Řeč je o českém magazínu Komfort, který byl na konci dubna vybrán mezi 25 nejlepších současných evropských nezávislých časopisů a zúčastnil se tak výstavy Facing Pages v holandském Arnhemu.
Prezentace Komfortu.
Komfort Mag je iniciativou stejnojmenné neziskové organizace, která vznikla v roce 2008. Dává prostor mladé grafice, ilustraci, fotografii i dalším oborům. Zatím vyšlo sedm čísel (Komfort vychází dvakrát do roka) a k dostání jsou mimo České republiky i v Berlíně, Curychu, New Yorku nebo Japonsku. Komfort se tak za poslední léta stal unikátní platformou, díky níž se o české scéně dovídají i v zahraničí. O propagaci ostatních tvůrců se postarali i na Facing Pages. Dramaturgický koncept výstavy totiž spočívá v kurátorském výběru 25 nejlepších evropských časopisů (Komfort), které jsou dále vyzvány, aby nominovaly dalších 5 magazínu dle svého výběru. Na Facing Pages se tak dostaly i české tituly OKOLO, Pedal Project a Živel.
Čeští zástupci na Facing Pages
Nezávislé magazíny jsou, řečeno s určitou nadsázkou, samostatným uměleckým/ vizuálním dílem. Za jejich vznikem stojí sami autoři, grafičtí designéři a fotografové. Prostřednictvím "vlastních" magazínů nám tak dávají možnost spatřit věci, které by jinak mohly skončit v designérském šuplíku nápadů, či na školních výstavách. Nejsou závislé na nakladateli ani inzerci a financovány jsou víceméně z grantů. Za jejich vznikem stojí mnoho práce a úsilí a tak je samozřejmě skvělá jakákoliv zpětná vazba. "Komfort Mag považuje svojí účast na festivalu Facing Pages za mimořádné ocenění. Prezentace českého časopisu na události takového rozsahu doufejme pomůže nalézt další publikum a příznivce české umělecké scény na celosvětové úrovni a především upevnit české nezávislé časopisecké scény jako samostatné jednotky mezi tradičními médii," uzavírá s úsměvem editorská rada časopisu.
ROZHOVOR S EDITOREM KOMFORTU PAVLEM TURKEMProč by nezávislé časopisy měli číst i lidé mimo designovou/uměleckou komunitu? Komfort existuje přesně proto, aby se poohlížel po uměleckém a designovém dění a dále ho zprostředkovával publiku, které se o něj zajímá. Není to oborový časopis, jenž by byl dělaný pro komunitu fanatiků. Naopak. Spíš je to časopis, který na svých stránkách shromažďuje tvorbu, kterou pokládá za aktuální, skvělou, vzrušující, podnětnou a chce, aby na ní reagovali čtenáři všeho druhu. Takto je ostatně koncipovaná většina nezávislých časopisů. Jako vidění světa, které chcete sdílet se čtenáři. A ten důvod, proč by měli lidé číst nezávislé časopisy je nakonec úplně prostý, protože když se to podaří, tak předkládají pohled na dění kolem nás v takové podobě, jaká v mainstreamových médiích není možná. Časopisy na stáncích jsou ekonomickou situací tlačeny do jednoho kouta, kde se ještě dají vydělat peníze, a to je hodně unifikuje. Na nezávislé scéně proto ještě najdete jinou nabídku témat. Jak fungují nezávislá média v ostatních evropských zemích? Dá se říct, že obdobně jako u nás. Zásadní je nadšení, kreativita a vytrvalost tvůrců. Nicméně v zemích západní Evropy se samozřejmě těší daleko větší podpoře z veřejných peněz než u nás. Chápou tu jejich potenciál a berou je jakou zdroj kreativních impulzu. Mají tam lépe vyvinutou prostupnou strukturu mezi undergroundem a hlavním proudem. Mainstream se tam jako upír těší na novou krev, kterou by mohl vysát. U nás se víc spoléhá na osvědčená schémata a samospád. S jakým jste se setkali ohlasem – co návštěvníky Facing Pages na magazínu bavilo, na co se ptali a byli nějaké námitky? Ohlas byl v zásadě bez výjimky pozitivní. On už vlastně fakt, že ten přednáškový sál pro téměř tři sta lidí zůstal během naší prezentace plný a nevšimli jsme si, že by někdo odcházel, je dost příjemný. Co nám ale vyrazilo dech, byla skutečnost, že téměř všichni tvůrci těch zbývajících 25 časopisů, co byly vybrány to kurátorské části, Komfort znali a dlouhodobě ho sledovali. Znali nás tam třeba i lidi na úrovni art directorů celoplošných politicko-společenských týdeníku. Pochybuji, že to samé by se dalo říct v ČR. Byl úlet zjistit, že vlastně nejsme tak úplně neznámí a to, co děláme, má nějaký mentální napojen í na globální nezávislou časopiseckou scénu. Bylo fajn zjištění vědět, že patříme do nějakého širšího kontextu a kulturního pohybu. Kromě samotného časopisu (reps. díky časopisu) se za hranice ČR dostalo i pár designérů či umělců, kteří se v Komfortu objevují/objevili – znali účastníci českou scénu? Jak reagovali? Částečně jsem na to odpověděl už výše, ale k té známosti české scény – oni účastníci českou scénu okrajově znají. Vědí o Komfortu, znají autory, designéry, výtvarníky. Vlastně na Komfortu přesně oceňují to zadání, s kterým ho děláme. Chceme ukazovat lokální tvorbu a místní dění způsobem, který by byl srozumitelný globálně. Nicméně pořád jim uniká to společensko-ekonomické pozadí věcí. Úplně si neuvědomují, že zatímco nezávislé publikování má na Západě tradici mnoho desítek let a patří do kulturního spektra, tak v Čechách do roku 1990 nezávislé vydávání ; časopisů se rovnalo ilegálnímu samizdatovému vydávání časopisů. Je toho vlastně velmi málo, k čemu se můžeme zpětně vztahovat. Jaké dveře se vám díky Facing Pages otevřely? Asi nemá smysl jmenovat takové technické výhody jako, že to byla dobrá příležitost pro rozšíření distribuce Komfortu po Evropě. Zafungovalo to i na osobní bází, kdy jsme zjistili, kolik toho máme společného třeba s vydavateli a teamem okolo mimořádného berlínského časopisu Der Wedding. Nicméně ten hlavní signál je pro nás asi ten, že Facing Pages rozptýlil ten ubíjející pocit méněcennosti, který člověk z kulturní periférie snadno může získat. Najednou jsme byli v řadě s 25 jinými časopisy z celého světa a nepůsobili jsme tam ani jako exoti ani jako chudí příbuzní, ale jako plnohodnotná součást nebo možná i konkurence. |
