Pokud se prý totiž žáci naučí kriticky nahlížet na totalitní režimy, stanou se i do budoucna citlivější k omezování svobody a lidských práv. Ministerské doporučení je metodická pomůcka, kterou se ale školy nemusejí řídit.
"Cílem výuky o totalitních, nedemokratických režimech 20. století je pojmenování a pochopení příčin, které vedly k jejich nastolení, k jejich podpoře značnou částí obyvatel," uvedla Kopicová ve svém doporučení. To nyní putuje do všech základních a středních škol. Kromě objasnění historických příčin by měli učitelé přiblížit danou dobu třeba na osudu konkrétního člověka. Vysvětlit dopad tehdejších událostí může kantor i na příkladu ze svého regionu.
"Doporučení vychází z faktu, že výuce dějin druhé poloviny 20. století není na mnoha školách věnována dostatečná pozornost, a přitom mají z hlediska dnešního člověka a pochopení dnešního světa naprosto klíčový význam," sdělil ČTK Ondřej Gabriel z ministerstva školství. Vysvětlit dětem nedávné události, z nichž mnohé jsou dosud společensky ožehavé, se však musejí pedagogové naučit. Ministerstvo jim proto nabízí akreditované kurzy k výuce dějin 20. století. Další vzdělávání učitelů v této oblasti nabízí také třeba Ústav pro studium totalitních režimů nebo třeba Památník Terezín.
V praxi by pak hodina dějepisu mohla vypadat třeba tak, že učitel promítne žákům dobový dokument, například o zemědělské výrobě v socialistickém Československu. Na ukázce pak dětem vysvětlí, proč komunisté kladli takový důraz na zemědělství, jaký mělo rozkulačování dopad na život na venkově či jaký měla družstevní zemědělská výroba dopad na ekologii.
Vyučující by také měli využívat třeba dobové plakáty, reklamy nebo komiksy, doporučovány jsou i třídní výlety do muzeí, archivů a galerií. Výuka o nacismu a komunismu by měla prolínat i do jiných předmětů. Ministerstvo proto pedagogům doporučilo literární díla, která přinášejí různé úhly pohledu na danou dobu. Moderní německé dějiny může studentům přiblížit třeba Plechový bubínek od Günthera Grasse, nad Reportáží psanou na oprátce zase mohou žáci srovnávat nacistické a komunistické ideje.
Dobu komunismu mohou přiblížit i pamětníci pozvaní do hodin dějepisu, žáci se mohou zaměřit i na vlastní rodinnou historii a na to, jak se tato doba dotkla jejich nejbližších. Pro děti narozené v devadesátých letech totiž mohou vypadat dramatické události padesátých a šedesátých let nereálně a odtažitě.
Školská reforma, která na základních školách běží už třetím rokem a od září odstartovala i na gymnáziích a polovině středních škol, umožňuje učitelům upravit si výuku podle svého. Kantor se tak může třeba rozhodnout, že v dějepisu nebude věnovat tolik prostoru antice a středověku, o to důkladněji pak rozebere se žáky 20. století. Odborníci totiž dlouhodobě upozorňují, že mnoho škol stihlo při dodržování starých osnov dobrat látku třeba jen ke druhé světové válce.
Více se zaměřit na moderní dějiny a zasadit znalosti do dobových souvislostí doporučil kantorům i Výzkumný ústav pedagogický, pro učitele už navrhl metodiku.
