Trumpovi fanoušci se poprali s jeho odpůrci. Zasahovaly stovky policistů |
Zajímavé je, že z celého amerického politického a mediálního establishmentu se ozývají hlasy, že si za to může Trump sám, protože on přece zažehl nenávistnou, a prý dokonce násilnou rétoriku. I kdyby to byla pravda, nesouvisí to s tím. Místo aby Trumpovi konkurenti (anebo současný prezident) jednoznačně odsoudili narušování jeho mítinků a jednoznačně odsoudili násilí, tiše nebo otevřeně tomu fandí a ještě to svádí na Trumpa samotného, že to prý rozdmýchal.
Teď podle mne byl ten klíčový moment, kdy se měly emoce zklidnit, a místo toho je dobře patrný jejich nárůst.Obávám se, že tohle nemůže dopadnout dobře: buď se bude násilí stupňovat, nebo nakonec Trumpa (nebo někoho jiného) někdo zastřelí. Ne že by v tom Amerika neměla tradici, v 60. letech to vlastně bylo ještě docela běžné. To je taková moje osobní prognóza. Trumpovi sice nefandím, je to ale asi nějaký zvláštní rasista, když ho podporuje Afroameričan Ben Carson a jeho volební štáb je etnicky a profesně zcela diverzifikovaný, jak s překvapením zjistili v The New York Times, kde si asi původně představovali, že sestává z rozzlobených bílých dělníků a nezaměstnaných.
...
V rozporu s tímto trendem se ve světovém tisku objevují články, které se na angažovanou protitrumpovskou kampaň dívají s odstupem, vlastně s podobnými argumenty jako moje dva nedávné texty pro tištěné Lidové noviny (nejsou volně k dispozici), kde jsem psal, že Amerika nevolí diktátora apod.
Peter Apps na Reuters například píše, že případný prezident Trump bude ve svém rozletu okleštěný ústavou, soudy a Kongresem, který mu nebude přátelsky nakloněn. A i kdyby byl, je dost pravděpodobné, že demokraté ovládnou Kongres v roce 2018.
...
MACHÁČEK: Trump nemá peníze na nezávislou kandidaturu |
Gillian Tettová zase ve Financial Times píše o tom, jak se Trump zúčastnil „nestranické konference“ organizované hnutím No Labels (které si klade za cíl přinutit ideologicky znesvářenou Ameriku, aby si sedla za jeden stůl) a jak dobrý dojem zde prý zanechal s tím, že se mu velmi líbila technokratická, pragmatická a neideologická řešení.
...
A Eli Lake na Bloombergu píše, že Obamova zahraniční politika se vlastně tolik neliší od té Trumpovy. Trump obviňuje spoustu amerických spojenců z černého pasažérství (Japonsko, Německo, dokonce i Velkou Británii), zatímco Obama to sice neříká nahlas, ale v praxi se chová tak, jako by si to myslel také.
A podobnost je i v jiných věcech. Obama prosazoval reset s Ruskem (Trump říká, že se s Putinem dohodne). Obama odmítal bombardovat Asada (to se nelíbilo ani Trumpovi) a oba odmítli zastavit ruskou intervenci v Sýrii.
Rozdíl je v tom, že Obama je schopen hodiny rozprávět o jemných rozdílech mezi reálpolitikou a liberálním intervencionismem, kdežto Trumpa intelektuální analýzy moc nezajímají.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
