Hned by se do vás navezl nějaký protidiskriminační úřad nebo bohabojná instituce, že znevýhodňujeme staré ženy (a možná i zbabělé muže, protože politická korektnost je živý organismus, který dorůstá libovolně už bez lidského přičinění). Takže samozřejmě vítáme všechny, kdo se přihlásí, ale podvědomě doufáme, že se do našeho pořadu, kde už teď jsou ženy v převaze, přihlásí nějaký ten mladý začínající Janek Kroupa.
Místo googlování běžte do terénu, vzkazuje Josef Klíma českým novinářům |
Bohužel se tak zatím neděje, téměř všechny přihlášky, které se na nás zatím sesypaly, jsou buď od mladých missek (mám zkušenosti jako moderátorka pořadu o životních trendech), nebo od o něco starších matadorek (prošla jsem pořady Klekánice, Černé ovce a spolupracovala na pořadu Máte slovo).
Kam se poděli mladí reportéři? To se netýká jen našeho pořadu, kterým mohou pohrdat už proto, že je v televizi, a ne na internetu – a navíc v komerční televizi. Jenže kolik nových mladých reportérů zrodil internet? Já vím o jednom – a ten nedělá kauzy, nýbrž jen pražský polosvět. Když jsme vyhlásili podobný konkurz před čtyřmi lety, ještě panovala mezi dívkami a kluky zhruba rovnováha a v druhém kole, při osobních pohovorech, aspoň z některých zářilo vstupní vzrušení, tak důležité pro budoucí úspěch: teď vám ukážu ty skutečné novinářské bomby! Ze všech sice dodnes vydržela u profese televizní reportérky jenom jedna dívka, ale byl tam aspoň počáteční zájem, než zjistili, že je to práce bez odpočinku, občas o hubu a nestačí k ní jen vyhledávač.
Co se změnilo? Přestalo mít slovo reportér zvuk? Být sexy, jak se dnes říká? Už nenese prototyp odvážného hrdiny, který se nebojí šťourat špínu zpod nehtů tunelářů a politiků? Kterému občas vyhrožují a občas se ho snaží cenzurovat, ale stejně to nezabalí? Možná. Aspoň to signalizuje úbytek mladých reportérů i v printových médiích. Nebo se změnila populace? Vyrostla generace mladých mužů ještě mamánkovatější než ta předchozí? Línější a háklivější na soukromí? Jsem ochoten pracovat, abych se uživil, ale někde v teple, abych se moc nenadřel. Nejlépe u počítače, u kterého sedím většinou i doma. Když společnost, tak kamarádi u pivka (nebo u jointa), když trocha vzrušení, tak na umělé horolezecké stěně. Taky v teple. Nemusejí být pasivní; zúčastňují se debat na síti a názor dávají najevo lajkem. A když chtějí opravdu velkou životní zkušenost, odjedou na rok na Nový Zéland.
Ať je důvod ten, či onen, oba znepokojují. Zatím drží ještě reportérský prapor mladé ženy. Ale u nich je tahle profese neúprosně limitovaná mateřstvím. Lze zůstat s miminem filmovou recenzentkou, ale nelze v šest ráno číhat v mrazu před sídlem tuneláře, aby vám poskytl vyjádření, až bude odjíždět z domova. A ve společnosti, kde nikdo neví, jak hluboko prohnila, je dvojnásob důležité aspoň křičet: Pozor, lumpárna! Tak kde jste, kluci?
