24. dubna 2016 6:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Láska jako zločin. Drama Carol
je víc o lásce než o genderu

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Pohledy mluví jasně. Prodavačka Therese (Rooney Maraová) a zákaznice Carol (Cate Blanchettová) v newyorském obchodním domě.  | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Pohledy mluví jasně. Prodavačka Therese (Rooney Maraová) a zákaznice Carol (Cate Blanchettová) v newyorském obchodním domě. | foto: Festival de Cannes
Téměř rok po premiéře v Cannes přichází do českých kin snímek režiséra Todda Haynese Carol, křehké a elegantní dobové drama o zakázané lesbické lásce.

Zamilovat se do ženy není nic, co by vzbuzovalo větší rozruch. Pokud nejste lesbička žijící v poválečné Americe. Spisovatelka Patricia Highsmithová o této zkušenosti v roce 1949 napsala autobiografickou knihu The Price of Salt (česky vyšla jako Carol). Vydaná byla pod autorčiným pseudonymem o tři roky později, tedy ve stejné době, kdy se homosexualita v USA ocitla na seznamu duševních poruch. Pro autorku psychologických thrillerů, jež se staly předlohou pro filmy Cizinci ve vlaku nebo Talentovaný pan Ripley, šlo zdánlivě o zpronevěření se jejímu nejvlastnějšímu žánru. Highsmithová ovšem z jisté perspektivy opět napsala kriminální příběh. Zločinem v něm pouze není vražda, nýbrž láska dvou žen.

Podobně jako některé detektivky rekonstruují zločin spáchaný ještě před začátkem filmu, rozkrývá Carol retrospektivně, co předcházelo setkání dvou žen v jednom salonku na Manhattanu. Dvacátnici Therese Belivetovou (Rooney Maraová) a o generaci starší Carol Airdovou (Cate Blanchettová) poprvé vidíme z pohledu muže, který dialog žen přeruší svou necitlivou intervencí (po vzoru úvodní scény obdobně vystavěného britského melodramatu Pouto nejsilnější). Jsme tak výstižně uvedeni do světa filmu, založeného z velké části na pohledech, jež si mezi sebou postavy vyměňují, a na gestech, kterými své pohledy doprovázejí, nikoli na slovech, která v dané době ani neexistovala nebo nemohla být vyřčena.

Cate Blanchet ve filmu Carol.

Cate Blanchet ve filmu Carol.

Úvodní scéna zároveň otevírá téma voyeurismu. Na vlastní pozici člověka, který prostřednictvím filmové kamery nahlíží do cizího soukromí, jsme upozorňováni tím, že nám je odpíráno vidět víc. Přestože s Therese a Carol strávíme většinu filmu, v jejich bezprostřední blízkosti se ocitáme jenom vzácně. Nejistotě žen, jejich opatrnosti a vědomí, že by podobně společensky nepřípustný vztah neměl být vidět, odpovídá časté snímání obou hereček mimo střed záběru, zezadu, zpoza objektů před kamerou nebo přes skla domů, telefonních budek či automobilů. Právě v autě, symbolizujícím uzavřený mikrosvět hrdinek i jejich nenaplněnou touhu po svobodě, začíná Therese vzpomínat na seznámení s elegantní ženou v domácnosti.

V hračkářském oddělení jednoho newyorského obchodního domu pracuje Therese jako prodavačka. Carol shání vánoční dárek pro svého potomka. Z pohledů, které si ženy vymění, okamžitě pochopíme výlučnost jedné pro druhou a osudovost jejich setkání. Příslibem opětovného shledání se stávají rukavice, které Carol nechá odložené na pultu. Když Therese následně setmělou ulicí kráčí k poštovní schránce, aby předmět doličný odeslala majitelce, pojetí záběru souzní s jejími pochybami, zda se nedopouští trestného činu. Snad v naději, že jí vztah s Therese přinese více uspokojení než rozpadávající se manželství, navrhuje Carol po obdržení rukavic společný oběd.

Největší hrozbou pro pomalu vznikající milostné pouto se stává Carolin manžel Harge (Kyle Chandler), odhodlaný získat po nevyhnutelném rozvodu do své péče dceru Rindy. K vítězství bude potřebovat důkaz o matčině morální nezpůsobilosti. Společná cesta na západ USA, na kterou se Carol a Therese vydávají, aby dočasně unikly z rolí, které jsou nuceny hrát, mu skýtá ideální příležitost. Oddělení od společnosti, které zažívá každý zamilovaný, tak může být pro hrdinky stejně nezvratné, jako kdyby spáchaly skutečný zločin. Jejich nejistota, zda nejsou někým sledovány, je zároveň nutí k větší opatrnosti a dodává scénám vzájemného poznávání zneklidňující podtext i erotické napětí, které by se z filmu při větší explicitnosti vytratilo.

Vizuální jazyk

Rafinovanost Carol nespočívá jenom v komunikaci postav mezi sebou, ale i s divákem, který si jejich proměnu musí domýšlet z náznaků. Therese marně hledá způsob, jak svou lásku k jiné ženě vyjádřit. Veřejný diskurz eisenhowerovské Ameriky potřebné výrazy nenabízí. To, co cítí, se proto učí sdělovat jinak než slovy. Jedním z prostředků sebevyjádření jsou pro ni fotografie, k jejichž pořizování ji povzbuzuje a inspiruje Carol. Díky ní vystupuje ze stínu, získává větší sebejistotu a ztrácí ostych při focení lidí. S blížícím se koncem filmu a hrdinčinou klesající ochotou podřizovat se požadavkům heteronormativní patriarchální společnosti vidíme Therese častěji v provzdušněných exteriérových záběrech, její šatník je barevnější, líčení výraznější, chůze jistější.

Ozřejmování vnitřního světa postav rekvizitami, které používají, prostředím, v jakém se nacházejí, nebo šaty, které si oblékají, dovedl v 50. letech k dokonalosti režisér okázalých melodramat Douglas Sirk. Todd Haynes na jeho odkaz navazuje s menší výtvarnou důsledností než ve své barevně přesycené dobové romanci Daleko do nebe. Ve sdělování významů přednostně tím, co vidíme, nikoli tím, co slyšíme, je ale srovnatelně důvtipný. Taktilní detaily nábytku, oblečení a lidských těl činí navenek uhlazený film velmi smyslným a napovídají, že autentické emoce zůstávají skryty pod povrchem. Projevit svou jinakost znamená riskovat veřejné odsouzení, což platí dnes stejně jako před šedesáti lety.

Carol

Velká Británie, USA, 2015

Režie: Todd Haynes

Scénář: Phyllis Nagyová podle knihy Patricie Highsmithové

Kamera: Edward Lachman

Hudba: Carter Burwell

Hrají: Cate Blanchettová, Rooney Maraová, Kyle Chandler ad.

Premiéra 21. 4.

Haynes sice na začátku 90. let patřil k předním osobnostem hnutí New Queer Cinema, které se snažilo narušovat stereotypní filmové reprezentace členů LGBT komunity, ale nemá potřebu kázat a vyvolávat v divácích pocit viny a spoluzodpovědnosti za útisk sexuálních menšin. Začlenění queer postav do filmového mainstreamu přesto dovádí o úroveň výš, když nás dokáže přimět, abychom homosexuální romanci prožívali stejně intenzivně jako heterosexuální. Film si diváka podmaňuje velmi subtilním vrstvením náznaků, u nichž sexuální orientace hrdinek nehraje roli. Když se v nesmírně působivém závěru všechny pohledy a gesta složí do emocionálně mnohovrstevnatého tvaru, adjektivum „lesbická“ před slovem „láska“ pro vás pravděpodobně nebude směrodatné.

MARTIN ŠRAJER
  • 0Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Najdete na Lidovky.cz