Kreml dostihla kauza Jukos. Poraženému Rusku se však do placení 50 miliard nechce

Značný poprask vyvolaný zablokováním účtů ruských státních institucí v Belgii a Francii zatím ke spokojenosti Moskvy ustupuje. Belgie o víkendu pět účtů v bance ING patřících ruským diplomatickým institutům odblokovala. Podle belgického ministra zahraničí Didiera Reynderse budou další účty uvolněny v průběhu pondělí.

Za kremelskou zdí: Putinovi oligarchové se začínají bát

Rozhodnutím Mezinárodního arbitrážního soudu v Haagu byly minulý týden odstaveny účty a majetky ruských státních institucí včetně sdělovacích prostředků nejen v Belgii, ale i ve Francii. Podle akcionářů firmy Jukos, kteří se s ruským státem soudili a spor vyhráli, se jednalo o 40 různých účtů ve francouzských bankách a devět objektů.

Jak uvedl advokát Tim Osborn, který zastupuje akcionáře Jukosu, tato opatření znamenají jen začátek procesu, jehož výsledkem má být vyplacení částky přes 50 miliard dolarů poraženou stranou, tedy Ruskem, vítězům arbitrážního sporu, akcionářům Jukosu.

V opačném případě by podobně jako ve Francii a v Belgii měly být v budoucnu zabaveny ruské majetky i v USA a Velké Británii.

Putin: Budeme hájit své zájmy

O víkendu se k případu vyjádřil i ruský prezident Vladimir Putin. V kuloárech petrohradského ekonomického fóra řekl, že rozhodnutí Mezinárodního arbitrážního soudu v Haagu nemůže být pro jeho zemi závazné, když není členem Evropské energetické charty. „Budeme hájit své zájmy, nemůžeme to nechat bez odpovědi,“ prohlašoval rázně. A možná Belgičany skutečně vylekal.

Už předtím totiž ministr zahraničí Sergej Lavrov vyhrožoval tím, že podobná opatření mohou postihnout belgické diplomatické zastoupení v Moskvě.

KAUZA JUKOS Michail Chodorkovskij patřil koncem 90. let minulého století k  nejbohatším Rusům. Založil a vybudoval ropnou společnost Jukos, která se stala pod jeho vedením největší energetickou soukromou firmou v Rusku. Angažoval se i v politice a kritizoval režim Vladimira Putina kvůli korupci a protekcionismu. V  roce 2003 byl zatčen a obviněn mj. z  daňových úniků a finančních machinací. Obhajoba tvrdila, že Chodorkovskij využíval pouze možností ruského zákona a pravidel pro offshoreové společnosti, které umožňovaly zásadní snížení daňového zatížení. Chodorkovskij byl nakonec v několika procesech odsouzen k dlouholetému vězení. Na základě amnestie byl po deseti letech a deseti měsících propuštěn na svobodu s  neoficiální podmínkou, že opustí Rusko. Jukos byl po jeho zatčení dohnán ruskými úřady k bankrotu. Majetek firmy byl rozporcován a rozprodán za velmi podivných okolností. Nakonec skončil v  rukou ruských firem kontrolovaných státem a oligarchy z Putinova týmu. Michail Chodorkovskij

Prezident Putin podstatu sporu s akcionáři Jukosu velmi dobře zná. Proto jeho argument, který zazněl na petrohradském ekonomickém fóru, že Rusko nepodepsalo Evropskou energetickou chartu, a tak není nikomu ničím povinováno, je nejspíš záměrným matením.

Velkolepý obchod?

Po zatčení prezidenta Jukosu Michaila Chodorkovského v roce 2003 byl započat proces bankrotu firmy. Podle akcionářů šlo ovšem o promyšlenou a státem řízenou loupež jedné z nejlépe řízených ruských soukromých firem.

Ve chvíli, kdy se chystal prodej nejtučnější dcery Jukosu, firmy Juganskněftěgaz, vznikl znenadání drobný podnik Bajkal Finance Group se základním kapitálem 10 tisíc rublů. Zaregistrován byl v Tveri, v budově, kde sídlila nejpodřadnější hospoda. Firmu vedla obyvatelka vesnice Dmitrovskoje, rolnice Valentina Davletgarejevová. Této pěstitelce salátu a ředkviček bez jakýchkoliv garancí najednou vydává státem kontrolovaná Sberbank půjčku ve výši 1,7 miliardy dolarů. A paní Valentina se rázem může účastnit velkolepého obchodu – nákupu Juganskněftěgazu. Jakmile bylo vše převedeno, uzavřeno a spočítáno, Davletgarejevová se vrací k záhonům a její firmu kupuje státní společnost Rosněfť, kterou vede do současnosti kremelský úředník a pravá ruka Vladimira Putina Igor Sečin.

Absurdní spor?

Akcionáři Jukosu původně požadovali na Rusku 114 miliard dolarů. Kdyby skutečně Moskva pokládala celý spor za absurdní, asi by s nimi nevyjednávala. Nakonec se Rusům povedlo sumu, o které se vedl spor, zásadně snížit až na 51,6 miliardy dolarů. Obě strany se ujistily, že toto je konečné číslo a o tom, zda peníze někdo někomu vyplatí, rozhodne velevážená arbitráž v Haagu. Ta dala vloni za pravdu žalující straně, tedy akcionářům Jukosu.

Prezident Putin má tedy pravdu, že Rusko není členem energetické charty. Dohodu totiž podepsalo v roce 1996 v srpnu, ale v srpnu 1999 ratifikaci dokumentu odmítlo. Jenže to pro věc Jukos není podstatné.

Koncem října roku 2005 Rusko podepsalo s akcionáři dohodu, ve které se zavázalo pouze a jedině v tomto konkrétním případu respektovat závěry Evropské energetické charty.

Konkurenti ruských oligarchů? Opuštěné exmanželky. U soudu se přetahují o miliardy

Jak uvedl energetický expert Michail Krutichin, ruská strana si dokonce sama vybrala amerického arbitra, stejně jako si svého arbitra vybrala strana žalující. Rusko se procesu s akcionáři účastnilo dobrovolně, aktivně, aniž by předem prohlašovalo, že rozsudek hodlá ignorovat, protože nepodepsalo energetickou chartu. Najalo si dokonce dvě advokátní kanceláře z USA, které představovaly zájmy ruského státu, což by bezpochyby žádný stát na světě nedělal, kdyby proces jako takový pokládal za absurdní a nehodlal respektovat verdikt. Kdyby v Haagu rozhodli opačně a dali za pravdu Moskvě, nejspíš by verdikt prezident Putin označil za absolutně spravedlivý.