Svých zkušeností se Sibaiová snaží využít v tuzemsku šířením osvěty o syrském konfliktu ve spolupráci s neziskovými organizacemi. Její rodina si totiž za režimu Asada i jeho otce zažila své. „Mému otci například víckrát někdo střelil do auta, za jízdy i do zaparkovaného, když se k němu vracel,“ vysvětluje Sibaiová, jak to v Homsu chodilo na začátku revoluce.
Lidovky.cz: Jaké má Sýrie vyhlídky do budoucna?
Pro mě je rozhodně nepředstavitelné, že by mohl Asad dál vládnout. To by znamenalo, že všichni lidé, kteří odtud utekli, se prostě nevrátí. Komu chce vládnout? I když jemu stačí, aby Syřanů bylo 10 milionů, jako když se dostal k vládě jeho otec. Těch dalších 20 mu chybět nebude. Strašně těžko se ale odhaduje, jak to dopadne. I když ovládl Aleppo, syrská svobodná armáda i další povstalecké skupiny ještě ovládají různé oblasti, je tam pořád Islámský stát, který vždy využívá bojů někde jinde, aby udeřil jako nedávno v Palmýře.
Lidovky.cz: Takže to bude zřejmě trvat ještě dlouho...
Určitě, protože není mezinárodní vůle to ukončit. Asad není schopný sám udržet moc nad celou Sýrií. Potřebuje žoldáky ze zahraničí, aby se udržel alespoň ve městech. Nedokážu si představit, že by mezinárodní společenství bylo schopné s válečným zločincem znovu jednat jako s prezidentem státu. To by byl nebezpečný precedens. Ale řešení nevidím. Navíc nikdo neví, jak bude jednat Donald Trump jako prezident USA.
Lidovky.cz: Máte nějaké známé, kteří vydrželi v Aleppu až do konce?
Znám většinou lidi ze západní části, nebo takové, kteří z Aleppa včas odjeli.
Lidovky.cz: Ale předpokládám, že ten vývoj v Sýrii bedlivě sledujete. Jak dopadli lidé, kteří odmítli z východního Aleppa odejít?
Podle toho, o čem tamní aktivisté informovali, největší problémy způsobovaly milice, které Asad přitáhl ze zahraničí. Ty dělaly největší zločiny.
Lidovky.cz: Myslíte šíitské oddíly například z Íránu?
To, že jsou šíitské, je nedefinuje. Reprezentují šíity asi tak jako Islámský stát reprezentuje sunnity. Je to zneužití náboženství pro politické účely.
Lidovky.cz: Jsou obavy, že mohlo docházet k válečným zločinům, oprávněné?
Jsou. Mohu to říct na základě toho, co se dělo v Homsu, co tam moje rodina před lety viděla a zažila. V obklíčených čtvrtích, kam vtrhly armádní jednotky, docházelo k hromadnému vyvražďování, znásilňování, rabování. To má v arabštině dokonce zvláštní slovo „táfíš“, které používají Asadovci. Znamená v podstatě „kořistění“, které považují za své právo, obzvlášť ve čtvrtích ovládaných povstalci.
Mohutný výbuch na severu Sýrie zabil nejméně 43 lidí |
Lidovky.cz: Týkalo se to i žen a dětí?
Nejčastěji se stávalo, že oddělovali muže od žen, muže zabíjeli a ženy znásilnili. Ale někdy vyvražďovali celé rodiny.
Lidovky.cz: Lidé na sociálních sítích se často divili tomu, že aktivisté byli schopní z Aleppa posílat videovzkazy a komunikovat na sociálních sítích. Jak to mají lidé vzhledem k válkou poničené infrastruktuře třeba s elektrickým proudem? Neodstřihával Asad například v Homsu elektřinu v době obklíčení?
V Sýrii už od osmdesátých let pravidelně vypínali proud. Obrovská spousta domácností, nemocnic nebo obchodů měla soukromé generátory na naftu. Ačkoliv jejich použití je v obklíčených oblastech také omezené. Předpokládám, že i ve čtvrtích bez elektrické infrastruktury nějaké dosud zůstaly. A dočasně třeba na hodinu je mohli lidé používat.
Lidovky.cz: Čím vláda odůvodňovala tato opatření?
Že šetří, protože musí bojovat proti imperialismu a kapitalismu. Že byli jediní, kdo se stavěli izraelské agresi a bojovali. I když ve skutečnosti nebojovali třeba 40 let.
Lidovky.cz: Jaké vlastně bylo dětství za Asadova režimu?
Všichni jsme věděli, že nesmíme mluvit proti vládě, nebo o politice vůbec. Dětské kamarádství na život a na smrt bylo, když jsme si pošeptali, že nemáme rádi prezidenta, nejvyšší projev důvěry. Kdyby na školním sešitu děti nakreslily všudypřítomnému Asadově portrétu vousy, tatínka a maminku mohli zavřít. To věděli i prvňáčci.
  |
Lidovky.cz: A při dospívání, či při přihlášce na univerzitu se to nějak projevilo?
Vždy byl nátlak, abychom vstoupili do vládní strany Baas, ale nikdy netlačili tak moc, aby dotyčný náhodou neřekl něco nevhodného. To by z nich učinilo také podezřelé, protože tu nevhodnost sami slyšeli. Na střední škole jsme nosili vojenské uniformy a měli jsme vojenskou výchovu. Bez zbraní, ale učili jsme se, z čeho se skládá český granát a ruská poloautomatická puška. Ale jak se říká, neviděli jsme je ani z vlaku.
Lidovky.cz: Byla univerzita volnější prostředí?
Nikdo vám nestál pořád nad hlavou. Ale bylo potřeba vědět, jaké mají spolužáci a učitelé zázemí, s kým je možné mluvit upřímně a s kým ne.
Lidovky.cz: Myslíte, že se někdy natrvalo vrátíte do Sýrie?
Za této vlády by to pro mě bylo životně nebezpečné. A čím déle bude konflikt trvat, tím více budu mít zapuštěné kořeny v Česku, kariéru, budoucnost. Navíc osmdesát procent Homsu je srovnáno se zemí, takže se nemám pořádně kam vracet.
Lidovky.cz: Jak to vlastně vypadá v Homsu teď?
Na místech pod vládní kontrolou se prý žije relativně normálně. Je ale nebezpečné, co člověk říká, jak se chová. Ulice a čtvrti jsou oddělené vojenskými zátarasy, kde kontrolují lidem doklady. Kdokoliv kdykoliv tam může zmizet.
Lidovky.cz: Máte konkrétní příklad někoho, kdo tak zmizel?
Syn jednoho našeho rodinného přítele. Jeden náš příbuzný (Kvůli obavám o jejich bezpečí odmítla jmenovat konkrétní příbuzenské vztahy, stejně i v dalších odstavcích – Pozn. red.) byl zatčen, protože pomáhal raněným a doteď je ve vězení. Mého bývalého spolužáka zase umučili k smrti a pak vrátili rodině. To se stalo ještě v roce 2011, kdy jej odtáhli z demonstrací. Patřil k jedněm z prvních.
Lidovky.cz: Máte tam ještě rodinu?
Mám tam příbuzné, ale ne nejbližší rodinu, tu mám v Česku. Jeden příbuzný, který utekl do Turecka, byl opravdu aktivní aktivista. Toho zatkli dvakrát. Jedním ze způsobů nátlaku bylo, že jej zavřeli na 14 dní na samotku s mrtvolou. Naštěstí se potom dostal ven díky výměně zajatců mezi syrskou armádou a povstalci. Měl štěstí, že to bylo ještě ze začátku války.
Lidovky.cz: Jste očividně oponentka Asadova režimu. Proč? Je to z osobních důvodů, náboženských, nebo vám záleží na demokracii?
Především je to proto, že si myslím, že si Syřané konečně zaslouží demokratickou vládu. A pak osobní důvody, protože naše rodina by dlouho mohla vyprávět, co si zažila i pod Asadem starším. Víme, že to nejsou výmysly nebo propaganda. Když začaly demonstrace, denně jsme sledovali dění. Největší strach jsme měli, že to vyhasne a bude dalších 20 let diktatury.
Výročí Charty 77
Lidovky.cz: Žila jste na počátku celé revoluce v Homsu?
Rodiče a sourozenci tam žili. Oni chodili hodně demonstrovat. Ale potom raději odjeli ze Sýrie rovnou do Česka. Já pracovala v ambulanci pro syrské uprchlíky v Egyptě. Pak už ale bylo jasné, že se do Sýrie člověk lehko nepodívá, tak jsem se přestěhovala za nimi.
Rusko začalo stahovat část armády ze Sýrie. První míří domů Admirál Kuzněcov |
Lidovky.cz: Nepodepsaly se ty zážitky na vašich rodičích?
Zažili i bombardování, takže ze začátku u nich byly příznaky posttraumatického šoku. Teď už je to spíš zoufalství z toho, co se tam děje. Nejdřív to bylo ale hodně vidět. Nedokázali si uvědomit, že mohou chodit po ulici a nehrozí jim, že je někdo zastřelí. Když se fotili, byli z demonstrací navyklí automaticky pózovat zezadu. Když se totiž filmovaly demonstrace, aby se ukázalo na internetu, kolik je tam lidí, lidé se báli, aby je vláda nepoznala a natáčeli se jen zezadu.
Lidovky.cz: Dokázali jste si představit, že se to může vyhrotit až do současné situace?
V žádném případě. Nevěřili jsme, že když jde vše zdokumentovat víceméně v přímém přenosu, že by mezinárodní společenství dovolilo, aby to došlo tak daleko. Mysleli jsme, že když ukážeme mírumilovné demonstrace, do kterých vojáci střílí, svět se pohne a ochrání nás. Tím spíš, když se před tím zapojil do libyjské situace.
Lidovky.cz: Za jakých podmínek teď v Sýrii fungují lékaři v oblastech, kde se zrovna nebojuje?
Někteří lékaři si v Homsu vybudovali ordinace ve sklepech nebo v garážích. Jinak není kde, nejsou budovy. Ale v oblastech největších bojů to muselo být vždy ukryté, aby je úmyslně nebombardovali. Navíc ta situace donutila spoustu lidí, kteří se nikdy nezabývali medicínou, aby se přeškolili na amatérské zdravotní bratry a sestry nebo i chirurgy. Dělali jednodušší zákroky, protože doktorů bylo málo. Myslím, že na tom principu to funguje doteď. Ze začátku v Homsu dokonce vláda úmyslně vyhrožovala doktorům, nebo i zabíjela. Mému otci například víckrát někdo střelil do auta, za jízdy i do zaparkovaného, když se k němu vracel. Lidé se navzájem varovali, ať doktoři nejezdí k lidem domů, i když si zavolali. Vytipovávali si totiž známější doktory a unášeli je.
Lidovky.cz: Doktoři jsou ale přece lidé, kteří pomáhají ostatním bez rozdílu. Proč na ně takhle cílili hned od začátku?
Právě proto, že léčili zraněné civilisty. To vláda nechtěla. Chtěla vzpurná města co nejvíce potrestat. Třeba za demonstrací postřelené lidi chodili vyslýchat do nemocnic a pak je zatýkat. Přitom říkali, že armáda do lidí nestřílela, že to provokatéři. Proč je ale zatýkali, když měli být oběťmi provokatérů, už nevysvětlili.
Lidovky.cz: Jak na vás lidé reagovali, když jste se přistěhovala do Česka ze Sýrie?
V té době ještě byli lidi „normální“, nebyla uprchlická krize. V Motole třeba pracuje hodně lidí ze zahraničí, je to hodně kosmopolitní, tady problém není. Jinde si zas lidé nespojí, že když jsem blondýna, můžu být ze Sýrie. Mají totiž představu ošklivých muslimů z Blízkého východu. Když někdo vypadá „normálně“ podle jejich standardů, nemají problém.
Lidovky.cz: Nezměnilo se to ani po vypuknutí migrační krize?
Asi se stýkám jen s lidmi, kteří to neřeknou nahlas nebo do očí, pokud mají problém. Několikrát se mi to stalo, ale u lidí, od kterých jsem to čekala. Pro mého otce je to horší. Naštěstí vypadá spíše jako Ital a mluví dobře česky, takže osobně se s tím nesetkává. Ale když denně čte v novinách a vidí v televizi komentáře o rasismu, hodně to na něj působí. Žil v Československu 14 let v sedmdesátých a osmdesátých letech. Tehdy necítil žádný rasismus a nedokáže pochopit, že teď je to jinak.
Lidovky.cz: Proč je to jinak než tehdy?
Rozjela se tu velká kampaň, která těží z uprchlické krize. Chtějí na tom profitovat i politici. Jinak si to nedokážu vysvětlit. Když prezident projevuje otevřeně xenofobní názory, co si pak mají myslet normální lidi, kteří denně nesledují, co se v Sýrii děje.
