Problém není v samotném Paroubkovi, ale v hrozbě raket
Až se něco stane. Tak vyznívá nový postoj Jiřího Paroubka k americkému radaru v Brdech. Nejde teď o to, že lídr české opozice opět změnil názor - těsně před schůzkou s experty ve Washingtonu ještě tvrdil, že své odmítání stavby nezmění, a teď hovoří o podmínkách, za jakých ho „modifikuje“. Jen hlupák nemění své názory, zní patřičné krédo ČSSD a její bývalé hvězdy. Teď jde ale o skutečný problém. Tento stát má vládu, která se chce zapojit do americké protiraketové obrany, a opozici, která to v zásadě nechce. Co s tím? Kompromis se tu zdá nemožný, ač by byl nanejvýš žádoucí. Problém totiž nespočívá v tom, zda a jak rychle mění své názory Paroubek, ale v tom, co bude mít Západ - včetně Česka -v ruce, „až se něco stane“.
Právě s tímto vyčkávacím závěrem odjel Paroubek z Washingtonu. Zkusme si představit, jak by vypadaly různé varianty obrany v okamžiku, kdy „se něco stane“. Podle jestřábů z USA by u nás již stál funkční radar, který zprávu předá protiraketám v Polsku. Podle nedávné kompromisní nabídky amerického ministra Roberta Gatese by u nás - za ruského dozoru - již stál neaktivní radar, který by byl právě v té chvíli aktivován. Podle Paroubka bychom ale právě v té chvíli radar teprve začali stavět. To už je fuk, že podle takového Lubomíra Zaorálka, spoléhajícího na struktury EU, bychom na tom byli ještě hůře - o stavbě radaru bychom teprve začali uvažovat. „Ruský“ charakter Gatesovy nabídky u nás vzbudil nevoli, ale v případě naléhavosti bychom si ještě mohli děkovat, kdyby ji česká opozice nepodrážela.
A kdy že „se to“ vlastně může stát? Ne za pár let, odhaduje Paroubek, ale za nějakých sedm až deset let prý bude mít Írán účinné balistické rakety. Zajímavé. Šéf Mezinárodní agentury pro atomovou energii Baradej tvrdí, že Íránu zbývá tři až osm let k výrobě vlastní jaderné bomby. Ahmadínežád vzápětí prohlašuje, že íránský jaderný program je nezadržitelný. Nevidí tu Paroubek své kýžené „to“? Pak se může na internetu poučit o balistické raketě Šaháb 3: dostřelí až na Balkán. Že informace o zbraních přehánějí? V lecčems jistě ano, ale proč Teherán stále hovoří tak agresivně? Raději se pojistěme radarem.
Čtěte „Paroubek: Radar...“ na str. 2
