Kyjev minulý týden oznámil, že mu Ruská federace vyhrožovala jadernými zbraněmi. „Pokud nedokážeme ubránit Ukrajinu, budeme nuceni vrátit se k vytvoření (jaderné) zbraně, která nás před Ruskem ubrání,“ prohlásil ukrajinský ministr obrany Valerij Heletej. Vzápětí však přispěchal s ujištěním, že výroba atomové bomby nyní není na pořadu dne. Ruští vojenští analytici v médiích obratem varovali, že Ukrajina může mít jadernou zbraň do deseti let.
Lidovky.cz: Podle ruských expertů má Ukrajina „značný potenciál“ k výrobě jaderné zbraně. Mají pravdu?
Ukrajina a atomové zbraně, to je velké téma už od vyhlášení nezávislosti země (24. srpna 1991, pozn. red.). V sovětské éře byla Ukrajina centrem jaderného průmyslu, 70 % sovětských mezikontinentálních balistických raket bylo vyrobeno v Dněpropetrovsku. Svého jaderného arzenálu se však Kyjev vzdal v roce 1994 podpisem Budapešťského memoranda, a to výměnou za garanci suverenity a nedotknutelnosti svého území. Jenže letos jeden z garantů svůj závazek svévolně porušil. Rusko svým postupem v ukrajinské krizi a anexí Krymu dokázalo, že si z daného slibu nic nedělá. Co se jaderného potenciálu Ukrajiny týče: v okolí města Žovti Vody se nachází jedno z nejbohatších nalezišť uranové rudy vůbec. Toto území je navíc součástí Dněpropetrovské oblasti, tudíž mimo válečnou zónu a k dispozici Kyjevu. Na Ukrajině funguje také asi dvacítka výzkumných institutů zabývajících se jádrem (dědictví černobylské katastrofy) a patnáct jaderných reaktorů. Přibližně 50 % elektrické energie vyrábějí atomové elektrárny, což je jedno z nejvyšších čísel na světě.
Žovti Vody
Lidovky.cz: Ovšem jaderná zbraň není elektřina...
„Špinavá bomba“, tedy konvenční výbušniny s radioaktivní příměsí, může být skutečně hotová během pár dnů, v tom mají Rusové pravdu. Takový typ zbraně však není příliš účinný. Pokud by se Ukrajina rozhodla vyrobit plnohodnotnou atomovou bombu, má před sebou nelehký úkol. V souladu s Budapešťským memorandem totiž zničila veškerou infrastrukturu, kterou by k tomu potřebovala. Nemá žádný obohacený uran ani výbavu k jeho výrobě či výrobě hlavic, nemá kde případnou zbraň otestovat. Aspoň prozatím. Ty řeči o jaderných zbraních bych chápal spíš jako politické proklamace, snahu ovlivnit stávající situaci silovou rétorikou. Ze strany Kyjeva může jít také o jistý signál Západu.
Lidovky.cz: V jakém smyslu?
Jsme zpět u Budapešťského memoranda. Jeho porušení ohrožuje nejen Ukrajinu, ale celý systém mezinárodní bezpečnosti. I ve 21. století považují mnozí jaderné zbraně za bezpečnostní záruku. Když si nějaká země za pár let řekne, že si svou územní integritu a suverenitu pojistí atomovou bombou a mezinárodní společenství se ji pokusí odradit s tím, že se samo stane garantem, může tato země namítnout: podívejte se, jak to dopadlo s dohodou z Budapešti. Ukrajinská vláda to dobře ví a ve vyjednávání se Západem toho využívá. Každopádně osobně si myslím, že jaderná zbraň není pro Ukrajinu ta správná cesta. Už z toho důvodu, že by tím šla proti strategickým zájmům systému, jehož chce být součástí. V mých očích je NATO rozhodně lepším garantem bezpečnosti než atomová bomba.
Stvrzení spojenectví. Ukrajinský prezident Petro Porošenko (vlevo) s šéfem...
Lidovky.cz: NATO nepřestává Kyjev ujišťovat o své podpoře. „Ukrajinu neopustíme,“ připomněl nedávno Barack Obama. Jak hodnotíte kroky Západu vy?
Západ podle mě dělá maximum, které ve stávajícím rozložení sil může. Jistě, můžeme říct, že nebyl dostatečně aktivní, že se zdržel vojenské podpory či intervence. Jenže teď už se nepohybujeme v hypotézách o jaderných zbraních, ale v realitě. Já jsem realista, a zcela upřímně: část viny leží na bedrech Ukrajiny, respektive jejích politiků. Během 23 let nezávislosti neusilovali o vytvoření žádného skutečného spojenectví, místo toho to hráli na spoustu různých stran.
Lidovky.cz: Houpačková politika?
To ani není houpačka, jako spíš snaha být ve stejnou dobu na mnoha různých místech. Výsledek je, že mezinárodním vztahům Ukrajiny dominovala nedůvěra. Nová vláda se to pokouší změnit, ale nemá to jednoduché. To jsou skutečnosti, které si hodně Ukrajinců neumí připustit. Proč nám nikdo nepomůže? stěžují si. Zkrátka proto, že ani Ukrajina nikomu nepomáhala. Nechceme do NATO, tvrdili politici, protože bychom se museli účastnit nějakého konfliktu bůhvíkde, který se nás nijak netýká a neneseme za něj žádnou zodpovědnost. Pro debatu o pomoci představuje tenhle psychologický rámec obrovskou zátěž. Ale zpátky k Západu – jeho kroky jsou účinné. Sankce jsou účinné. V kruzích blízkých Putinovi vyvolaly značnou nejistotu a obavy o budoucnost, byť to na první pohled nemusí být zřejmé.
PSALI JSME: |
Lidovky.cz: Zabýváte se vojenskou problematikou. Co může Západ pro Ukrajinu udělat po vojenské stránce?
Budeme-li se bavit o možné vojenské pomoci, musíme na samém začátku konstatovat, že po stránce těžké vojenské techniky mohou evropské země Ukrajině nabídnout jen málo. Po skončení studené války začaly peníze EU určené na obranu proudit jinam, směrem k výrobě sofistikovaných technologií. Ukrajina teď potřebuje právě ty. Využila by například moderní protitankové systémy, jež by v rukou menších speciálních týmů byly velmi účinné. Nesmírně důležití jsou i moderním způsobem uvažující důstojníci, kteří vědí, že bojiště 21. století je jiné než to z druhé světové nebo studené války. V tomto ohledu by Západ mohl pomoci vysláním vojenských poradců. Zajímavé - a nejspíš velmi účinné - by bylo, kdyby hrál na strunu společného jazyka a mentality a rekrutoval tyto mentory z řad aktivních, nebo ještě lépe už vysloužilých důstojníků náležejících k početné ukrajinské diaspoře.
Ukrajinští vojáci.
Lidovky.cz: Jak nahlížíte na příměří vyhlášené na základě dohod z Minsku? Řešení, nebo pouhý odklad války?
Příměří bylo především zoufale třeba: situace byla katastrofální, umíraly stovky lidí. To, k čemu nakonec povede, je otázka. Jisté je, že ukrajinská vláda klid zbraní nutně potřebuje kvůli nadcházejícím parlamentním volbám, jež plánuje na 26. října. Příměří také využívá k horečnému navazování kontaktů a spojeneckých vazeb, prakticky každý den s někým jedná. Připomínám rovněž, že NATO na svém nedávném summitu udělilo veškerým svým členským zemím povolení poskytnout Ukrajině zbraně. K EU bych pak rád podotkl, že na dojednání příměří má velkou zásluhu. Důvody jsou podle mě zřejmé: bojí se, že se Putin nezastaví na Donbasu.
ČTĚTE TAKÉ: |
Lidovky.cz: Sdílíte její obavy?
Stačí si promítnout stávající Putinovu sféru vlivu, tedy ty samozvané lidové republiky (Doněcká lidová republika a Luhanská lidová republika, pozn. red.), na celkovou mapu Ukrajiny, a máte odpověď. Tak malé území nemůže Rusko považovat za vítězství.
Lidovky.cz: Jak tedy odhadujete další kroky Moskvy?
Dohoda se separatisty a zvláštní režim v jimi ovládaných oblastech by teoreticky mohly přinést mír a stabilitu. Ale realita může být úplně jiná. Nezapomínejme, že separatisté nejsou jednotní, jedná se o různé frakce s odlišnými názory a vzájemnými spory, na daném území se navíc pohybují banditské zločinecké skupinky, žijí tam také kozáci, kteří mají své vlastní zájmy... Kyjev především potřebuje, aby příměří vydrželo i po volbách, minimálně měsíc, protože musí být sestavena nová vláda. A pak čeká Ukrajinu velmi těžká zima. Rusko toho podle mě využije a změní taktiku. Očekávám, že aspoň zčásti upustí od vojenského nátlaku a nahradí ho pákami v podobě energetických zdrojů.
MYCHAJLO SAMUS Mychajlo Samus je ukrajinský vojenský analytik a novinář. Je redaktorem časopisu Defense Express, kromě něj publikuje v řadě dalších periodik. Působil rovněž jako zástupce ředitele a koordinátor v neziskové organizace CACDS. |
