S jazykovědcem Jakubem Jehličkou o škodách v mezilidské komunikaci způsobených pandemií koronaviru, Evropském dni jazyků i o lingvistických únikových hrách
Lidovky.cz: Už přes rok žijeme v celosvětové pandemii, omezili jsme osobní vazby, méně se setkáváme tváří v tvář. Což je tématem i letošního Evropského dne jazyků. Jak moc z vašeho pohledu pandemie a s ní spojené restrikce proměnily naši komunikaci?
To je velmi široká otázka… Čistě prakticky: zpočátku to byly samotné roušky a respirátory, což zkomplikovalo produkci i porozumění mluvenému jazyku nejenom tím, že v nich huhňáme a není nám rozumět, ale hlavně že jsme neviděli kus obličeje. Najednou jsme ztratili vizuální informaci, kterou často potřebujeme k tomu, abychom si rozklíčovali během komunikace ty informace, které nejen slyšíme, ale i vidíme.
Postupem času ale nastal v souvislosti s tvrdým lockdownem jiný problém. Lidé se nemohli scházet venku, a tím se zrodil fenomén online komunikačních platforem, např. Zoom. Pro spoustu lidí to nebyla žádná novinka, ale ta intenzita byla naprosto nová. S tím vznikla celá řada nových komunikačních situací a překážek, které musíme řešit.
