Lauru a její tygry, image i styl, vymyslel kapelník Karel Šůcha doslova u stolu v roce 1985. Na tehdejší československé scéně šlo o novum, ba doslova o zjevení. Živelný, new wave-funky-pop-rock’n’rollový big band, předvádějící strhující pódiovou show a pozitivně laděné hity, ovšem na hony vzdálené oficiální socialistické kultuře, brzy získal masu příznivců. Debutové album Laury Žár trvá z roku 1988 bezesporu patří k důležitým milníkům české populární hudby. Prodalo se ho přes sto tisíc výlisků a jak uvádí Šůcha v tiskové zprávě, „prodalo by se ho ještě daleko víc, ale komunisti jeho výrobu zastavili, aby se prý dostalo i na jiné“. V dobách centrálního socialistického plánování byl i vinyl na příděl. V první polovině 90. let se Lauře a jejím tygrům jako jedné z mála zdejších kapel podařilo prorazit v zahraničí. Ve Francii hrála častěji než doma. Zkrátka – je na co vzpomínat. Nepřekvapí, že se skupina rozhodla oslavit jubileum právě zvukově vycizelovanou reedicí debutu Žár trvá. Zároveň ovšem nechtěla žít pouze z minulosti, proto vychází rovnou dvojalbum. Prvotinu na něm doplňuje nový titul Továrna na sny. „Samozřejmě, že chci být aktuální, nebýt jen tím pánem, který kdysi nahrál dobrou desku. Chci být pánem, který udělal znova kvalitní album, má zase dobrou kapelu a zase dobrou zpěvačku,“ vysvětluje Šůcha rozhodnutí spojit staré se současným.
Jiní tygři, stejný krotitel
Přibalit novinku k prověřené trvalce je výborný trik, jak přitáhnout pozornost publika k aktuální tvorbě. Reedice památných titulů jsou v módě, my posluchači totiž snadno podléháme sentimentu. Chceme si připomenout „hudbu mládí“ a ta stará deska už hodně šumí a praská. Vydání dvou odlišných kolekcí v jedné krabičce pochopitelně provokuje ke srovnávání. Album Žár trvá má dar připomenout kouzlo doby, tedy sklonku 80. let, kdy se zase začínala hrát „méně cenzurovaná“ muzika a pominuly zákazy navazující na nechvalně známý článek Nová vlna se starým obsahem z roku 1983. Změny byly cítit ve vzduchu. Styl Laury přitom překvapivě příliš nezestárl, funková a rhythm and bluesová východiska prostě zůstávají v populární hudbě zásadní. Písně Dokud budu nebo Bezcenná slova neztratily vtip.
Současný zvuk Laury a jejích tygrů, který je zachycený v Továrně na sny, na minulost logicky navazuje, ale nenechává se jí svázat. Vyzobává inspirace třeba z hip hopu a neosoulu. Sestava „tygrů“ je navíc dávno jiná než v 80. letech a mění se i „Laury“, každý muzikant přinesl do kapely jiný vklad. Ovšem kontinuitu představení v manéžích napříč časem zajišťuje stejný krotitel a principál Karel Šůcha. Jeho vůle pokusit se vykřesat ten starý žár je evidentní.
Laura a její tygři:Žár trvá / Továrna na sny Supraphon, 2016, 40:59 + 42:33 |
Nové písně jsou tanečně tažné i melodicky chytlavé, po kompoziční stránce logicky vyzrálejší a vyrovnanější. Aranžmá v chytlavém reggae Davy lidí zpestřuje vokální skupina Yellow Sisters. Textům opět nechybí vtip: „Že chudoba cti netratí, to jsou pokrytecký kecy / moc ráda bych zkusila žít ve zlatý kleci / nemám love, myslím peníze / s láskou já nemám žádný potíže,“ rajcovně zpívá současná „Laura“ Lucie Bakešová. Ale dosáhne deska Továrna na sny na podobnou nadčasovost jako Žár trvá? Uvidíme nejspíše při padesátinách kapely, zda se bude i Továrna na sny reedovat. Jako celek působí vkusně, byť dravost tygrů vystřídala spíše elegantní uhlazenost skoku a bez některých skladeb, třeba ucajdané balady Anděl strážný, by se deska obešla.
Křest dvojalba a oslava třicátých narozenin skupiny bude 24. března v Lucerna Music Baru. Volba místa je logická, koncertem Laury klub zahajoval činnost a skupina ho považuje za domovskou scénu. Čím bude jubilejní vystoupení výjimečné? Protože Laura fungovala tak trochu jako líheň popových zpěvaček, nabízí narozeninový večírek ideální příležitost pozvat na pódium i bývalé „Laury“ Ilonu Csákovou a Lenku Novou.
