"Komunisté uměli ukrást váš majetek a tenhle režim se neostýchá kradenou věc zpeněžit," neskrýval včera své pocity Hudec, jehož rodina v patrovém domě na okraji Prahy žije již téměř padesát let.
Po peripetiích, které kvůli domu absolvoval v posledních několika letech, by si sympatický prošedivělý muž mohl konečně oddychnout. Nemusí vyklízet a uvolňovat čtvrtinu domku, kterou zabavili komunisté. Ovšem za jakou cenu. Do svých sedmdesáti bude muset splácet bankovní půjčku na místo, kde vyrostl, založil rodinu a desítky let bezproblémově žil.
Bratr v emigraci
Hudcův otec koupil v roce 1962 polovinu rodinného domu. Čtvrtinu přepsal na svého nejstaršího syna Pavla. To se nakonec po desítkách let ukázalo jako neřešitelný problém. Po srpnové invazi armád Varšavské smlouvy do Československa se totiž Pavel, kterému bylo něco málo přes dvacet let, rozhodl emigrovat.
"Odjel 28. října. Utíkal přes Rakousko. Chystal se do Kanady. Pak se ale rozhodl, že zkusí štěstí v Jihoafrické republice," popisuje bratrovu anabázi Tomáš Hudec.
Komunisté bývali v podobných případech radikální. Pavla odsoudili za svévolné opuštění republiky. Součástí verdiktu bylo i propadnutí Pavlovy čtvrtiny domu státu. "Na druhou stranu musím říct, že nás v užívání celé poloviny našeho domu nijak neomezovali. Nikoho nám do domu nedávali, všechno probíhalo dál v poklidu," doplňuje Hudec.
Krátce po pádu komunistického režimu se v roce 1990 bratr Pavel do Prahy vrátil. "Bylo to skvělé, řadu let jsem ho neviděl. Vždy jsem k němu vzhlížel,” říká Hudec. Pavel se dokonce pokusil od státu získat rodinný majetek zpět. V rámci restitučního zákona z počátku devadesátých let ale neuspěl. Neměl totiž české občanství ani trvalý pobyt.
"Začali jsme vše zařizovat, ale bratr musel odjet zpátky do Afriky. Celá věc se dlouho táhla, až nakonec bráchu před sedmi lety poblíž Johannesburgu někdo zavraždil," svěřuje se Hudec. Bratrova rodina se postupně odcizila, přestala komunikovat a nyní o sobě nemají žádné podrobnější zprávy.
Problémy se ale začaly stupňovat. Hudec se s manželkou a další spolumajitelkou, která obývá druhou polovinu domu, dohodli, že dostane novou střechu a zateplí se. Vitální padesátník začal obíhat úřady s tím, že chce na sebe přepsat čtvrtinu domu po bratrovi. Narazil.
Na místním úřadě mu sice slibovali, že když se neozvala s nárokem na vrácení bratrova rodina, může si podíl za přijatelných podmínek koupit. Po vlekoucím se jednání ale zjistili, že domek má být ze zákona již dávno převeden na Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových.
Jeho zaměstnanci skutečně Hudcovým podíl k prodeji nabídli. Cena je ale šokovala, za část domu, který společně se sousedy zvelebovali, měli zaplatit přes milion šest set tisíc korun.
"Když jsme se sem nastěhovali, nebylo tady nic. Čtvery kamna, nebyl tady plyn, na baráku omítka, která pamatovala a nesla stopy bombardování Letňan z druhé světové války. Udělali jsme plastová okna, střechu, koupelnu a další věci. Proto mě to šokovalo.
Přesto jsem se rozhodl, že do toho půjdu. Přišla ale krize a já začal vydělávat mnohem méně než předtím. Musel jsem už domluvenou hypotéku zrušit,” říká muž, který pracuje v požární technice.
Dám ti sem Ukrajince
Pro Hudcovy v nejkritičtější chvíli se státní úředníci rozhodli jednat. Poslali čtvrtinový podíl do dražby. Do ní se ale nikdo nepřihlásil. Úřad dražbu opakoval ještě třikrát a z původní požadované nasazené ceny milionu osmi set tisíc vyvolávací minimum kleslo loni v prosinci až na 900 tisíc. "Teprve potom se tady začali motat lidi. Spekulanti, makléři, co jim cena přišla zajímavá," popisuje poslední měsíce Hudec.
Podle něj mu někteří i vyhrožovali tím, že rodinu z domu "vyštípou". Údajně padla i slova o ubytování bandy Ukrajinců. Hudec ale měl štěstí v neštěstí. Úřad mu nezrušil předkupní právo. Když se letos v lednu přihlásil člověk, že podíl koupí, mohl tak Hudec jeho cenu dorovnat.
"Rozhodl jsem se do toho jít, i když budu zbytek života splácet. Půjčil jsem si částečně v bance a s dalšími prostředky mi pomohli jiní lidé. Situaci se podařilo zachránit i díky finanční pomoci mého syna Pavla, kamaráda Václava Peka, spolumajitelky domu Daniely Radechovské a v neposlední řadě díky mé ženě, která za mnou stála," dodal Hudec.
