Britští voliči ale tuto pozornost Evropě nevracejí. Evropa hraje v předvolebních debatách sekundární roli. Celý článek čtěte zde.
Výsledek těchto voleb bude mít určitě vliv na budoucnost britského členství v EU. Potíž je v tom, že tento vliv či efekt se obtížně měří či kalkuluje. Britský exit z EU je možný prakticky při každém volebním výsledku.
Labouristé jsou považováni za proevropskou stranu, jenže ve svém programu se věnují Evropě až na straně 76. Žádají konec fiskální přísnosti, ale zároveň rozpočtovou disciplínu. Labouristé požadují „červenou kartu“ pro národní parlamenty ohledně evropské legislativy. EU se má měnit, ale podle zájmů Británie; nenajdeme ani slovo o společném zájmu EU, což zcela kontrastuje s manifesty stran na kontinentu. Otázku přijetí eura se nikdo v Británii neodváží ani vyslovit.
Podle autora se „brexit“ vlastně odehrál už dávno, vlastně už v roce 1991, když Británie získala tzv. opt-out z účasti na jednotné měně.
Když autor začal Minskem, také jím končí. Kdo jednal za EU? Británie a Francie jako „evropské mocnosti“. Británie se o dění v Rusku a na Ukrajině pochopitelně zajímá, ale z pozice NATO, a nikoli z pozice Evropy.
…
William E. Pommeranz na Reuters upozorňuje, že přes všechen zdůrazňovaný nacionalismus a proklamovanou ekonomickou soběstačnost je Rusko překvapivě zdrženlivé ve své reakci na verdikt EK, která zahájila s Gazpromem řízení o zneužívání monopolního postavení.
Klíčové je, že EK trvá na tom, že pravidla platí pro všechny a že instituce mají svobodu rozhodovat. Je správné, že EK nepřistoupila na ruský nátlak, že Gazprom má právo vyžadovat speciální zacházení a že jednání s Gazpromem se má odehrávat na politických a mezivládních úrovních, jen proto, že jde z ruského pohledu o státní a strategický pohled.
Putin může Evropě vyhrožovat přiškrcením dodávek, ale eura a dolary nesmírně potřebuje. Stejně tak potřebuje Rusko zůstat součástí světového finančního systému. Putin například na papíře vyhlásil amnestii a vyzval Rusy, kteří si „ulili“ peníze v cizině, aby je repatriovali domů. Jenže podle mezinárodní dohody by bylo třeba zkoumat původ těchto peněz, zda nejde o peníze z trestné činnosti. Protože Rusko nechce porušit dohodu, zůstává amnestie na papíře.
Rusko prostě stále je integrální součástí globálních energetických a finančních trhů. Putin sice porušuje mezinárodní dohody na Ukrajině bez ohledu na ekonomické důsledky, ale aby mohl opravdu triumfovat, musel by přepsat pravidla hry na energetickém trhu, ve financích i v obchodě.
…
Mohamed el-Erian, dříve hlavní ekonom ve firmě Pimco, což je největší světový obchodník s dluhopisy, který má nyní tutéž funkci v německé pojišťovně Allianz, se na Bloombergu jasně zastává řeckého ministra financí Janise Varufakise. El-Erian přitom není žádný levičák ani komunista, ale echt představitel mezinárodního kapitalismu.
Je podle něj chybou, že je Varufakis nyní upozaděn, protože přinesl svěží vzduch do protahovaného a vyčerpávajícího řeckého dramatu, které má obrovské lidské náklady v nezaměstnanosti, chudobě a ztracených příležitostech. Proto logicky požadoval více realismu v podmínkách, jež Řecku navrhují jeho věřitelé.
Varufakisovo upozadění povede nyní jedině k tomu, že se Řecko nějak dohodne na několik příštích měsíců a bude se dál potácet bahnem. Jenže to k ničemu nepovede, dokud věřitelé neakceptují pravdu, že řecké ekonomické reformy – bez ohledu na to, jak jsou odvážné – neuspějí, pokud se fiskální přísnost neuvolní. Riziko „graccidentu“, tedy velké ekonomické a finanční nehody, která učiní řecké členství v eurozóně prakticky nemožným, se jedině zvýší.
Autor je předsedou správní rady IPPS (Institut pro politiku a společnost spojený s hnutím ANO 2011).
