Ačkoli ve tvorbě Macy Gray byly blues i jazz vždy přítomny, proznívaly spíš kdesi hluboko pod povrchem a utápěly se v mixu soulu, funku, moderního rhythm and blues, popových melodií i elektronického tepu. Tak ji asi uslyšíme i 25. března příštího roku v Brně.
Na Stripped, jak název napovídá, svoje písničky od všech těchto nánosů skutečně svlékla do naha. Nenechala je ale bezbranné, jak je pánbu stvořil. Přizvala renomované kostyméry, aby jim navlékli nové apartní, na první dojem skromné, ale ve skutečnosti velmi inspirované obleky.
Těmi kostyméry jsou členové kvarteta jazzových hudebníků, z nichž tři, kytarista Russell Malone, trumpetista Wallace Roney a bubeník Ari Hoenig mají za sebou už relativně bohatou kariéru, basista Daryl Johns je hvězdou nastupující. Natáčelo se pouhé dva dny v brooklynském kostele, bez dotáček a střihů. Pro tento „posaz“ byly upraveny starší písničky Macy Gray (I Try nebo Sweet Baby), pár novinek a dvě cover verze, spíš zajímavá než výrazně dobrá Nothing Else Matters Metalliky a naopak nádherný Redemption Song Boba Marleyho.
Aby nedošlo k omylu: Macy Gray samozřejmě není a nikdy nebude v pravém slova smyslu jazzová zpěvačka, její styl projevu je jiný. A ona sama si to nepochybně také nemyslí. Ale v těchto komorních úpravách a na podkladu hry perfektních muzikantů dostává její zpěv nový, velmi příjemný rozměr. Milý „vedlejšák“.
