Soud také mimo jiné posílil zaměstnanecké rady, které budou moci fungovat i tam, kde již působí odborová organizace. Když se odboráři z různých svazů na jednom pracovišti navzájem nedohodnou, nemusí zaměstnavatel uzavírat kolektivní smlouvu s nejsilnější odborovou organizací.
"Jakékoliv zvýhodňování některých odborových organizací v rámci podniku nebo odvětví na úkor jiných je nepřípustné," uvedl soudce zpravodaj Vojen Güttler při zdůvodnění rozsudku. Úkolem rad je hlavně zajišťovat informovanost zaměstnanců. Odborům zůstává výlučná kompetence při kolektivním vyjednávání.
|
Jakékoliv zvýhodňování některých odborových organizací v rámci podniku nebo odvětví na úkor jiných je nepřípustné
Nižší jsou kontrolní kompetence odborů. Odboráři nadále nemohou zastavit výrobu, když se domnívají, že přístroje ohrožují život a zdraví zaměstnanců.
Zákoník práce, jímž se řídí pět milionů zaměstnanců a desítky tisíc zaměstnavatelů, prosadila před volbami v roce 2006 levice ve sněmovně i přes nesouhlas Senátu a veto prezidenta.
Poslanci nynějších vládních stran a pravicoví senátoři podali proti normě dva návrhy k Ústavnímu soudu, požadovali zrušení či změnu asi 30 ustanovení. Soud jich mění ale jedenáct. Nadále platí například to, že propuštění pracovníka musí podnik projednat s odbory.
Pravice označovala zákoník od počátku za "právní paskvil prvního řádu" a "ideový bič odborářů a ČSSD". Od počátku letošního roku některé údajné chyby odstranila vládní technická novela zákoníku. Zásadnější změny však exekutiva odkládala do rozhodnutí ústavních soudců.
Levice měla při prosazování zákoníku podporu Českomoravské konfederace odborových svazů. Zastánci normy mínili, že je to moderní předpis, který umožňuje větší smluvní volnost a zachovává nezbytnou ochranu zaměstnanců. Velké podniky většinou zastávaly názor, že zákon sníží konkurenceschopnost firem, zvýší náklady a poškodí ty, kteří shánějí práci.
