Míra slovního radikalismu politiků souvisí hlavně s tím, jak početnou skupinu přistěhovalců mají ve své vlasti: čím je větší a politicky vlivnější, tím opatrněji se politici vyjadřují. Nicméně i třeba nizozemské volby jednoznačně potvrdily sílící odmítání přistěhovalců neochotných respektovat zákony.
Letošní uprchlická sezona začíná a přes Středozemní moře se vydává více lidí. Je otázka, do jaké míry to může ovlivnit výsledky voleb v Evropě. Spekuluje se například o tom, jaký dopad by mělo na výsledek Angely Merkelové, kdyby Turecko pootevřelo hranici a pustilo do EU pár set tisíc migrantů. Stejně může uvažovat Itálie či Řecko, které se potýkají s množstvím běženců, jež ostatní státy odmítají přijmout. Promyšlené „upuštění páry“ může být nejen vnitropolitickou kartou, ale i „trestem“ pro ty, kteří postiženým zemím pomoci nechtějí.
ZVĚŘINA: Povinná vojna je ideální pro vyvolávání hysterie |
Vzájemný řetězec vydírání lze rozetnout jediným způsobem: Unie musí začít kontrolovat vlastní hranice a učinit je neprůchozími. Pašeráci jsou schopni přepravit nikoli milion, ale klidně deset milionů migrantů ročně a je jim jedno, jaká část z nich cestu nepřežije. Pokud Unie nezabezpečí svou vnější hranici, je rozpad minimálně Schengenu jen otázkou času. Nebude-li mít Evropa respektovanou hranici, nebude mít ani respektuhodné zákony.
Protiuprchlické nálady nezastaví ani hezká slova, ani vznešené apely. Obyvatelé Evropy se necítí bezpečněji a jen podle svých nejvnitřnějších pocitů budou hlasovat ve volbách. Voliče nepřesvědčíte o prosté pravdě, že většina muslimů je mírumilovná, když se evropské země se silnou muslimskou komunitou potýkají s islamistickým terorem. Ba ani racionální argument, že s terorismem může Evropa účinně bojovat, jak dokázaly Německo, Itálie či Francie a že jej po čase eliminovaly, s voličem nehne.
Desítky let jsme zvyklí na to, že nám politici rýsují svět, který je zdravější, ekologičtější, méně nebezpečný a pohodlnější. Proč nechtít permanentní zlepšování? Budou-li politici (i tuzemští) spoléhat na setrvačnost a na to, že se vše zas nějak vyřeší, jsou naše vyhlídky chmurné. Ne, nemusíme se bát, že by Evropu převálcovali migranti, spíš toho, že většinu svobod vyměníme dobrovolně za pořádek a kontrolu.