8. března 2014 10:00 Lidovky.cz > Zprávy > Svět

'Kuba je rozkládající se vězení,
kde funguje jediné - tajná policie'

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 18Diskuse
Aldo Roberto Rodríguez Baquero (vlevo) a Bian Óscar Rodríguez Gala aka Los Aldeanos - skupina, která "propůjčuje svůj hlas všem státem šikanovaným, neprávem stíhaným a týraným Kubáncům." | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Aldo Roberto Rodríguez Baquero (vlevo) a Bian Óscar Rodríguez Gala aka Los Aldeanos - skupina, která "propůjčuje svůj hlas všem státem šikanovaným, neprávem stíhaným a týraným Kubáncům." | foto: Trailer filmu/YoutubeReprofoto
Tíživá chudoba a panická hrůza z nemilosrdného komunistického aparátu - tak vypadá život valné části Kubánců. Mladým lidem na Kubě však s všudypřítomnou beznadějí došla trpělivost. Nemají strach, ale vztek, a chtějí změnu. Jejich modlou je kapela Los Aldeanos, která kubánskou realitu ostře kritizuje. Jenže něco takového režim neodpouští, líčí dokument Viva Cuba Libre - rapová vzpoura, jehož režisér Jesse Acevedo poskytl serveru Lidovky.cz rozhovor.

"Los Aldeanos poslouchají všichni! Jsou to Kubánci a mají právo, abychom je vyslechli! Proč chce vláda umlčet své vlastní krajany?" vykřikuje nadšeně asi dvanáctiletý chlapec. "Slyší tě policajti," varuje ho kamarád.

Chlapec si z toho těžkou hlavu nedělá a překotně mluví dál. "Jsou lepší než jiné skupiny, protože říkají pravdu! To je to nejdůležitější, říkat pravdu!" Další kamarád se k němu rychle nahne a zakryje mu ústa rukou.

Všichni chlapci se smějí, ale to gesto má na ulicích Havany svou váhu. Je stvrzené desítkami let, po které drží Kubu pod krkem vláda komunistického režimu. "Komunismus z Kubánců uhnětl někoho, kdo poslouchá rozkazy, aniž by kladl otázky. Všichni se tu bojí svobody. Začíná to už ve škole, režim od prvního dne indoktrinuje malé děti. Nenechá nikoho, aby přemýšlel sám za sebe," říká mladý Silvito v dokumentárním filmu Jesse Aceveda "Viva Cuba Libre - rapová vzpoura", promítaném v českých kinech v rámci festivalu Jeden svět.

Jenže právě tento snímek je více než přesvědčivým důkazem, že mladé generaci Kubánců došla trpělivost. Spontánními mluvčími mladých se stali Aldo a Bian, dvojice hudebníků, kteří marast kubánské každodennosti přetavili ve slavnou - a na Kubě nelegální - kapelu Los Aldeanos. Její působivou tvorbu lze shrnout do jediného motta: "Viva Cuba Libre!" (Ať žije svobodná Kuba!).

Lidovky.cz: Popsal byste své první setkání se skupinou Los Aldeanos?
Před téměř třemi roky jsem na Kubu jel točit úplně jiný film. Aby mi udělili povolení natáčet, absolvoval jsem nutnou, ale velice nabobtnalou byrokratickou proceduru. Jednoho večera jsme natáčeli taneční soutěž v rumbě a pak jsem byl dost unavený, takže když se mě kamarád zeptal, jestli chci zajít na rapový koncert, odmítl jsem, tím spíš, že jsem rap vůbec neměl rád, byl to pro mě vyprázdněný žánr, co pořád dokola vykládá o penězích, ženách, zbraních, drogách... Tohle je něco úplně jiného, namítal kamarád, vlastně je to nelegální, sám uvidíš. Nakonec jsem souhlasil.

Viva Cuba Libre - rapová vzpoura (2013)

Dokumentární snímek "Viva Cuba Libre - Rap is War" (USA/kuba, 2013) je v českých kinech promítán v rámci festivalu Jeden svět.

"Režisér Jesse Acevedo odhaluje divákům odvrácenou stránku života na 'ostrově svobody', kterou v katalozích cestovních kanceláří nenalezneme. S myšlenkou hrozby vězení sleduje raperskou partu Los Aldeanos, která propůjčuje svůj hlas všem státem šikanovaným, neprávem stíhaným a týraným Kubáncům. Jejich hudbu vláda zakazuje, jejich koncerty se konají tajně v odlehlých částech země, sami rapeři čas od času končí ve vězení. Ideu svobody, kterou hudebníci šíří, však represe zastavit nedokáže."

Zdroj: Jedensvet.cz

Lidovky.cz: A co jste tedy viděl?
Jeli jsme za město, zaparkovali auto, vystoupili a pokračovali asi hodinu pěšky. A najednou jsme se ocitli v obrovském davu lidí, byly jich tam tisíce, muži i ženy, všichni velmi mladí. Pódium bylo umístěné ve zchátralé budově, která dřív asi sloužila jako nějaké skladiště, a na něm jen mikrofony a několik světel, nic jiného. Celé to působilo značně provizorně, jako by vlastně o nic nešlo... nebýt toho šíleného množství lidí. Pořád mě zmáhala únava, ale začínal jsem být vážně zvědavý. A pak, když Aldo s Bianem vyšli na pódium a já uslyšel jejich texty, zůstal jsem stát jak přimrazený. A všichni ti mladí lidé ta slova znali nazpamět, křičeli je spolu s kapelou... byl to neskutečně silný zážitek.

Lidovky.cz: O čem jsou texty Los Aldeanos?
Jsou syrovou výpovědí o kubánském životě, o takovém, jaký doopravdy je. A růžový vážně není. Los Aldeanos otevřeně kritizují porušování lidských práv, policejní zvůli, zrůdnost tamního systému. V jedné z písní říkají, že „zkur*ysyn udělal z téhle země vězení“. To není nic než pravda, jakkoli ostře formulovaná. Kubánci žijí v hlubokém strachu z policie, která je hlídá na každém kroku. Na Kubě dnes nefunguje nic, všechno se rozpadá. Až na jednu věc, která šlape jak hodinky: represivní mechanismus a tajná policie, která je jeho vykonavatelem.

"Neměl bych žádnou páteř / kdybych používal proti disidentům násilí / kdybych používal policajty oblečené jak civily / k umlčení těch, kdo nesouhlasí / Neměl bych žádnou páteř / kdybych zapomněl na ty tisíce / co zahynuly při pokusu u útěk" (Aldo)

Los Aldeanos mluví také o chudobě, která jejich krajany sužuje, o dětech, které chodí do školy bez jídla, o matkách, které se musejí prodávat, o korupci, o nevinně uvězněných lidech. O všech těch, kteří se z toho „vězení“ pokoušejí utéci a riskují své životy v Mexickém zálivu. Mezi Havanou a americkým Miami je 80 kilometrů moře, což je hodně, máte-li jen malou loďku. Odhaduje se, že přes 30 procent uprchlíků nepřežije – za ty roky jsou to tisíce a tisíce mrtvých. Každá píseň Los Aldeanos je protestem proti tomu, co se v jejich zemi děje. A díky moci, kterou v sobě má dobrá hudba, se ty protesty jako vlna šíří po celé zemi.

Lidovky.cz: To musí režim značně znepokojovat...
To ano. Undergroundová rapová scéna existuje na Kubě už dlouho, ale nebyla tak výrazná, aby pro vládu představovala větší problém – když si někdo moc vyskakoval, snadno proti němu zasáhli. Los Aldeanos to změnili. Zná už je každý, jsou příliš slavní na to, aby je režim umlčel. Nejen na Kubě – znají je ve Španělsku, Srbsku, Japonsku, jejich videa mají na internetu miliony zhlédnutí... Vymkli se vládě z rukou a ta je teď bezradná, neví, co si s nimi počít. Přesto zkouší nejrůznější způsoby: vyhrožuje jim i jejich rodinám, štve na ně tajnou policii, nedovolí, aby je někdo zaměstnal... Bian i Aldo jsou tak chudí, že kolikrát nemají ani na jídlo.

Lidovky.cz: A neuživí je ani jejich hudba, vzhledem k tomu, že je zakázaná.
Přesně tak. Většinou ji rozdávají zadarmo – buď na svých vystoupeních, nebo na ulici. Nevydělají si ani na koncertech, tím spíš, že většina pořadatelů má strach je vůbec pozvat a ti, kteří se odhodlají, je z pódia často vyhánějí už po prvních pár větách. Je sice možné zaťukat na dveře jejich domů a za jeden dolar si tam koupit CD, jenže ty domy jsou pod stálým dohledem tajné policie. Nehledě na to, že většina Kubánců ten jeden dolar prostě a jednoduše nemá, stěží si ho vydělají za celý den práce.

Když zavítáte do jejich domácností, chudoba, v níž žijí, vám vyrazí dech, je naprosto zdrcující. Domy jsou v katastrofálním stavu, protože se o ně padesát let nikdo nestará, doslova se rozkládají. Někdy, hlavně za silného deště, se zbortí jako domeček z karet a pohřbí pod sebou všechny své obyvatele. Lidé nemají peníze, jídlo, potřebnou zdravotní péči, jsou vystavení represím... A pak je tu hrstka privilegovaných, kteří mají ve srovnání s nimi všechno.

"Naše hudba je striktní a drsná, protože kubánská realita je striktní a drsná. A stejná je i kubánská vláda - striktní a drsná," říká Aldo. "Za svou zbraň jsme si zvolili rap. S jeho pomocí se utkáváme s vládou. Rap je válka."

"Tahle země je jiná než ostatní," dodává Bian. "Nemůžete tu rozhodovat o své budoucnosti, nemůžete rozhodovat o tom, jak budete žít svůj život. Nemáte žádnou kontrolu nad svým osudem. Musíte vyhlásit válku, bez ní není mír."

LOS ALDEANOS - "RAP JE VÁLKA"

"Tohle je moje země, tohle je moje válka / Tohle jsou moje činy, nemůžete mě umlčet / Zavřete mi dveře, zaťukám na ně znova / Chcete překrucovat pravdu a vymazat mě / Postavte si mě do řady před popravčí četu / Obraťte si proti mně mou zbraň / Budeme válčit dál, nikdy se nevzdáme / Porazíme vás, naše texty jsou naše náboje / Máte na rukách krev - Rap je válka!"

Případ bratrů Cruzových

Antonio Michel Lima Cruz a Marcos Maiquel Lima Cruz jsou kubánští mladí nezávislí novináři. Na Štědrý večer 2010 spolu s několika přáteli poslouchali na verandě svého domu hudbu Los Aldeanos. Netrvalo dlouho a přijela policie. Policisté bratry i jejich rodiče surově zbili a jejich dům posprejovali nápisy „Ať žije Fidel! Ať žije revoluce!“. Antonio Michel a Marcos Maiquel byli odsouzeni ke dvouletému, resp. tříletému trestu vězení.

Lidovky.cz: S popularitou Los Aldeanos si kubánský režim neví rady, s jejich příznivci však zjevně ano. Ve filmu hovoříte s rodiči bratrů Cruzových, jejichž případem se zabývá i Amnesty International. Vláda je uvěznila, protože poslouchali hudbu Los Aldeanos...
Ano. Na proces přitom za mřížemi čekali velmi dlouho a bůhví, jak by to bývalo dopadlo, kdyby se o jejich případ nezačalo zajímat mezinárodní společenství. Bratři uklizení ve vězení, před domem, kde žijí jejich rodiče, umístěné stálé policejní hlídky... Takových případů jako bratři Cruzové je však na Kubě navíc mnohem, mnohem víc – to, kdo poslouchali zakázanou hudbu, ti, kdo četli zakázané knížky...

Lidovky.cz: Tím, že jste film točil, jste se vystavoval obrovskému riziku. Copak jste se nebál?
Bál, a strašně, nestydím se to přiznat. Začal jsem být úplně paranoidní – v hotelu jsem slyšel podezřelé zvuky, měl jsem pocit, že mě pořád někdo sleduje. Nahrávky jsem nechtěl nechávat v hotelu, paměťové karty jsem lepil izolepou zespoda na nábytek v domech mých přátel.

Lidovky.cz: A jak jste je vůbec dostal přes hranice?
Šlo to ztuha a strašně pomalu. Nahrávky jsem stříhal do spousty kratičkých záběrů, které jsem ze země postupně odvážel já nebo moji přátelé ze Států. Paměťové karty jsem si schovával do ponožek, kazety jsem přehrával na DVD a ta pak maskoval v obalech od cédéček s kubánskou (legální) hudbou, která jsem po desítkách nakupoval v obchodech. Celé to trvalo strašně dlouho; normálně točím filmy 4-5 týdnů, Viva Cuba Libre mi zabral rok.

Lidovky.cz: Na příkladu Biana a jeho otce je jasně vidět rozdíl mezi mladými Kubánci a generací jejich otců. „Mluvím o věcech, o kterých nikdo jiný nemluví. Je to mé právo a má povinnost. Nebojím se, co se mi stane,“ říká Bian. Jeho otec naopak zůstává plně v moci komunistického dogmatu...
Starší generace je vystrašená, protože je vyčerpaná krvavou revolucí i neúprosným systémem, který nastolila. A mnozí z nich navíc v revoluci pořád věří, veří v ideály Castra, Che Guevary... Ideologická indoktrinace, které byli po ta dlouhá léta vystaveni, v nich zapustila příliš hluboké kořeny.

(Bian: "Jsem smutný z toho, jak se k sobě chováme. Nikdo si zjevně neuvědomuje, že se s ním manipuluje, lidé nevědí, kdo je jejich skutečný nepřítel. Takže zacházíme špatně se sebou navzájem, manipulujeme se, ubližujeme si. Policisté šinakují lidi, aniž by chápali, že jsou sami oběťmi systému. Od samého začátku nám lžou. Nastal čas, aby někdo promluvil.")

Naproti tomu mladí lidé vědí, že komunistický ráj, který dodnes vychvaluje neúnavná propaganda, neexistuje. Touží po svobodě, po cestování, po všech těch možnostech, které teď nemají. Tu kubánskou mizérii už nechtějí dál snášet. A na rozdíl od svých rodičů nemají strach, ale vztek – kvůli tomu peklu, ve kterém žijí, kvůli všem těm zmarněným příležitostem. Los Aldeanos jsou živoucím symbolem téhle nové generace. Bojím se, že přijde nová válka. Fidel Castro zemře, Raúl Castro zemře, ale systém, který vytvořili, ta komunistická mašinérie, ta tak snadno nezahyne. Je obtížné předvídat, co se bude dít dál. Jediné, co vím s naprostou jistotou, je, že na Kubě vyrostla nová generace a vláda neví, co si s ní počít.

Jesse Acevedo (55)

Původem mexický režisér žije dlouhodobě ve Spojených státech. Na Kubu poprvé zavítal v roce 1991, od té doby ji navštěvoval až dvakrát, třikrát do roka. Dokument Viva Cuba Libre – rapová vzpoura to převrátil naruby. Acevedo pochybuje, že se do země, kterou si tak oblíbil, ještě někdy podívá. Toho, že film natočil, však nelituje. „Udělal jsem to pro všechny své kubánské přátele,“ říká rozhodně.

  • 18Diskuse
Magdalena Slezáková

Autor

Magdalena Slezákovámagdalena.slezakova@lidovky.czČlánky


REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.