Benešovské oslavy se po listopadu staly demonstrací naší virtuální slávy. Dominují jim různé směšné stejnokroje (za všechny zmíním ty sokolské, s brky za čepicí) a plejáda našich čelných politiků, kteří si za falešnou měnu virtuální dějinné slávy kupují přední místa na žebříčcích popularity.
Tentokrát dominovali český prezident a premiér. Oba se škorpili ve věci EU, ale to není podstatné: zároveň se totiž oba se shodli, že oslavenec byl velký státník. Jistě, dělal prý chyby, ale ty by dělal každý, kdo by dělal totéž, co dělal on. Nemluvme o nich.
Další komentáře Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz.
Oslavujeme teď šikovného politického pleticháře, který se ve svých výpočtech dvakrát spletl. Místo spravedlnosti a slušnosti dával přednost silným strýčkům. První strýček, Francie, ve skutečnosti bohužel silný nebyl a v rozhodující chvíli nás upustil Hitlerovi do rypáku. Druhý, naši slovanští bratři z východu a jejich vůdce Josef Vissarionovič byli naopak silní až moc a bez problémů nás sežrali sami.
Kromě toho se Benešovi podařilo nás znepřátelit se všemi našimi sousedy (jistě, i sousedé na tom mají svůj podíl viny, ale my a Beneš taky) a za války a po ní vymyslil a spustil účtování s nacismem nacistickými prostředky.
Nebylo mu to nic platné: když si umazal ruce od krve a zradil všechny, co se zradit dali, byl ruskými mocipány odkopnut do koutka jako nepotřebná hračka.
Hanba jeho památce.
