Ministr odmítá sdělit, kolik za areál nabízí. „Takovou hrubku neudělám. Jednáme,“ řekl LN. Jeho předchůdkyně Džamila Stehlíková ale mluvila o dvaceti milionech korun, částku však zveřejnila dřív, než majitelky komplexu vůbec oslovila. A ani půl roku poté se s nimi nestihla sejít a domluvit.
Majitelky rekreačního areálu vloni tvrdily, že sice nemají v úmyslu jej prodat, ale že záleží na nabídce. Nyní přiznávají, že je tlačí i rozruch kolem nynějšího využití romského tábora. Loni jim totiž klesl počet klientů, kteří nevěděli, jaký osud vyhledávanou lokalitu v podhůří Českomoravské vrchoviny čeká. „Jednání začala. Zdá se, že pan Kocáb bude vstřícnější než jeho předchůdkyně,“ sdělila včera LN jedna z majitelek Alena Vojtová. Ani ona však nehodlá o ceně mluvit a jednání komentovat.
Společně s dcerou Zdeňkou Pařízkovou ale přiznávají, že by byly rády, aby dohodu se státem uzavřely co nejdříve. „Volají nám lidé a ptají se, zda budeme mít letos otevřeno,“ tvrdí. Někteří romští aktivisté podnikatelky kritizují s tím, že umožňují lidem „rekreovat se na kostech svých spoluobčanů“.
Kocáb, který je ve funkci druhý týden, tvrdí, že vše již předjednal s 
ministerstvy financí a kultury. První by mu muselo pomoci zajistit peníze na koupi a postupně dalších zhruba dvacet milionů na přestavbu areálu, druhé zase zajistit provoz prostřednictvím brněnského Muzea romské kultury. Kocáb přitom zdůrazňuje, že koupě žalovského areálu bude mít i menší dopad v době hospodářské krize – podobný krok v Letech by znamenal nejen vyplacení firmy provozující tamní rozlehlý vepřín, ale teoreticky také ztrátu stovek pracovních míst.
Podle ministra budou v Žalově postupovat po částech. Podmínky koupě upřesní v nejbližších dnech. Podle neoficiálních informací by dosavadní majitelky mimo jiné mohly nadále provozovat koupaliště. To je součástí areálu, který koupily v privatizaci na začátku devadesátých let.
V Žalově stojí stále dva z původních dřevěných vězeňských baráků, jimiž prošlo celkem 1396 osob. Oba jsou opravené, ale prokazatelně jsou to původní stavby z doby druhé světové války. Jeden nyní slouží jako ubytovna hostů, druhý jako restaurace. Oba by se po dalších úpravách měly stát součástí expozice připomínající holokaust. Ředitelka Muzea romské kultury Jana Horváthová už nechala vytvořit první studie, shromažďuje potřebné exponáty a počítá s tím, že by komplex měl mezinárodní status. To přímo v muzejních expozicích potvrdil také Kocáb.
Ministr včera přijel na jednání do Brna netypicky vlakem. Prý tak bude činit častěji, protože v kupé mohl diskutovat s více spolupracovníky právě o romských problémech. Potvrdil však, že souběžně jelo do moravské metropole jeho auto, které ho pak dopravovalo po městě. Hned u nádraží si do něj naložil věci.
Vzápětí ale ministr pěšky prošel menší část takzvaného brněnského Bronxu, lokality obývané především Romy. Ta je jedním z vybraných míst, na něž se má zaměřit Agentura pro sociální začleňování v romských lokalitách. A právě v této oblasti funguje romské muzeum. Magistrát plánuje pro tuto část města získat necelé čtvrt miliardy na opravy společných prostor problémových domů. Ministr Kocáb navštívil také několik Romů, které mu jeho spolupracovníci vytypovali.
| Vyhlásit teď termín? To bych byl amatér.. |
| Kdykoli mluvíte o osudu někdejších romských táborů, zmiňujete především Lety. Proč ne jejich moravskou obdobu, Hodonín u Kunštátu? Já vždy říkám Lety a Hodonín, ale protože Hodonín není tak známý, vždycky v tisku z toho zbyly Lety. Ale momentálně vše potvrzuje, že budeme s kolegy řešit na prvním místě Hodonín. V čem je to podle vás výhodnější? Rýsuje se tam dohoda. Mám ji předjednanou s kolegy ministry, vstříc vychází i resort financí. Rýsuje se šance, jak to dát dohromady. Ale konkrétnější nebudu. Víte ale, jak jsou věci komplikované. Kdybych vydal jakýkoli termín, to bych si zavařil. Ta věc je dlouhodobá. Hraje v tom roli i cena za odkoupení areálu? Pochopitelně, Lety jsou otázka, pokud se nepletu, stovek milionů korun, ale i stovek pracovních míst. Hodonína se týkají sumy řádově nižší, ani dopad na zaměstnanost by tam nebyl až takový. Tím, že osud romského tábora v Hodoníně je téměř vyřešen, se ale před půl rokem chlubila už vaše předchůdkyně Džamila Stehlíková. Pak se ukázalo, že s majitelkou ani nejednala. Jak se tedy vše posunulo? S majitelkou areálu jsme si už telefonovali, mám s ní schůzky. Takže se pokročilo, bavili jsme se. Musíme pokračovat etapovitě, souvisí to i s tím, že nemám samostatnou rozpočtovou kapitolu. Za to Džamila Stehlíková nemohla, kdyby měla svoji rozpočtovou kapitolu, věci by vyřešila, ta vůle tam byla. Jsem ale víceméně odkázán na rozhodnutí vlády a musím všechno protahovat přes vládu. Takže jak to chcete uskutečnit? Je to už podchycené. Ale dál o tom nemohu mluvit. Nebudu přece dělat takovou hrubku, že budu něco vyhlašovat, když vím, že si na tom všichni vylámali zuby. To bych byl amatér. |
