Mezi stany uprchlického tábora Šaríja v iráckém Kurdistánu pobíhají a výskají desítky dětí. Mahmúdova malá dcerka mezi nimi není; sedí u otce, který v dlaních drží její ruku a lehce ji hladí. Vedle Mahmúda jsou i jeho rodiče a manželka Alham, jež chová v náručí jejich nejmladšího, teprve devítiměsíčního potomka. Rodina jako by nemohla uvěřit, že je znovu pohromadě. Není divu: štastnému konci jejich příběhu předcházelo bolestných osm měsíců odloučení a nepřetržitého strachu, popsali reportérce stanice CNN. (Jména členů rodiny byla CNN změněna, pozn. red.)
Buď islám, nebo kulka
Islamisté zabili v Iráku 500 jezídů. Pohřbili je zaživa. 300 žen unesli |
Alham a Mahmúd pocházejí ze severoiráckého Sindžáru, jehož se na začátku loňského srpna zmocnilo extremistické hnutí Islámský stát. Sunnitští radikálové rozpoutali v dobytém městě a jeho okolí nemilosrdný teror, zaměřený proti tamním „nevěřícím“, neboli většinové jezídské populaci. Během pouhých několika dní povraždili minimálně stovky jezídských civilistů, další zotročili. (S ohledem na alarmující bezpečnostní situaci v regionu nejsou přesná čísla dosud k dispozici a je otázkou, zda vůbec kdy budou. OSN však odhaduje, že o život přišlo až 5000 jezídů a další tisíce jezídských žen se staly obětí sexuálního otroctví, pozn. red.) Právě sindžárský masakr se stal roznětkou mezinárodní letecké ofenzivy proti Islámskému státu, kterou koaliční síly pod vedením USA zahájily 8. srpna.
‚Nikdo nechce patnáctiletou bez zubů.‘ Džihádisté si dělí otrokyně |
Když džihádisté vtrhli do čtvrti Mahmúda a Alham, Mahmúd byl zrovna mimo domov, vyřizoval nutné pochůzky. Zbytek rodiny - Alham, jejich tři malé děti a Mahmúdovi rodiče -- však ozbrojeným radikálům neunikl. Spolu s dalšími stovkami tamních obyvatel. Muži dostali na výběr: konverze k islámu, nebo kulka. Mladé ženy, včetně sotva desetiletých dívek, islamisté odvlekli stranou. Alham tvrdí, že nejhorší byly výkřiky a pláč unášených žen - ani po osmi měsících je nemůže vyhnat z hlavy.
Ji samotnou zachránila před stejným osudem trojice jejích dětí, především nejmladší, sotva měsíc staré miminko. Jako kojící matka se Alham pro sexuální otroctví nehodila, v očích radikálů byla prý nečistá. Pracovat však mohla.
Uprchlíky utýrali
„Namířili na nás zbraně a vzali nám telefony, šperky, peníze... Pak nás donutili nastoupit do nákladních aut,“ líčí Alham. Zajaté jezídy ze Sindžáru extremisté nejprve internovali v nedalekém městě Tal Afar, v budově tamní školy, kterou přetvořili na věznici. Odtud začali zajatce rozvážet do liduprázdných vesnic v severním Iráku, jejichž původní obyvatelé uprchli ve strachu z blížících se džihádistů. O opuštěná pole a stáda se teď museli začít starat jezídští otroci.
Alham a její příbuzní skončili v kdysi šíitské obci. Z dříve obyčejné vesničky se pod knutou Islámského státu stala přísně střežená věznice, kde sebemenší provinění následoval krutý trest. Zajatci často přemýšleli o útěku, ale uniknout neustálému dohledu ozbrojených radikálů bylo velmi obtížné. Dva muži se o to přesto pokusili, vzpomíná Alham. Strážci je brzy dopadli a před očima ostatních zajatců utýrali k smrti, načež jejich těla hodili do příkopu s přísným zákazem je pohřbít.
Jezídové na útěku před radikály (grafika ze srpna 2014).
Jednoho dne radikálové oddělili starší zajatce a odvezli je neznámo kam, včetně Mahmúdových rodičů. Strach, který Alham svíral už od začátku srpna, ještě vzrostl. „Nevěděli jsme, kam je odvážejí, ale mysleli jsme si, že příště přijdeme na řadu my. Rozhodli jsme se riskovat a utéct - buď přežijeme, nebo ne,“ popisuje Alham.
Shledání v Šaríji
Na útěk se vydali o půlnoci: Alham, její děti a skupinka dalších zajatců. Věděli, že v bezpečí budou teprve za hranicemi oblastí ovládaných džihádisty, proto mířili do autonomního Kurdistánu, na území pod kontrolou kurdských úřadů a ozbrojených sil pešmergů. (Kurdští pešmergové v druhé polovině prosince vytlačily Islámský stát i ze Sindžáru, pozn. red.)
Alham se celou noc bála, že se její miminko rozpláče a prozradí je. Uprchlíkům však přálo štěstí a po obtížné cestě se jim podařilo dostat do bezpečí tábora Šaríja, obrovského centra pro běžence, jehož stany nabízejí dočasný příbytek desítkám tisíc lidí. Většinu z nich tvoří právě jezídi z oblasti Sindžáru, kteří v něm už půl roku nacházejí útočiště.
Jezídové tábořící před uprchlickým táborem.
Pomoc tamních humanitárních pracovníků vyhledal krátce po otevření Šaríji také Mahmúd, zdrcený obavami o svou zmizelou rodinu. Po dlouhých osmi měsících se konečně dočkal: Alham i děti dorazily do tábora. Euforii z opětovného shledání ještě umocnily následující dny, kdy se v uprchlickém centru objevili také Mahmúdovi rodiče, které džihádisté spolu s dalšími 215 jezídy propustili na začátku dubna.
Proč Islámský stát některé své starší či nemocné zajatce propouští, není zcela jasné. Respektive: přestože se množí dohady, oficiální vysvětlení chybí. „Nevěděli jsme, co s námi chtějí dělat, jestli nás povraždí... Jen nás převáželi sem a tam,“ řekl CNN Mahmúdův otec.
Painful Story "Fleeing ISIS terror: A #Yazidi family's horrifying tale http://t.co/ukCiGV7X4h If we wr living in the Stone Age via @arwaCNN"
— Veengas (@VeengasJ) 13. Duben 2015
