Kobry a užovky: Hypnotický vhled do světa bratrů na scestí

Jednomu se říká Kobra, druhému Užovka. Kobra (Kryštof Hádek) je „fetka“ v pokročilé fázi závislosti: vše, co dělá, je víceméně podřízeno touze po další dávce čehokoliv. Obrovské kleště, jimiž si pomáhá k všelijakým zpeněžitelným úlovkům, jako by k němu byly málem přirostlé. Dokáže působit mírumilovně a roztomile, ale kdokoliv se od něj kdykoliv může dočkat uštknutí.

Kryštof Hádek - fetka zvaná Kobra.

Asi nejlépe to ví jeho bratr zvaný Užovka (Matěj Hádek). Tahá svého sourozence z jednoho průšvihu za druhým, občas učiní i dost drsný pokus jej „vychovávat“ – ovšemže bez šance na úspěch. Sám Užovka si přitom nestojí také zrovna nejlépe. Jeho životní strategií je uhýbání před zásadními kroky, protlouká se tak tak. Jednoho dne ovšem přijde možnost změny: bývalý spolužák mu nabídne franšízu na obchod s lidově levným, ale ještě pořád značkovým oblečením. I když nabídka trochu zvláštně zavání, Užovka ji přijme a obchod si otevře. Dokonce v něm zaměstná manželku svého dalšího kamaráda. Souhra všech zúčastněných – trochu troubů, trochu mizerů, trochu hodných lidí – generuje zprvu sérii vtipných, odlehčeně působících situací. Chvíli se dokonce zdá, že se tomu spolku s Užovkou v čele cosi pozitivního začíná dařit. Než se potvrdí podezření, které od počátku kdesi číhalo: tenhle příběh ve skutečnosti nemá kladné hrdiny, nevede k jejich štěstí a sotva může skončit dobře.

Kdysi bylo líp

Děj snímku je situován do malého středočeského města (konkrétně Kralup, ale přesné umístění tu nehraje zase takovou roli), které je vylíčeno jako bezútěšný prostor, jenž výrazně spoluvytváří charaktery postav. Práce se tu shání těžko, drogy lehko – pokud na ně tedy člověk má peníze. Bída životů třicátníků je předznamenána osudem jejich rodičů: matka obou bratří je troska, která v panelákovém bytě utápí v alkoholu žal z osamění; jejich otec, východní Němec (tenhle motiv je ovšem trochu slabší a ne úplně jistě rozehraný), rodinu opustil už před lety. Jedinou skutečně světlou postavou je babičkaKobryaUžovky, bydlící spořádaně v úhledném domku, vždycky připravená naservírovat vnukům něco k jídlu, živoucí svědectví, že snad kdysi bylo líp, a naděje, že by jednou zase líp být mohlo. Jenomže ta naděje se nějak nenaplňuje.
Sourozenci Hádkové jsou ve svých rolích přesní a jejich souhra výborně funguje, navíc dobře souzní i s výkony dalších herců – Jany Šulcové coby jejich zdevastované matky, Lucie Žáčkové jako Užovkovy nepříliš loajální zaměstnankyně či Jana Hájka v roli jejího žárlivého manžela a Užovkova kamaráda, který nakonec na jednání obou „hadů“ nepříjemně doplatí.

Jana Šulcová jako zdevastovaná matka hlavních hrdinů.

Zásadním kladem Kober a užovek je jejich přirozenost a schopnost odolávat pastem příliš předvídatelných řešení a klišé (až na výjimky, z nichž jedna v závěru je bohužel pro vyznění filmu fatální). Situace, které Prušinovský divákům předvádí, působí vesměs velmi věrohodně a zároveň mají atmosféru, jež dokáže až hypnoticky vtáhnout do světa hrdinů, kteří, když se to tak vezme, zase až tolik zajímaví nejsou. Většina diváků asi nepůjde z kina s pocitem, že konečně pochopili, jak pozoruhodný úděl má chlapík, který si v upadajícím obchodním centru otevřel kšeft s módou „pro chudé“.

Dokonce je možné se po skončení filmu tázat, co se tím vším vlastně chtělo říct. Na to, aby byl skutečně adresnou sociální kritikou, je tenhle snímek v realitě ukotven sice věrohodně, ale přece jen ještě příliš obecně. Jistě se tu něco říká o fenoménu bratrství – ten je ve zkratce několika silných momentů zachycen působivě, ale rozhodně nejde o nějakou jeho hluboce propracovanou studii. A ani v tom, co vyznívá jako hlavní motiv, tedy v líčení vývoje Užovkova charakteru, nenabízí film nic převratného.

Jeho tajemství je asi právě v oné souhře zdařilých výjevů, v současném českém filmu jinak velmi vzácných: zručně předvedené situace nakonec nějak obstojí samy za sebe a podpořeny nápaditým soundtrackem vytvářejí celek, který prostě stojí za to vidět. Jako přírodopisný snímek, který dokáže předvést plazy tak živě, že to po dobu promítání strhne pozornost serpentologa (přesto, že se o hadech nic nového nedozví) i náhodného diváka (ačkoliv jej třeba hadi jinak moc nezajímají). Tohle kouzlo Kobry a užovky jednoznačně mají.