Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

MACHÁČEK: Německo, neboj se. Tak pravil Sikorski

USA

  12:15
Radosław Sikorski, bývalý polský ministr zahraničí a obrany, představoval v Evropě vzácný úkaz. Byl to politik intelektuál, jeho projevy ale měly také odvahu a jasnou vizi. Jako bývalý novinář a například spolupracovník prestižního britského konzervativního týdeníku The Spectator si byl dobře vědom, že projev či článek musí mít jasnou, zapamatovatelnou a průraznou myšlenku.

Německá kancléřka Angela Merkelová. foto: Reuters

Zkrátka: žádná klišé, žádná prázdnota – prostě rovnou k věci a rovnou věci pojmenovat pravým jménem, žádné rozvleklé žvásty o ničem.

Sikorski v posledních letech proslul třemi slavnými texty o Evropě. Na vrcholu krize eurozóny vyzval Německo, aby se nebálo Evropu vést.

V dalším projevu vyzval britské elity, aby Evropu neopouštěly, a do třetice nakonec vybídl EU, aby respektovala oficiální lídry svých institucí a brala je vážně, což byla reakce na to, že za EU jednají ve světě Hollande s Merkelovou místo těch různých prezidentů, předsedů a vysokých představitelů. Proto bylo zajímavé si v pondělí Sikorského v Praze poslechnout na konferenci k výročí ukrajinské revoluce a Euromajdanu, kterou pořádala AMO, tedy Asociace pro mezinárodní otázky.

Vrátil se i ke svému původnímu projevu. Když v roce 2009 řekl, že má Německo Evropu vést, leckomu může připadat, že si to Německo vzalo k srdci a v případě uprchlíků vede Evropu až příliš, nebo ji dokonce válcuje.

Sikorski ale v pondělí jasně řekl, že nemyslel renacionalizaci vedení Evropy ani souhlas s přílišným vlivem největších a nejsilnějších. Myslel tím tehdy, aby se Německo nebálo dát sílu a respekt evropským institucím a evropským řešením.

Přeložme: V době akutní fáze krize eurozóny v letech 2009 až 2012 šlo například o to, aby Německo uvolnilo ruce ECB, což se nakonec, i když pozdě a jen do určité míry, stalo.

Když srovnal krizi eurozóny s krizí Schengenu (zdůraznil: Říkejme uprchlické krizi krize Schengenu, protože je to ve skutečnosti krize Schengenu), řekl, že tím nejslabším článkem a problémem je pořád táž země, tedy Řecko.

A zatímco v případě eurozóny největší a nejsilnější článek, tedy Německo, nejvíce ze všech lpěl na dodržování pravidel a disciplíně, v případě migrační krize Německo Řeky nepokáralo, že nechrání Schengen, naopak to spíše benevolentně přivítalo a mávlo nad tím rukou.

Může vést ruské angažmá v Sýrii k tomu, že se Rusko pokusí posílit svůj vliv třeba na Ukrajině, že něco zobchoduje? Putin jistě chce být členem spolku velkých hochů, kteří si dělí sféry vlivu a uzavírají obchody.

Rozdíl proti Jaltě ale je, že tehdy dohoda víceméně jenom stvrdila ty pozice, kde už sovětská armáda byla. I kdyby se dnes něco dohodlo, musel by někdo na tom území ještě získat reálný vliv a musel by ho vojensky dobýt.

A nakonec k Ukrajině. Leckdo v poslední době tvrdí, že pomoc Ukrajině musí být řádově jiná, resp. mnohem masivnější. Sikorski o tom není přesvědčen.

Když se to srovná s šokovou terapií počátku 90. let, ta byla krokem do tmy a do neznáma. Dneska Ukrajina ví, jakým směrem jít, čeho chce dosáhnout, cesta reforem je vyzkoušená.

Na počátku 90. let mělo Polsko k dispozici jen miliardu dolarů jako garanční fond od americké vlády a ten ani nevyčerpalo! Ukrajina má dnes k dispozici asistenční program MMF a jasné reformní podmínky i pomoc od EU a plán asociační dohody s EU.

O země se zamrzlým vojenským konfliktem se už EU v minulosti rozšiřovala: Kypr, Británie, resp. Severní Irsko apod.

Tolik můj krátký výčet toho, co bývalý polský ministr včera řekl. Dnes je Sikorski v politickém důchodu, což je velká škoda. Doufejme, že si to s tou politikou jednou ještě rozmyslí a v tuto chvíli je jen na politických prázdninách. Třeba se v příští dekádě ještě vrátí.

Přečteno v úterý v Českém rozhlase Plus.

...

Donald Trump sklidil všeobecný odsudek od demokratů i republikánů, když řekl, že „muslimové mají mít zakázán vstup do USA, než se přijde na to, co se vlastně stalo“. Z politiků ho nikdo nehájí, překročil prý laťku; co řekl, je prý nepředstavitelné, neústavní, je to zkrátka proti všem americkým hodnotám. Pentagon dokonce vyhlásil, že Trump ohrožuje americkou bezpečnost, protože podporuje a posiluje narativ IS.

Taky se mluví o tom, že se Trump dopustil „nenávistného projevu“ vůči víře a skupině lidí a bigotnosti. V USA to ale na rozdíl od Evropy zakázáno není.

K tomu dvě poznámky. Srovnejme si to s tím, co na adresu muslimů řekl a říká prezident Miloš Zeman. Za prvé je Zeman prezident a Trump ještě ne – a možná ani nikdy nebude. Za druhé v Česku skoro žádní muslimové nejsou a žádní k nám nechtějí. Za třetí to, co říká a dělá Zeman, je daleko horší. A za čtvrté míra kritiky Zemana ze strany politiků a veřejnosti je daleko mírnější. Také o Zemanovi se ví, že ohrožuje českou bezpečnost, ale ministerstvo obrany to na rozdíl od Pentagonu neřekne, koneckonců je Zeman vrchní velitel ozbrojených sil.

Kdyby se Trump náhodou stal hlavou státu, americký prezident bude pořád americký prezident, ale český prezident dnes už dostane pozvání leda někam do Uzbekistánu či jiného státu. Žádný politik ze západní Evropy ho nikam nepozve a do USA se dostane jen kvůli OSN.

Krom toho je vidět, že důležitější je, jak se co říká (vulgarita jazyka, kultura projevu, sebekontrola, slušné chování), než co se říká, a hlavně co se nakonec dělá. Trump by mohl říci, že nikdy nemyslel americké občany muslimského vyznání, že nikdy nemyslel zákaz vstupu, ale zákaz vstupu bez víza apod. Mohl by se různě vymlouvat.

Pak si ale vezměme, že Trump žvaní a přitom americký Kongres koná. Včera byl omezen visa waiver program a týká se to i České republiky. Pokud byl nějaký Čech v Sýrii či Iráku jako dobrovolník nějaké humanitární organizace, bude muset nyní při cestě do USA za odměnu žádat o normální vízum.

Nikde není a nesmí být napsáno, že je toto opatření namířeno proti Arabům či muslimům, ale lze si o tom myslet své. A vstup do USA to určitě nezakazuje, ale přinejmenším silně reguluje.

Monitor Jana Macháčka