LN: Sbíráte jednu cenu za druhou, jezdíte na mezinárodní festivaly. Jak se cítíte ve svém novém životě?
Byla jsem zvyklá na svůj klid a na začátku jsem si říkala: „Co to je, tohle?“ Je to pro mě úplně nové. Nikdy jsem se nedostala do takového prostředí. Potkávám se se známými lidmi a musím říct, že si to opravdu hodně užívám.
LN: Je to skok, z romských zábav na předávání Českých lvů. Není pro vás to prostředí přece jen trochu škrobené?
Určitě je to něco jiného, ale je to příjemné. Můžu se podívat, jak se baví lidi jinde, než u nás. Zatím se mi to zdá být fajn.
LN: Všechno je růžové?
Teď to je všechno růžové, ale říkala jsem zrovna mámě: „Uvidíme, jak dlouho to bude růžové.“
LN: Jak jste žila předtím, než si vás na romské zábavě vyhlédl režisér filmu Cesta ven Petr Václav a oslovil vás?
Dělala jsem prodavačku. Pak jsem nastoupila na mateřskou, měla jsem v té době i přítele, se kterým jsem žila čtyři roky. Vztah se nám ale zkomplikoval a já jsem od něj s dcerou odešla. Hned na to jsem potkala Petra Václava. A začal mi nový život.
LN: Uvědomujete si, že se můžete stát vzorem pro spoustu mladých Romů?
Určitě. Teď jsme potkali malé dítě a to mi říkalo: „Teto, já jsem tě viděl v televizi. Já taky budu jednou v televizi jako ty.“ A to mě těší, mám z toho radost.
LN: Cítíte zodpovědnost?
Cítím. Říká mi to hodně lidí, že můžu být vzorem pro ostatní Romy. A uvědomuju si, že svým způsobem Romy reprezentuju a těší mě, když mi někdo řekne, že nejsem žádná pitomá holka, která neumí mluvit. A jsou rádi, že umím mluvit a mají z toho velkou radost. Lidi mi věří, to mě těší.
LN: Kdybyste mohla Romům něco říct, co by to bylo?
Romské děti mají často velké nadání, měly by se mu věnovat a rozvíjet ho. A na každém záleží, jak si svoji životní cestu udělá. Romové by měli přijmout zodpovědnost, protože každý jsme zodpovědný sám za sebe. A nevymlouvat se na to, že nejde najít práci a makat. Jde to, je to někdy hodně těžký, ale musejí hledat způsob, tu svoji cestu.
LN: Změnila jste se za poslední měsíce?
Já si myslím, že jsem pořád stejná a nějak extra jsem se nezměnila.
LN: Jste na sebe hrdá?
Určitě jo. Tím, že jsem neherečka a převzala jsem čtvrtou cenu. Je to krásný pocit.
LN: Zvedlo se vám sebevědomí?
Ani ne. Pořád z toho mám srandu.
Celý rozhovor s Klaudií Dudovou o nenávisti, poctivém životě a o tom, že co řeknou rodiče, to je svaté, si přečtěte v magazínu Pátek LN, který vychází 6. března.
V MAGAZÍNU TAKÉ NAJDETE:
|
