Ministerstvo pro lidská práva a menšiny jako ministerstvo prkotin

Nepřehledná řada lidí s bytovým problémem asi nevěří svým očím: proč ústřední správa pomáhá shánět bydlení jedné skupině lidí, a ne mně? Ministr to asi neví, takhle zbrklými akcemi ale pracuje na tom, aby veřejnost jeho ministerstvo pro lidská práva a menšiny začala považovat za ministerstvo prkotin.

Skeptici vždycky měli a vždycky budou mít tendenci v úřadech podobných tomu Kocábovu vidět fabriky sociálního inženýrství. Paušalizovat se ovšem nemá, a hlavně pokud jde o narovnávání šancí pro národnostní menšiny, záleží při posuzování účelnosti vždycky na konkrétní situaci. Ta která menšina mohla být dlouho diskrimovaná tak, že potřebnou ruku objektivně potřebuje. Riziko narovnávacího průmyslu ovšem spočívá v tom, že vzniklý úřad pro diskriminované menšiny si nakonec bude menšiny agresivně vyhledávat a třeba i vyrábět.

„Je na čase, aby občané začali ostatní vnímat ne podle toho, jak vypadají, ale podle toho, co za nimi stojí,“ prohlásil majitel domu v Truhlářské, kam se squateři stěhují. Jeho slova mají větší výpovědní hodnotu, než asi zamýšlel: to, co za nimi stojí, je byrokratický úřad, který zjevně ztratil ponětí o životě takzvaných obyčejných lidí. Tihle lidé mají volební právo a za tři měsíce dostanou šanci ho uplatnit. Bohužel se zdá, že Michaelu Kocábovi, vyslanému do vlády mizející Stranou zelených, to je jedno.