Konec králů, rozhodli Keňané

Přitom to jsou právě Afričané, kteří kráčejí směrem k demokracii mnohem rychleji.

Západ pozorně sleduje, jak se demokratizuje výbušný Blízký východ. Vývoj v Africe, která má podobnou tradici autokratických vládců, sleduje více z povzdálí. Přitom to jsou právě Afričané, kteří kráčejí směrem k demokracii mnohem rychleji.

Důležitý krok udělala Afrika toto pondělí. Obyvatelé Keni, ekonomicky nejvýznamnější země východní Afriky, odmítli v referendu ústavu, jež by dala silné pravomoci prezidentovi. Mnozí voliči přitom hlasovali s tím, že „králů bylo už dost“.

Po včerejším oznámení výsledků tohoto prvního referenda v keňských dějinách se navíc stala věc, na niž Afrika nebyla dlouhou dobu zvyklá. 74letý prezident Mwai Kibaki sice neskrýval svou zasmušilost, ale svou porážku bez rozpaků přiznal. „Keňané učinili své rozhodnutí a má vláda bude respektovat vůli lidu. Bůh vám žehnej, Bůh žehnej Keni,“ prohlásil Kibaki.

Když padla železná opona Kibaki, jenž v roce 2002 za velké slávy a podpory Západu vyhrál volby, se teď mohl přesvědčit, že lidé sledují, jak vládne.

V otázce pravomocí se od něj čekalo, že do sta dní převede část své moci na nově zřízený úřad premiéra. To se sice mělo podle zamítnuté ústavy stát. Premiér by ale přesto zůstal spíše ceremoniální figurkou.

Mnozí Keňané se tak báli, že by se poměry v zemi mohly částečně vrátit do doby Kibakiho předchůdce Daniela arapa Moie. Ten zemi vládl (často nesmlouvavě) 24 let.

Z tohoto pohledu zapadá keňské referendum do řady důležitých demokratických kroků, k nimž v Africe v posledních letech došlo. K nim patří to, že si Liberijci po vleklé občanské válce tento měsíc zvolili Ellen Johnsonovou-Sirleafovou, jež je vůbec první prezidentkou v dějinách Afriky.

Patří sem ale i to, že „věčný“ egyptský prezident Husní Mubarak dovolil, aby měl v zářijových volbách protikandidáty. Ale i relativně nedávné a na africké poměry hladké volby v Namibii, Mozambiku či Ghaně. Na historické volby se také pomalu chystá válkami zmítaný africký obr Kongo (bývalý Zair).

Demokratický vítr v Africe začal vanout po konci studené války, odkdy afričtí vládci, včetně diktátorských, již nemohou spoléhat na pomoc sovětského nebo amerického bloku. Ty se do té doby přetahovaly o vliv nad Afrikou, aby tak rozšířily sféru svého vlivu.

Pomeranče porazily banány Keňské referendum pojaté jako boj banánů a pomerančů (podle symbolů stoupenců a odpůrců ústavy, jež umožnily hlasovat i negramotným lidem), však ukázalo i slabiny rodící se africké demokracie. Kampaň provázelo násilí, jež si vyžádalo devět obětí a také zvýšilo napětí mezi etniky, jichž v zemi žije asi 40. Stoupenci ústavy totiž byli hlavně mezi Kikuji a odpůrci v řadách dalšího velkého etnika Luů.

Kibaki bude mít v každém případě plné ruce práce s realizací reforem, jež by ho udržely u moci. Kromě přerozdělení moci jde hlavně o zmenšení nezaměstnanosti a rozsáhlé korupce. Volby se konají již v roce 2007 a Kibaki po referendu určitě tuší, že může velice snadno přijít o funkci.