Náměstí Míru: Zranění z bitvy, která nebyla

Album Náměstí Míru vyšlo na sklonku roku a je už slavné. Stalo se jedním z nejvřeleji přijatých titulů nezávislé české scény za poslední rok. Měla na tom jistě podíl historie Martina Hůly, který Bonuse stvořil jako další z řady svých alter eg.

Bonusova domovská scéna představovaná muzikantskou a promotérskou skupinou Silver Rocket má svou váhu. Když naplno nastoupil internet, měli Silver Rocket zkušenost z předchozích let s hardcorovou „do it yourself“ scénou. O to snáz vystihli ducha generačně mladší nezávislosti, jež vykvetla v online prostředí. Elektronika časem dostihla i Hůlovu muziku: nejdřív v kapele Sporto, dnes jako plastický, detailní zvuk pod rapem a zpěvem Bonuse.

Bonus se uvedl rozčileně vyzývavým albem Konec civilizace (2009). Rekapituloval na něm zmatek v konzumní společnosti i uvnitř sebe a zkratkovitě, ale s autentickým ajfrem viděl viset ve vzduchu konflikt, snad revoluci. Byl to vzácný otisk politického vědomí v dnešní české muzice.

Vzrušeně zadýchaná dikce sugerující osobní angažovanost je i na druhém albu, po naštvaném vyhrnování rukávů se však dostavilo vyznání skrze obšírně vyslovené: „Nevím.“

Nezávislost pro začátečníky

Dvojdomý zvuk kombinující strunné „písničkářské“ nástroje s beaty se dobře hodí k albu, jehož hip hop je měkký a intimně sebeodhalující. Bonus mluví o zklamání generace svého otce („kolik let už vlastně známe chuť svobody / a teď se mu chce zvracet / když slyší cinkat klíče“), je zpruzený z pasivity generace vlastní, stýská si nad vztahy i nad životní bilancí.

Klíčovým pojmem je zranitelnost: na prvním albu se Bonus chystal do bitvy, na druhém počítá zranění, aniž by do nějaké došel. Nemusíme ani slyšet emotivní housle v lítostivém rekviem za přátelstvím To neni a je to zřejmé: Náměstí Míru je nejromantičtější hiphopové album, jaké kdy u nás kdo natočil.

Když pročítáme nadšené ohlasy alba, hodně publicistů a píšících fanoušků akcentuje jednu věc: vděčnost, že se české scéně dostalo někoho jako Bonuse („Lidí jako on bychom potřebovali víc,“ čteme např. na Aktuálně.cz). Z výroků už ale není jasné, co přesně je předmětem vděku. Zdá se, že Bonus je přijímán jako autorita ze střední generace, která už si s nezávislou kulturou něco odžila, nenechá se koupit, navíc naviguje svou hudbu ke generačně mladším elektronickým trendům.

Obsahu na Náměstí Míru ovšem vévodí něco jiného než názory: a sice romantický pocit vlastní rozporuplnosti. Ať už Bonus sebepochybuje, mluví o krásně drzých dívkách (Že budu šťastnej) nebo vzpomíná na teenagerovské rebelství (Jak málo nám stačilo), všechno je tu zalito emotivní omáčkou, která stírá hranici mezi ironií a důkladným sebeprožíváním.

Publikum, zvláště to mladší, si s vědomím Bonusovy historie může - se zmíněným vděkem - říct: „Tak tohle je ten underground, tohle je ta proklamovaná nekompromisní nezávislost?“ A s ulehčením přijme participaci na sdělení hlubokém asi jako expozice na Designbloku. Snadné, vlastně mainstreamové sdělení se tu podává v nezávislém balení, což je z hlediska věrohodnosti dnes nedocenitelné.

Divné století 2.0

Není potom divu, že Náměstí Míru figuruje v nominacích cen Apollo: dekorativní příjemnost a absolutní nenáročnost na posluchače je tu zřejmá. Okruh muzikantů ze Silver Rocket může slavit: ještě nikdy neměl tak široké publikum, ještě nikdy se tak nestrefil do mainstreamového vkusu. Publikum, které nově přibylo, je mladší a víc dívčí; otázkou je, zda s proměnou neubyl leckdo ze staršího publika, pro něhož popový vývoj Bonuse zadusil syrovost a pořádný názor. Ten posun se podobá úspěšnému albu Divné století, na němž Nohavica přestal být autorským songwriterem a stal se součástí popové sféry.

Každý kritik téhle desky může vypadat jako nedovtipa, který jde s křížkem po funuse: vždyť Bonus všechno důvtipně předjal, když sám na albu láteří, že se na nic pořádného nezmůže. Takové prohlášení zní vždycky alibisticky. Ale možná se v něm poctivě odráží osobní váhání, zda se by celému tomu hiphopovému sebezpytování na veřejnosti Bonusova parta ještě před pár lety nevysmála na své vyhlášené webové stránce Inkvizice.