr se na první pohled zdá využívat vlny oživeného zájmu o Charlese Darwina, jehož 200. výročí narození se letos v Británii mohutně slaví. Tvůrci v Old Vic i britské listy ale zdůrazňují, že spor o Darwina je stále živé téma.
Podle nedávného průzkumu skoro polovina Američanů odmítá Darwina nebo si myslí, že evoluční teorie je jen teorie jako každá jiná, řekl režisér Trevor Nunn. A i v Británii je silné hnutí prosazující, aby se vedle Darwina učil i kreacionismus. Nedávno jsem šel po Londýně a viděl jsem na kostele nápis "Co je původem druhů? Bůh.", řekl Nunn. Hra ukazuje, že ignorance a nesnášenlivost nejsou výlučně doménou islámských fanatiků, napsal konzervativní The Daily Telegraph. "Křesťanství může mít také temnou tvář."
Trevor Nunn se ale snažil ve své inscenaci vedle obhajoby svobody zdůraznit i vzájemnou toleranci obou stran a vítězný advokát Drummond/Darrow odchází v závěru ze scény pod paží s dvěma knihami - Darwinovým O původu druhů a biblí. "V obecné rovině jde o to, jestli je možné smířit prověřitelnou vědeckou pravdu a neprověřitelnou víru. Nejsou nezbytně neslučitelné, pokud se přijme, že velká část bible je poezie," řekl Nunn.
