Končí rok 2007, kabinet Jiřího Paroubka v Bruselu podepisuje český souhlas s novou evropskou smlouvou, ale ve vládní koalici to vře. Sociální demokraté nemají s evropským dokumentem problém, ale spojeneckým komunistům na něm vadí skoro vše. Smlouva rozhodně neodpovídá jejich představě ochrany národních zájmů.
Vře to i v opozici. ODS sice drží svou tradiční euroskepsi na uzdě, neboť v ní nechce souznít s vládní KSČM, navíc nehodlá zbytečně dráždit vlastní, tradičně proevropské voliče. Ale otázka do pranice se dere na povrch: Nepřišel čas ukončit Paroubkovu vládu?
Situace je opravdu zralá na předčasné volby, leč ani ČSSD, ani KSČM se do nich nehrnou - katastrofální výsledek pro obě vládní strany je nabíledni...
Takhle nějak by dnes možná psaly noviny, kdyby to loni dopadlo jen o fous jinak. Kdyby měl Jiří Paroubek loni v červnu 383 hlasů navíc, a tím i v kapse touženou - v jednu chvíli předčasně slavenou - „stojedničku“ s komunisty.
V Polsku se to podařilo
Byla by KSČM po roce a půl vládnutí s Paroubkem historicky znemožněna, marginalizována, přestala by konečně překážet při vytváření demokratických většin i volbě prezidenta? Dost možná.
Za onen rok a půl by komunističtí ministři museli prosadit řadu kroků, které by voliče odradily, zvláště pokud by se týkaly například resortů sociálních věcí, zdravotnictví či třeba dopravy.
Na druhou stranu stále zjišťujeme, že KSČM a její voliče i osmnáct let po sametové revoluci napájí nevysychající ideologická míza. Překonala by voličské znechucení z vládních kroků KSČM, nebo ne? Na první pohled jde o velmi hypotetickou otázku, ale není tomu tak. Aktualizuje ji vyznění nedávných polských voleb i stanovisko KSČM k výročí bolševické revoluce v Rusku.
Základní problém už byl nastolen mnohokrát, i v tomto listu, tak ho jen stručně zopakujme.
S KSČM sice žádná strana ani osobnost oficiálně nespolupracuje, ale skoro každý -snad s čestnou výjimkou Bursíka -je s ní ochoten více či méně zákulisně upéci cokoliv. Stačí se podívat na pragmatika Klause i napohled „bursíkovsky čistého“ Švejnara. Komunistům to vyhovuje, neboť nenesou naprosto žádnou odpovědnost, naopak požívají výhody permanentně vedené kampaně. Je možné se z takového patu vymotat tím, že extremistům poskytneme podíl na moci? Ano. V Polsku -a předtím v Rakousku - se to povedlo. Je ta zkušenost přenosná do českých poměrů? Tady už odpověď není jednoznačná. Polsko je v tomto ohledu velmi zajímavé. V euforii nad tím, že skončila „tmářská éra“ spoluvlády bratrů Kaczynských a extremistů, se teď u nás opomíjí fakt, že voličsky se tito extremisté dvouletým vládnutím zcela odstavili.
Před dvěma lety chtěli bratři Kaczynští založit „čtvrtou republiku“ společně s liberály. Teprve když Tuskova Občanská platforma z chystaného společného projektu vycouvala, uzavřeli Kaczynští „koalici s ďáblem“ - se Sebeobranou a Ligou polských rodin. Jak vypadají čísla s odstupem?
Na podzim 2005 volila populisty skoro pětina Poláků - Sebeobranu 12 % a Ligu přes 7 %. Na podzim 2007 už jsou obě party mimo parlament s výsledky 1,5 a 1,3 %. Kaczynských Právo a spravedlnost sice ztratilo vládní moc, ale Polsko má teď v parlamentu normální stavební kameny pro vytváření většin, pro vládní koalici i opozici. Odvalilo dvacetiprocentní balvan.
Podobnou zkušeností prošlo i Rakousko. Když v únoru 2000 Wolfgang Schüssel ohlásil vládu se Svobodnými Jörga Haidera (ač bez Haiderovy osobní účasti), byl to také „pakt s ďáblem“, se symbolem proticizineckého tmářství, a vysloužil Vídni diplomatické sankce evropských zemí. Nicméně Schüssel nejenom zlomil kletbu věčných velkých koalic ve své zemi, ale též extremisty oslabil -vládnutí snížilo jejich podporu z 27 na 15 procent.
Je KSČM protestní strana?
A teď znovu k jádru věci. Jsou tyhle zkušenosti přenosné k nám? Je KSČM protestní stranou sdružující nespokojené voliče po vzoru haiderovců a polských populistů? Nebo trpí patologickou a dědičnou zátěží? Její stanovisko k výročí bolševické revoluce hovoří pro druhou možnost. Zločiny a miliony mrtvých? Kdepak, jen „nedostatky a deformace“. Ruský šovinismus maskovaný sověty? Kdepak, jen „odvaha k boji o zájmy národní“.
A dále. Co by získal Paroubek vládnutím s KSČM? Schüssel získal s pomocí haiderovců potenciál k reformám. Kaczynski získal nástroj na vydírání liberálů. A i když pak následující volby prohráli, mohli mít alespoň pocit, že extremisty připravili o podporu. Paroubek by posílil své ego, ale vsadili byste výplatu na oslabení KSČM?
Schüssel získal s pomocí haiderovců potenciál k reformám. Kaczynski získal nástroj na vydírání liberálů. A i když pak následující volby prohráli, mohli mít alespoň pocit, že extremisty připravili o podporu.
O autorovi| Zbyněk Petráček komentátor LN e-mail: zbynek.petracek@lidovky.cz
