I když žije mimo politické hry a věnuje se hlavně své rozsáhlé rodině a projektu mateřských center, za nějž obdržela ocenění Žena Evropy 2003.
LN Máte pět dětí. Jak se řídí tak velká rodina?
Je nás poměrně dost (směje se). Rozhodně je v "podniku" o tolika členech zapotřebí dělba práce. Máme systém služeb a musíme se vždycky dohodnout, kdo co udělá. Třeba mladší syn teď začal studovat vysokou školu a chodívá domů na obědy. Tak uvaří pro všechny. Tenhle model výchovy nastavil můj muž. On se totiž nechová typicky mužsky, například šije.
LN Šije?
Ano. Nebyl spokojený s nabídkou v obchodech, tak si oblečení začal šít sám. A jde mu to lépe než mně. Moje výtvory byly sice hezké, ale jen na první pohled. Z rubové strany to byla bída. Manžel se vypracoval v dokonalého krejčího. No, a jelikož děti od malička viděly, že tatínek dělá i to, co jiní tatínkové doma nedělají, nerozlišují mužské a ženské role v domácnosti.
LN Má váš "rodinný podnik" šéfa?
Jak kdy. Některé kompetence máme rozdělené. Rozhodně však diskutujeme o tom, jak se bude naše rodina dál rozvíjet. Je pravda, že mám sklony prosazovat si svou, přesto jsou u nás rozhodnutí výsledkem vzájemné dohody.
LN Jaké chvíle považujete za nejkrásnější?
Kdykoli jsme všichni pohromadě. Třeba u jídla, nebo když si sedneme a povídáme si. Takových okamžiků zažíváme mnoho, náš byt je totiž dost otevřený. Manžel pracuje doma a za dětmi pořád někdo chodí. Při výjimečné oslavě se nás sejde až padesát.
LN Jak velký máte byt?
Třípokojový. Vzhledem k jeho velikosti bychom si strašně přáli najít nějaké venkovské sídlo, kde by se mohla scházet celá naše rodina. Teď nás je sedm, s maminkou osm, nebude dlouho trvat a děti založí svoje rodiny.
| Rút Kolínská |
|
Dcera evangelického faráře. Vystudovala folkloristiku a etnografii, ale nikdy v tomto oboru nepracovala. |
Jsem z venkova, do patnácti let jsem vyrůstala ve vesničce u Havlíčkova Brodu, takže jsem spjatá s přírodou. Zároveň mám ráda krásné věci a centrum Prahy je opravdu skvost. V našem staroměstském bytě žijeme dvaadvacet let. Toužili jsme bydlet v centru, protože anonymní sídliště mě děsilo. Náš byt je původně pětipokojový, rozdělený na dvě části.
Tu druhou obývá starší paní, která žije hodně jiným způsobem života než my. Ale zvykla si na nás, i když to chudák neměla jednoduché. Museli jsme pro ni být hrozná invaze. Ale zpět k otázce - Staré Město pražské na mě působí naprosto zásadně. Praha je pro mě symbol vlastenectví. Za minulého režimu jsem často říkala, že nemůžu opustit Československo, protože si nedokážu představit, že bych se alespoň jednou za týden neprošla po Karlově mostě. Praha je magická.
LN Když vás tak poslouchám, trávit večery u televize asi není moc pro vás...
Televize u nás sehrává jen roli informačního zdroje a občas kulturního zážitku. Ale hlavně se u nás hodně diskutuje, někdy i hodně vášnivě s boucháním do stolu. Ale o tom to přece je, tříbit si názory a umět je obhajovat. Navíc jsem hrozně ráda, že děti mají pořád chuť se s námi bavit, i když už jsou velké.
LN Za půl roku jsou volby a politici se předhánějí, co všechno rodinám s dětmi poskytnou, aby vyřešili "krizi rodiny". Také se domníváte, že prožíváme krizi?
Krize je asi příliš silné slovo. Postupně se proměňující tvář rodiny je přirozený jev, i když neříkám, že přirozený znamená dobrý. Přeměnou režimu se otevřely nové možnosti, ale nastal i velký ekonomický tlak. Pracovní vytížení ve smyslu pracovní doby se změnilo radikálně. Takže je méně času na rodinu, na společné prožitky. Ty ovšem potřebuje každá rodina, aby mohla dobře fungovat. Navíc rozbujelý tržní systém svádí k obrovské individualizaci. Na trhu jsou stále nové služby a produkty a spousta lidí tomu podlehne. Začne uspokojovat hlavně svoje potřeby. Najednou se dítě dostává dál z akčního rádia táty a mámy a končívá to tak, že si jeho přízeň rodiče kupují pomocí věcí.
LN Třeba se to zlepší, až se potřeby lidí nasytí, nemyslíte?
U některých lidí se potřeby asi nenasytí nikdy. Ale není možné, aby všichni měli všechno. Je potřeba přemýšlet o tom, proč jsou pro mě věci, po kterých toužím, tak strašně důležité a na jak dlouho mě uspokojí. To je ale individuální věc a vychází z hodnotového žebříčku. Když jsem byla malá, rodiče na tom byli hodně špatně, co se týká finančního zázemí. Někdy mě mrzelo, že jsem nemohla jet s dětmi na hory, vadilo mi to, i když se mi rodiče snažili vysvětlit, že na to nemáme. Teď teprve vidím, jak mi to pomohlo. Jsem taková "otužilá". Je možné, že hlad po materiálnu souvisí s občanskou nedospělostí. Vždyť nám, svobodným občanům, je teprve 16 let. A to je těžká puberta.
LN Na začátku tohoto roku prohlásil bývalý prezident Václav Havel, že byste byla vhodnou kandidátkou na prezidentku České republiky. Překvapilo vás to?
Spíš zaskočilo. Když jsem to od něho slyšela poprvé soukromě, brala jsem to jako velké ocenění toho, co dělám s mateřskými centry, ale ve chvíli, kdy to zveřejnil, jsem se trošku zalekla. V našich krajích panuje totiž taková zvláštní atmosféra, že o budoucím prezidentovi se nemluví. Je to tabu téma.
| Proč mateřská centra |
|
Hlavní přínos pro ženu, která zůstala uvízlá ve čtyřech stěnách domácnosti, je možnost pobýt v přítomnosti jiných maminek. |
LN Jaká byla odezva médií? Zahrnuli vás žádostmi o rozhovor?
Právě toho jsem se zaklekla, že se na mě novináři vrhnou. Ženská prezidentka? Nějaká paní Kolínská, která není moc známá? Odezva byla nulová. Mám pocit, že výrok pana prezidenta Havla přijala média jako projev, jak on sám říká, snílkovství. Přišlo mi to absolutně nespravedlivé, protože si myslím, že když nic jiného, chce otevřít širokou diskusi o tom, kdo by měl být prezidentem a co to vůbec znamená.
Mám pocit, že hodně lidí není moc spokojeno s politickým vývojem a nelze se jim divit. V politice jsou stále stejní lidé už 16 let. Jsou odtrženi od reálných životních podmínek. To se podle mého může trochu změnit i tím, že v prezidentském křesle bude někdo jiný než představitel současné vysoké politiky.
LN Spatřujete východisko v přímé volbě prezidenta?
Ano, ale jak se zdá, debata o přímé volbě prezidenta zatím kopíruje zájmy určitého kandidáta nebo strany. A to není v pořádku.
LN Čím si vysvětlujete, že u nás nikdy nebyla prezidentkou žena?
Ve světě začíná být normální, že se ženy dostávají i na takové posty. U nás člověk-žena na některých pozicích vyvolává přinejmenším mírný úsměv na tváři, ne-li přímo despekt. Myslím si, že potřebujeme emancipované muže, kteří se nebudou bát rovných příležitostí.
LN Kandidovala byste na prezidentku, pokud by byla přímá volba?
Je těžké teoretizovat, "co by kdyby". Každá životní nabídka vyžaduje proces zvažování, před takovou nutností v tuto chvíli nestojím. Nepopírám však, že možnost projít podobnou zkušeností, by mohla pro mne být velká výzva.
Proč mateřská centra
Hlavní přínos pro ženu, která zůstala uvízlá ve čtyřech stěnách domácnosti, je možnost pobýt v přítomnosti jiných maminek. Je to důležité pro celou rodinu, protože spokojená maminka, která má společenský kontakt, nečeká večer ztrápená na manžela jako na spásu, ale očekává ho s radostí a novými zážitky. Maminky se také mohou také zdokonalovat ve své profesi, absolvovat rekvalifikační a jiné kursy. Získávají i manažerské schopnosti, protože si vlastně všechno zajišťují samy.
