Autor má několik dobrých postřehů. Obnovení hraničních kontrol mezi Švédskem a Dánskem a Dánskem a Německem naznačuje, že se neobjevují pouze západovýchodní tenze, ale i tenze jiné. Rozdíl je v tom, jak v Polsku, na Slovensku a v Maďarsku (o Česku článek nehovoří) diagnostikují uprchlickou problematiku: zde prý zeje mezi Západem a Východem skutečná propast.
MACHÁČEK: Německo čeká těžký rok |
Nová polská vláda, která je neliberální a protiruská, si dává vlastní gól, protože podporuje v Německu hlasy, jež mají pro Putina porozumění a říkají, že se má Německo s Ruskem dohodnout. Tito lidé považují Poláky a další protiruské Středoevropany za paranoiky. Angela Merkelová přitom navzdory německým „putinovcům“ drží linii sankcívůči Rusku.
Přitom je to jenom Německo, kdo má sílu a strategický zájem zabránit západovýchodnímu rozpadu EU. Francie teď řeší terorismus a Británie brexit.
...
Hezký článek v témže listě napsal Gideon Rachman o Davidu Bowiem. Bowie zpíval o osobních věcech a věnoval se umění. To přežilo, ale depresivní novinové titulky 70. let si už dnes nikdo nepamatuje. Hudba a umění přetrvají, kdežtoekonomické a politické zprávy upadnou v zapomnění. Litanie problémů, kterým čelila Británie v 70. letech, zní podobně tomu, čemu čelíme dnes: terorismus, válka naStředním východě, cena ropy, uprchlíci (tehdy z Ugandy), referendum o tom, zda zůstat v Evropě, apod.
MACHÁČEK: David Bowie - umění, genialita, práce |
Hlas tehdejšího premiéra Teda Heathe zní jako z pravěku, politické debaty tehdejší doby zajímají jen historiky, ale Bowieho hudba zní pořád čerstvě a radostně.
Skutečnost, že Bowieho hudba přežila, je komfortní připomínka toho, že většina lidí může v mírových a ekonomických dobách politické zprávy ignorovat. Nejde však o to,připomínat relativní důležitost umění proti politice. Bowieho hudba ani neobhajovala únik do soukromí. Bowie měl zkrátka pro síly, které opravdu tvarují moderní svět,větší cit než většina politiků a novinářů 70. let.
Zatímco britská politická třída 70. let řešila vztahy v průmyslu, obchodní schodek a relativní úpadek Británie, Bowieho hudba reflektovala sociální a technologické síly tehdejší doby mnohem lépe. Navíc jako pódiový androgyn předpověděl dnešní genderovou debatu, kterou tehdy v politice nikdo neřešil, a tak dále. Všiml si toho, jak zvláštně se člověk cítil na Zemi poté, co přistál na Měsíci. A předpověděl i radikální revoluci internetu.
Letošní setkání v Davosu bude plné konkrétních témat a temných predikcí. Možná je ale lepší a důležitější pustit si nějakou dobrou hudbu.
...
Andy Critchlow se pro Reuters zamýšlí nad tím, jak se pro finančníky stal Střední východ ze zdroje bohatých ropných klientů největší zdroj obav a úzkostí. Zpomaluje Čína, hroutí se ceny komodit. Nastává „arabská zima“.
Padající ceny ropy testují přežití režimů, které na čerpání ropy závisí. Likvidují se suverénní fondy, prodávají se aktiva, utahují se opasky. Přitom v Evropě a Asii jsou arabské investice zastoupeny silně. Naděje, že by Írán a Saúdská Arábie dokázaly ohledně cen ropy kooperovat, je velice chabá. Ze Středního východu vane tedy pořádně studený vítr. Očekávejme, že se arabský svět dostane v letošním roce na vrcholek globální agendy.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
