Přizpůsobení by ale mělo být symetrické s tím, že chronicky přebytkové a chronicky deficitní země se potkají někde uprostřed, což se neděje především kvůli nízké inflaci. Proto ECB zoufale potřebuje zvednout inflaci na cílená dvě procenta. Ideální by bylo, aby řecká inflace zůstala nízká, kolem nuly, a aby se německá inflace přiblížila čtyřem procentům. Německo by potřebovalo zvýšit výdaje ve státním a veřejném sektoru (mzdy a investice), snížit daně a povzbudit soukromý sektor.
Tomu ale brání německý ústavní dodatek, který nutí vlády předkládat vyrovnané rozpočty bez ohledu na ekonomický cyklus, nyní i navždy. To samozřejmě pomáhá předurčit délku a hloubku recese na jihu Evropy.
…
Ekonomická důvěra v eurozóně stoupla na nejvyšší úroveň za 3,5 roku, a je tedy zjevné, že co se důvěry týče, byznys neočekává, že by turbulence s Řeckem mohly nějak ohrozit eurozónu.
Již vícekrát jsem psal a přednášel o tom, že význam Řecka se má k jádru eurozóny asi podobně jako význam Portorika k jádru „dolarové zóny“. Je tu více podobností – slabý průmysl, slabý export a závislost na turistech a rekreantech. Stejně tak jsem upozorňoval na to, že karibský ostrov se svými dramatickými fiskálními potížemi nikdy nebude plnit hlavní stránky amerických a už vůbec ne světových médií.
Teď se to trochu mění, protože právě v přímém přenosu probíhající bankrot Portorika bude svým rozsahem o něco větší než nedávný bankrot Detroitu, což byl největší úpadek v americké municipální historii vůbec.
Portoriko má podobně jako Řecko dlouhou historii neefektivní administrativy, dlouhou historii slabého výběru daní, talentovanější a produktivnější část obyvatelstva z ostrova prchá.
Ostrovy mají 3,7 milionu obyvatel, 87 miliard dolarů dluhů, což je 23 000 dolarů dluhu na jednoho obyvatele.
Portoriko není stát, ale teritorium a je možné, že americká federální vláda bude muset nad ostrovy vyhlásit nějakou finanční nucenou správu, tedy podobný systém, který působil nad Washingtonem, D. C., v letech 1995 až 2001.
…
Olaf Storbeck píše na Reuters, že důvodem, proč tak málokdy dochází k úmrtím, je fakt, že bezpečnost letecké přepravy je tzv. iterativní proces (cyklický proces testování, opakování, zdokonalování). Aerolinie i výrobci odpovídají novými technologiemi i novými procesy, kdykoli nějaká nepředvídaná situace odhalí slabosti v bezpečnostní struktuře. Po neštěstí v Lockerbie byla představena nová opatření, například to, že zavazadlo bez doprovodu nesmí jít na palubu. Po 11. září byly posíleny dveře do kokpitu apod.
Potíž je v tom, že dobře zamýšlená opatření mohou mít někdy opačné konsekvence. V našem případě se zdá, že právě posílené dveře zabránily kapitánovi, aby se dostal včas zpátky do kokpitu.
I tak ale historie ukazuje, že se letecký průmysl umí poučit a poučí se i z lekce letu 4U9525 – a minimalizuje možnost, aby se něco takového někdy opakovalo.
