NEJ HITY: Vraťte mi nepřítele, volal Dědeček

„Tahle skladba vznikla jako reakce na perestrojku. Lidi tenkrát nadšeně oslavovali uvolnění politicko-společenské situace a mně spílali: Jak můžete tak ošklivě mluvit o božském Gorbym? Jenomže já už jsem jedno očišťování komunismu zažil a na rozdíl od osmašedesátého jsem tentokrát ničemu takovému nevěřil. Copak sovětská válka v Afghánistánu byla pouhé vojenské cvičení, při kterém se střílelo slepými náboji?! A co sovětský spisovatel a disident Anatolij Marčenko? Zemřel na následky hladovky 8. prosince 1986 ve věznici Čistopolu – za vlády Michaila Gorbačova! Takže nebyl nejmenší důvod si něco namlouvat – tenhle generální tajemník KSSS byl stejný bolševik a odporný hajzl jako celé vedení SSSR!“ soudí karlovarský rodák, absolvent Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a FAMU, písničkář a předseda Českého centra Mezinárodního PEN klubu.

(Video k Vraťte mi nepřítele neexistuje, proto jsme zařadili podobnou písničku Proč je tolik lampasáků z roku 1987)

S odstupem let označuje tenhle protestsong za zoufalý dobový výkřik: „Tenkrát se začaly dít divné věci: sovětští generálové lítali na pozorování do USA a američtí generálové se procházeli po Rudém náměstí, Dopravní podnik hlavního města Prahy se najednou stal koncernovým podnikem, byly povoleny a taky se objevovaly syndikáty, kartely a trusty. A já si přál, ať je svět opět černobílý, ať jsou bolševici zase bolševiky, ať jsou těmi sviněmi, jakými byli v padesátých letech, a nikoliv podnikateli!“ Bláhové přání, jak ukázala budoucnost a dosvědčuje přítomnost.

„Vraťte mi nepřítele / a jděte do háje / a jděte do háje!“ zněl od začátku jednoduchý refrén skladby. Není divu, že v listopadovém čase roku 1989 dostala píseň zcela jiný nádech – lidé se při jejím poslechu smáli, někteří nadšeně tleskali. Znali Dědečkovu tehdy velice populární písničku Už jde rudoch od válu; věděli, jak to myslí. Obě písně se staly sametovými hity, obě se vryly – nejprve lidem do paměti, v roce 1990 pak i do vinylových drážek. Singl dostal název Vraťte nám nepřítele, o druhou stranu se Jiří Dědeček podělil s mnohaletým přítelem Janem Burianem, který na ni zaznamenal Píseň strašlivou o tom velkém dialogu...

„To je moje dětství – ostražité, bdělé / s ohněm v srdci, na rtech s písničkou / umím nenávidět třídní nepřátele / jejich přisluhovače a lokaje. / Vraťte mi nepřítele / a jděte do háje / anebo do prdele!“ končí píseň, která přežila období perestrojky, jež socialismus od základů změnilo v kapitalismus. V roce 1990 se zdálo, že se zánikem komunistického režimu zanikne i tahle skladba. Vždyť kdo by dnes ještě naslouchal slovům: „Miloval jsem vroucně stránky Dikobrazu / kde se zesměšňoval kapitalista / zpod cylindru šilhal po Sovětském svazu / v potměšilé tlamě doutník žmoulaje. / Hrávávali jsme si na narušitele / naše pískoviště páchla diverzí / popravili jsme ho, i když plakal v cele / že už, piky-piky, s námi nehraje...“

A co teprve verše připomínající nenáviděnou nadvládu SSSR nad Československem i na ledové ploše? Kdo by si v dnešní době, kdy český tým dokáže na jednom mistrovství světa porazit Sbornou hned dvakrát a Jaromír Jágr dává v Kontinentální hokejové lize góly za profesionální ruský tým Avangard Omsk, ještě notoval: „Ó, Sovětský svaze, hokejový králi / jak mám zapomenout na ten rudý dres / už tě pošpinili profesionály / už je klidně pouštěj na ty turnaje...“

Navzdory zdánlivé poplatnosti době však minulost tuhle píseň nezprivatizovala. „Pořád ještě ji mám ve svém repertoáru, dodnes ji občas lidé chtějí slyšet. Ale v současné době už ji musím uvádět s komentářem. Obyčejně říkávám: ‚Tahle písnička byla otevřeným dopisem válečnému zločinci, masovému vrahovi a nositeli Nobelovy ceny za mír Michailu Gorbačovovi!‘ Obávám se totiž, že bez vysvětlení by při jejím poslechu mohl snadno vzniknout dojem, že se jedná o aktuální výtvor člověka, který nostalgicky vzdychá po starých komunistických časech. A to bych tedy velice nerad!“ ?