Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

MACHÁČEK: O evropském summitu. Žádnou bombu nečekejme

Evropa

  13:31
Evropský summit teprve začal, ale už v této chvíli se můžeme vsadit, že ani žádný průlom, ani žádnou nečekanou bombu nepřinese. Dvě hlavní témata jsou záchrana Schengenu, resp. utlumení uprchlického přílivu, a jednání o britských požadavcích, na jejichž základě Cameron navrhne či nenavrhne setrvání v EU.

David Cameron hovoří v Bruselu s novináři. foto: ČTK

O lecčem svědčí, že summit má hned dvě velká oficiální témata: Schengen a brexit. Proč se ale tak důležité věci neřeší na zvláštních a oddělených summitech?

Na ohrožení schengenského systému jsou doslova fatální a naléhavé hned dvě věci. Jednak jde o nejpopulárnější evropskou politiku vůbec: lidé cestování bez pasu a pasové kontroly berou dnes už jako jakousi samozřejmost. Když systém skončí, co populárního z celé EU vlastně zbude? A na koho budou lidé nadávat? Samozřejmě na EU, nikoli na jednotlivé členské státy.

A krom toho na včasných a na minuty přesných dodávkách stojí systém integrovaného evropského obchodu. Skončí-li Schengen a budou-li stát na hranicích evropských států zase fronty kamionů, mohou se ekonomiky a firmy dostat do vážných problémů a investoři si budou dobře rozmýšlet své plány.

Když se zamýšlíme nad tím, co gigantického hrozí, zdá se skoro neuvěřitelné, že premiéři evropských států nezasedají v Bruselu vlastně permanentně, že se tam v rámci naléhavosti neodstěhují, že tam nespí ve spacáku, dokud jaksi opravdu nevyřeší záchranu Schengenu a dokud nevymyslí, jak příliv uprchlíků účinně regulovat.

Co je tohle za krizový management? Copak kapitán, kterému se potápí loď, svolává posádku jednou za pár měsíců? Copak chirurg, kterému umírá pacient, si vezme na dva měsíce volno? Copak ředitel kterému hoří fabrika, odjede na hory lyžovat? Evropská rada připomíná olomouckého primátora blahé paměti, který odjel uprostřed povodní na dovolenou. Média vždycky říkají (a tentokrát to opakuje i prezident Evropské rady Doland Tusk), že jde o další mimořádný summit EU, kdy jde o všechno, kdy zase hrozí rozpad, krach či úplný konec apod.

Jenže řekněme si realisticky, že s tím kontrastuje to, jak se k „naléhavému řešení“ potom v praxi a úředně přistupuje. Měřeno společným rozpočtem, Evropa opravdu není žádnou federací, rozpočet činí jedno procento evropského HDP a úředníků je v Bruselu celkově asi jen sedmkrát víc než na českém ministerstvu zemědělství. A úředníci nesmějí mít fantazii nad rámec předepsaných mantinelů.

Ani v rámci naléhavosti a mimořádnosti nikdo nevyzývá ke změně základních evropských smluv, k masivnímu navýšení rozpočtu, k nějaké nové dani, k nějakým novým dluhopisům. EU bude ráda, když směrem k uprchlíkům přesměruje nově pár miliard eur, ale do toho se počítá i starost o uprchlíky, elektronická registrace apod.

Uvažuje se i o nějakém využití Junckerova investičního plánu, ale ani zde zázraky nečekejme: investiční plán má jít do ziskových projektů. Amerika dává na ochranu své vnější hranice ročně 30 miliard dolarů, EU musí vynakládat adekvátní částku, jinak se nic zásadního nezmění a z chaosu se pořádek nestane.

Všimněme si, že tohle ale v EU nikdo zásadně nevysloví; současné smlouvy a rozpočtové rámce to ani neumožňují. Jsou lidé, kteří formulují a říkají, co Evropa opravdu potřebuje: sem tam je to nějaký intelektuál, univerzitní profesor, filozof, ekonom, novinář.

Americký ekonom Larry Summers navrhuje, že v době nízkých či minusových úroků je třeba si masivně půjčit a investovat. Přeložme: investovat třeba do ochrany vnější hranice. Dlouhé dekády či sto let nic takového – takhle levné peníze – znovu nezažijeme.

Komentátor Financial Times Gideon Rachman navrhuje odpustit Řecku dluhy výměnou za to, že na řeckých ostrovech vzniknou sběrná centra, kde se bude dva roky čekat na udělení či neudělení azylu a Řecko tak proud reálně zastaví. Sem tam někdo navrhne pronájem řeckých ostrovů ze strany EU apod. Jenže EU si půjčovat nesmí, základní smlouvy měnit nikdo nechce, syntéza dvou témat, která mají na starosti dvě různé instituce či komisariáty a direktoriáty, slovo federace se skoro nesmí říci nahlas apod.

Odvážná řešení a odvážné vize zatím do evropské politiky nepronikají, pořád se uvažuje jen ve stávajících dimenzích úředně a smluvně možného. Jenže zatímco vším jiným se Evropa upachtěně propatlávala a upoceně a neobratně hledala konsenzus, na uprchlickou krizi to už prostě nestačí. Poslední evropští lídři a vizionáři se jmenovali Helmut Kohl, Jacques Delors, François Mitterrand, od té doby máme jen udržovače, kteří nedokážou ani pochopit naléhavost situace.

Takže na přežití Schengenu už já osobně moc nesázím. Zatímco nadnárodní velkorysé a odvážné vize a vůle neexistují, na národní úrovni je peněz dost a populistické volání po ochraně národních hranic bude stále hlasitější. Dokonce je dočasné „zavírání hranic“ uvnitř Schengenu právně hladce možné a okamžitě uskutečnitelné.

Co se Británie týče, ta má nyní štěstí, že jí asi vyjdou vstříc, protože se všichni bojí, že těch krizí je v Evropě najednou příliš.

Jenže budou Britové hlasovat podle nějaké nové smlouvy? Nebuďme naivní: britští voliči se budou nakonec v referendu řídit podle toho, jestli EU bude v jejich očích sama sebe zvládat, nebo v ní bude permanentní chaos. Evropu může zachránit snad jedině přízrak Putina. Protože Putin je ten jediný a hlavní, kdo na rozpadu EU může vydělat.

Kratší verze přečtena včera v Českém rozhlase Plus

...

Jaké jsou cíle ruského angažmá v Sýrii? Možná je namístě stručný výčet.

1. Ruská armáda si zacvičí v ostrém boji.

2. Rusko si získá respekt schopností přesunu velkého množství vojska a techniky.

3. Rusko si udrží námořní základnu a posílí její pozici.

4. Rusko bude efektivně rozkládat vztahy spojenců uvnitř NATO (především Turecka a USA).

5. Rusko chce posílit uprchlickou vlnu a rozložit EU (to je asi na prvním místě).

6. Na serveru Reuters teď přišli na to, že dalším důvodem je, že ruský zbrojní průmysl chce před světem propagovat svoje výrobky: letadla, drony, tanky, výstroj, výzbroj apod.

...

Financial Times se ve středu zabývaly ruskými privatizačními plány a kritizují je z mnoha důvodů. Na prodej mají být části podniků jako Ruské železnice, Aeroflot, Rosněfť apod. Vláda chce lepit díry v rozpočtu, místo aby se soustředila na restrukturalizaci ekonomiky. Prodávat chce, když je cena ropy patrně na dně. Prodávat chce jen části podniků, stát dává najevo, že si kontrolu ve většině podniků chce ponechat. Některé na prodej jsou dokonce předmětem mezinárodních sankcí.

Já bych dodal, že největší problém je historie vztahu k vlastnictví ze strany ruské vlády. Problém je dávný ruský vztah k vlastnictví (dneska je to u těbja, zítra je to u meňja), ale hlavně vztah nedávný. Když se vlastník znelíbí, sebere se mu to (Jukos, BP apod.).

...

Čtenáře Monitoru JM zvu na pondělní debatu, které se zúčastní i nová hvězda polské opozice Ryszard Petru.

Debata Jana Macháčka

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...

Zvolte jméno roku 2024 a vyhrajte Nutrilon a Hami v celkové hodnotě 130.000 Kč
Zvolte jméno roku 2024 a vyhrajte Nutrilon a Hami v celkové hodnotě 130.000 Kč

Každý týden můžete získat zajímavé balíčky od značek Nutrilon a Hami v celkové hodnotě 130.000 Kč. Hrajte s námi a získejte hlavní výhru, balíček s...