Vím, že si tím vysloužím u velké části médií rychlý soud a la Paroubek je bolševik či podobné projevy zastydlé puberty, který je bohužel vlastní hlavnímu proudu českých médií, který se výraznou spolupodílel na výsledku květnových sněmovních voleb minulého roku.
Je smutné, že jsou to právě média, která sice dnes píší o korupci ve vládních řadách, předvolebních lžích vládních stran a politiků, jejich neschopnosti vládnout, estébáckých metodách ministrů či privatizaci bezpečnostních složek, avšak sama se k odpovědnosti za vznik této vlády nehlásí.
Kde byli pánové Kaiserové, Steigerwaldové, Čásenští či Šafrové, když jsem jejich dnešní konstatování před volbami pronášel jako varování?
Těžko si například dokážu představit, že bych jako premiér ustál situaci, kdy bych nedonutil či neodvolal ministra obrany, jehož přímo podřízená ozbrojená složka přepadne v plné zbroji veřejnoprávní televizi.
Čtěte více |
Vím, o čem mluvím, neboť jsem si prožil mediální lynč v podobě vyvozování mé přímé odpovědnosti za zásah na CzechTeku, přičemž velení této akce bylo na okresním řediteli policie, který byl ode mne či od tehdejšího ministra vnitra vzdálen o několik stupňů velitelské úrovně.
Náčelník Vojenské policie je přímo podřízeným ministra obrany Vondry, který přitom obhajuje samotný důvod zásahu, který je v rozporu s právem médií na ochranu zdroje! Sleduji také s údivem radikální změnu redakční politiky MF Dnes, která je dnes hlavním obhájcem Alexandra Vondry a předkládá veřejnosti spiklenecké teorie jako fakt.
Vondru, který se stal místopředsedou ODS a tedy i ministrem díky dohodě s některými tzv. kmotry, stále líčí jako "pana Čistého" a zatímco Právo je viditelně antivondrovské, MF Dnes spadla do druhého extrému: snaží se veřejnost přesvědčit o tom, že místopředseda vlády či ministr nenese za své podřízené žádnou politickou odpovědnost.
Podle této logiky by však MF Dnes musela vzít na milost i Pavla Drobila, což naopak odmítá. MF Dnes a dokonce stejní redaktoři – Šťastný a Syrovátko – vyvozovali přitom moji odpovědnost v tzv. kauze Pandury i ze schůzky, která se nekonala, což jsme jim obratem dokázali.
Nesmiřitelný, osobně dehonestační útok vedli i vůči mým spolupracovníkům, které obviňovali z vydírání, přičemž jediné, co udělali, že si u jejich zdroje pro články ověřovali fakta a když byla v rozporu s tím, co napsali, vyzvali je k dementi.
To je první důvod, proč podpořím návrh poslanců KSČM: Nenechám se zastrašit těmi, kdo przní českou žurnalistiku a alibisticky se dovolávají hodnot, které sami pošlapávají. A vyzývají k odpovědnosti, kterou sami nejsou schopni přijmout.
Návrh KSČM na vyslovení nedůvěry vládě přichází v situaci, která tento návrh legitimizuje. Je věcně správný, politicky i ústavně odpovídající situaci, pro který byla ústavodárcem koncipována.
Pokud bych jej nepodpořil jen proto, že bych se obával, že mne média budou spojovat s komunisty, musel bych se vzdát poslaneckého mandátu, neboť bych porušil jak své předvolební sliby, tak ústavní slib poslance.
Je mi líto, že s tímto návrhem nepřišla ČSSD, ačkoliv jsem se o to dlouhou dobu snažil. Bohužel, jak staré, tak i nové vedení ČSSD, opakuje stejné chyby, kterými si ČSSD už prošla v letech 2004 a 2005, kdy se rezignuje na tvorbu politiky, která se pak utváří podle titulků a komentářů médií a strategická iniciativa, lídrovství, se předává jiným.
Jsem rád, že oproti diskusi o důchodové reformě to v tomto případě jsou aspoň komunisté a ne haiderovští populisté v čele s Vítem Bártou.
To je druhý důvod, proč se připojím k iniciativě poslanců KSČM na vyslovení nedůvěry vládě. Čekat na to, až Vondru donutí k odstoupení Věci veřejné nebo Kalousek, mi nepřipadá věru odpovídající roli nejsilnější parlamentní strany.
Všichni přitom ví, že k tomu dojde a vládní politici se jen zuby nehty snaží vytvořit okolo vlády kouřovou clonu v podobě vnitřní opozice.
Odstoupením Vondry se však situace pro většinu těchto lidí v zemi nijak nevyřeší, vládní politika bude stále stejná: zvyšovat daně všem, včetně rodinám s dětmi, střední třídě, zdravotně postiženým, ovšem s jedinou výjimkou - vyjma těch nejbohatších a firemních kolosů.
Jako sociální demokrat musím přeci využít jakékoliv příležitosti odstavit od správy věcí veřejných vládu, která ničí sociální stát, chce privatizovat důchody, zvyšuje daně jen těm, kteří se nedokážou účinně bránit! Musím říci NE těm, kdo estébácké praktiky povýšili na normu a kdo přivádí bezpečnostní složky tohoto státu do stavu hibernace!
Problém komunismu přeci není o tom, že se někdo jmenuje "komunisté", ale v tom, že používá předvolebních lží (viz volební program KSČ v roce 1946) k získání moci, a tu pak zneužívá k drancování státu a privatizaci bezpečnostních složek!
Neztotožňuji se s argumentem Bohuslava Sobotky o "zneužívání" institutu hlasování o nedůvěře vládě. Pokud má ČSSD tu sílu, šanci i prostor tlačit na tuto vládu, omezit její vládnutí, které je v ostrém rozporu s programem ČSSD, pak je povinností každého sociálního demokrata tuto šanci využít.
Ostatně podávání ústavních žalob v ryze politických věcech má také jisté riziko: jen posilujeme politický rozměr ústavního soudu, aniž bychom tím našim voličům – jak ukázalo poslední rozhodnutí Ústavního soudu – jakkoliv věcně pomohli.
Na pozadí průběhu poslední mimořádné schůze, svolané na návrh ČSSD ve věci kauz ministra Vondry, také nechápu, proč by nejsilnější parlamentní strana měla adresovat další poníženou supliku vládní koalici v podobě další mimořádné schůze k témuž.
Výsledkem bude velmi pravděpodobně jen opětovná dehonestace ČSSD, odmítnutí programu schůze, pokud se vůbec bude konat a vládní koalice do té doby Vondru nedonutí k odstoupení či jej premiér nenavrhne prezidentovi na odvolání.
Budu rád, pokud se ke mně na základě výše zmíněných argumentů připojí i další poslanci ČSSD. Pokud ne, nevidím v tom problém.
Jiří Paroubek, poslanec ČSSD
